ECLI:CZ:US:2022:1.US.1406.22.1
sp. zn. I. ÚS 1406/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Vratislava Háši, zastoupeného JUDr. Filipem Černým, Ph.D., advokátem, sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. února 2022 č. j. 25 Co 279/2021-491 a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. listopadu 2021 č. j. 8 C 192/2008-470, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti KOVOHUTĚ ČELÁKOVICE, a. s., sídlem Křižíkova 270, Čelákovice, a Václava Melena, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud"), a to v celém jeho rozsahu, přičemž tvrdí, že výrokem I. tohoto rozhodnutí byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Stěžovatel dále uvádí, že vady řízení popsané v této ústavní stížnosti zatěžují i rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud"), a proto navrhuje, aby Ústavní soud z výše uvedených důvodů zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení a současně rozhodl o nákladech řízení.
3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že okresní soud napadeným usnesením odmítl jako opožděné odvolání stěžovatele jako žalobce proti usnesení tohoto soudu ze dne 28. 6. 2021 č. j. 8 C 192/2008-436 [dále jen "předmětné usnesení"] (výrok I.). Výrokem II. napadeného usnesení okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z napadeného usnesení vyplývá, že předmětným usnesením ze dne 28. 6. 2021 č. j. 8 C 192/2008-436 okresní soud zamítl žalobu vedlejšího účastníka na obnovu řízení, ve kterém se původní žalobce domáhal po vedlejší účastnici jako žalované zaplacení částky 65 350 000 Kč s příslušenstvím.
4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Napadeným usnesením krajského soudu bylo usnesení okresního soudu potvrzeno (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
II.
Argumentace stěžovatele
5. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že předmětné usnesení okresního soudu mu nebylo řádně doručeno ani náhradním doručením, když toto usnesení nebylo řádně zveřejněno na elektronické úřední desce. Stěžovatel dále namítá, že k porušení jeho ústavně zaručeného práva na soudní ochranu došlo také tím, že jeho odvolání bylo odmítnuto pro opožděnost, ačkoli v něm uváděl důvody zmeškání, které jsou relevantní právě pro žádost o prominutí lhůty. Z obsahu odvolání bylo zřejmé, že jde o žádost o prominutí lhůty, absentovalo pouze explicitní označení, že jde o žádost o prominutí lhůty.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není.
7. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii.
8. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
9. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
10. V souladu s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
11. V této souvislosti Ústavní soud poukazuje na to, že od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem žaloba pro zmatečnost (§229 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o. s. ř."). Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo.
12. Podle §229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
13. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatel žalobu pro zmatečnost proti shora označenému usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o odmítnutí jeho odvolání pro opožděnost, podal, natož že by tento mimořádný opravný prostředek vyčerpal, tj. dosáhl rozhodnutí o něm (viz §72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Podle Ústavního soudu jde přitom o procesní prostředek, který stěžovatel má, resp. měl, v daném případě k ochraně svých práv k dispozici [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1336/2013 a usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2020 sp. zn. IV. ÚS 489/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Pro úplnost Ústavní soud poukazuje na to, že napadené usnesení krajského soudu obsahuje poučení, že proti tomuto usnesení není dovolání přípustné, přičemž krajský soud v něm odkázal na §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., podle kterého dovolání není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
14. Tím, že stěžovatel v předmětné věci žalobu pro zmatečnost nepodal a obrátil se přímo na Ústavní soud, nastala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
15. Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal důvod pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
16. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
17. Navrhl-li stěžovatel v ústavní stížnosti, aby Ústavní soud rozhodl o nákladech řízení, Ústavní soud poukazuje na to, že náklady řízení před Ústavním soudem, které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud tento zákon nestanoví jinak (§62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud v předmětné věci neshledal důvod k postupu podle §62 odst. 4 a §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2022
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj