ECLI:CZ:US:2022:1.US.129.22.1
sp. zn. I. ÚS 129/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti obchodní korporace BONCZECH s. r. o., se sídlem ve Stříteži 60, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 354/2020-23 ze dne 15. 11. 2021 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 25 Af 35/2020-58 ze dne 14. 10. 2020, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a Generálního ředitelství cel, se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") domáhala zrušení rozhodnutí vedlejšího účastníka č. j. 1521/2020-900000-314 a č. j. 1522/2020-900000-314 ze dne 8. 1. 2020 (vzhledem k předchozím kasačním zásahům správních soudů již několikátých), kterými byla zamítnuta odvolání stěžovatelky proti platebním výměrům Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 10. 11. 2014 a potvrzeny platební výměry ve věci doměření spotřební daně z minerálních olejů za zdaňovací období listopad 2012 a duben 2013, celkem ve výši 15 903 Kč. Napadeným rozsudkem krajského soudu byla žaloba stěžovatelky zamítnuta jako nedůvodná. Proti uvedenému rozsudku podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud (dále též jako "NSS") napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že správní soudy porušily její právo na spravedlivý proces, neboť nepostupovaly v souladu se zásadami správného rozhodování a s ústavními principy. Dále v rámci rozhodování užily soudy neoprávněnou libovůli a nedostatečně odůvodnily vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů a právními závěry. Stěžejní otázkou v nyní projednávané věci je kritérium umělého zabarvení, které je rozhodné pro zařazení minerálního oleje do příslušné nomenklatury. Správní soudy uzavřely, že barva minerálních olejů musí být rozeznatelná pouhým okem, bez ohledu na laboratorní výsledky a jiná odborná stanoviska; taková konstrukce je ovšem nepřípustná, neboť tento postup dostatečně neodůvodnily, ani neodkázaly na příslušné právní normy, které takový postup upravují. Stěžovatelka dále namítá, že několikaleté omezení jejího vlastnického práva k předmětným minerálním olejům v celkové hodnotě cca 1 500 000 Kč z důvodu sporu o cca 15 000 Kč, je nepřiměřeným zásahem do jejího vlastnického práva.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
6. V nyní projednávané věci jde vzhledem k předmětné částce (15 903 Kč) o tzv. bagatelní věc. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji naopak co do ústavní roviny významnou činí [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. Ostatně sama stěžovatelka si je toho vědoma a v této souvislosti upozorňuje, že v důsledku sporu o předmětnou částku jí bylo zabaveno zboží v hodnotě 1 500 000 Kč; navíc jde podle ní o určení nedoplatku na základě zvýšení daně o 50 haléřů za litr oleje - byl-li by tedy v identické věci předmětem pro zvýšení daně větší objem oleje, nebyla by částka bagatelní. Uvedené okolnosti ovšem podle Ústavního soudu nezbytný přesah nezakládají. Zejména stěžovatelkou tvrzená škoda není přímo předmětem přezkumu v nyní projednávané věci, kterým je pouze otázka doměření spotřební daně; současně dostatečně neodůvodnila její vztah k nynějšímu přezkumu.
7. Bez ohledu na bagatelní povahu věci Ústavní soud uvádí, že stěžovatelčina argumentace představuje především polemiku s právními a skutkovými závěry správních soudů v rovině podústavního práva. Rozdílný názor na interpretaci obyčejného zákona, bez ohledu na to, zda namítaný nebo autoritativně zjištěný, však sám o sobě nemůže způsobit porušení práva na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 22/02 ze dne 20. 2. 2002 (U 7/25 SbNU 367)]. Podle Ústavního soudu jsou napadená rozhodnutí logicky odůvodněna, srozumitelná, nevybočují ze zákonného rámce ani nejsou svévolná.
8. Správní soudy přesvědčivě vyložily, že základním východiskem pro posouzení barvy minerálního oleje, je vizuální posouzení pouhým okem, což se v předmětném daňovém řízení stalo, a bylo na stěžovatelce, aby umělé barvení minerálního oleje prokázala (viz bod 30 napadeného rozsudku NSS). Správní soudy následně dospěly k závěru, že stěžovatelka nesplnila svoji povinnost obarvit odebraný olej tak, aby byl vizuálně odlišný od přírodní barvy minerálních olejů a mohl být zařazen do příslušné položky nepodléhající povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň podle §45 odst. 3 písm. d) a odst. 4 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v rozhodném znění. V takovém závěru nezjistil Ústavní soud ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci. Je úkolem především Nejvyššího správního soudu, jako vrcholného soudního orgánu, sjednocovat výklad a aplikaci správního práva.
9. Z důvodů vyložených výše Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu