ECLI:CZ:US:2022:1.US.1319.22.1
sp. zn. I. ÚS 1319/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti V. I., zastoupeného Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2022 č. j. 30 Cdo 3345/2021-187, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání stěžovatele pro vady, přestože k tomu podle jeho názoru nebyly splněny podmínky. Podle stěžovatele byla od počátku věc založena na stejné právní argumentaci s tím, že soudy všech stupňů byly žádány o přihlédnutí ke specifikům v oblasti samosprávy ohledně výše finančního zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání. Stěžovatel tvrdí, že chybějící nové argumenty nebo jejich konkretizace nemohou vést k odmítnutí přístupu k dovolacímu řízení, vyplývá-li z obsahu dovolání, o co je dovolací soud žádán. Posuzovaná věc je přitom tak specifická a selhání veřejné moci tak značné, že ji nelze mechanicky ztotožnit s předcházející judikaturou. Stěžovatel tvrdí, že od státu obdržel nepřiměřeně nízké zadostiučinění za újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal po České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "vedlejší účastník") zaplacení částky 1 920 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3 T 19/2017. Stěžovatel předběžně uplatnil svůj nárok u vedlejšího účastníka, který mu z titulu vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání) poskytlo omluvu a peněžité zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 25. 1. 2021 č. j. 10 C 48/2020-125 žalobu stěžovatele zamítl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 5. 2021 č. j. 20 Co 134/2021-165 rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud v záhlaví citovaným rozhodnutím dovolání stěžovatele odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., což však představuje jeho obligatorní náležitost. Proto nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, odmítl-li pro tuto vadu dovolání.
Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je povinné právní zastoupení; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je však povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti.
Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší soud v rozhodnutí o dovolání náležitě odůvodnil, že námitky stěžovatele nemohly přípustnost dovolání založit, neboť se týkaly otázek, při jejichž řešení se městský soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Stěžovatel v dovolání neoznačil žádnou konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, jež by měla být dovolacím soudem překonána. Stěžovatel tedy v dovolání explicitně neuvedl některý z důvodů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř. a jeho dovolání je pouhým pokračováním polemiky s argumentací soudů obou stupňů. Stěžovatel sice tvrdí, že z obsahu dovolání bylo seznatelné, čeho se domáhal, poněvadž jeho argumentace byla konzistentní v průběhu předcházejícího řízení. Taková argumentace se však míjí s koncepcí obsahových náležitostí dovolání, podle které je na dovolateli, aby splnil určité formální požadavky, aniž by byl Nejvyšší soud nucen podrobně studovat průběh předcházejícího řízení a v něm uplatněnou argumentaci dovolatele. Tomu ostatně odpovídá i §241a odst. 2 o. s. ř., podle kterého v dovolání nelze poukazovat na podání učiněná dříve v řízení.
Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázal na skutkové odlišnosti nyní posuzované věci od věci řešené Ústavním soudem v nálezu sp. zn. II. ÚS 417/21, který se týkal odškodňování veřejně činných osob (politiků). Ústavním soudem učiněné závěry dopadaly výlučně na situaci, kdy nezákonné stíhání mělo za následek likvidaci politické kariéry poškozené osoby a její vyřazení z další účasti na politickém životě. Nejvyšší soud proto správně dovodil, že dané závěry nejsou aplikovatelné na případ stěžovatele, který byl ještě v době probíhajícího trestního stíhání opětovně zvolen do městského zastupitelstva.
Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel nesplnil své povinnosti, v důsledku čehož bylo jeho dovolání správně odmítnuto jako neprojednatelné. Proto ústavní stížnost shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti (§241a odst. 2 o. s. ř.), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu