ECLI:CZ:US:2022:1.US.1525.22.1
sp. zn. I. ÚS 1525/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Davida Uhlíře a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky A. S., zastoupené JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Mariánské údolí 126, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 39/2022-1189 ze dne 11. 5. 2022, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a dále a) M. S. a nezletilých b) J. a c) K. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. U Okresního soudu v Příbrami (dále jen "nalézací soud") je vedeno řízení o péči o nezletilé vedlejší účastnice jako společné děti stěžovatelky a vedlejšího účastníka a). Výrokem I rozsudku č. j. 0 P 102/2020-1069 ze dne 23. 11. 2021 nalézací soud zamítl návrh stěžovatelky na změnu péče - svěření nezletilých do její výlučné péče (namísto střídavé péče obou rodičů podle předchozího soudního rozhodnutí, schvalujícího dohodu rodičů). Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") jej napadeným výrokem nadepsaného rozsudku potvrdil.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jichž se měl odvolací soud dopustit tím, že dostatečně nereflektoval zhoršenou komunikaci rodičů a vyslovená přání nezletilých (t. č. 10 a 12 let). Nesledoval proto především nejlepší zájem dětí, čímž porušil i čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Argumentace stěžovatelky v zásadě zpochybňuje původní rozhodnutí, kterým byla schválena dohoda rodičů o svěření dětí do jejich střídavé péče a které není předmětem přezkumu podané ústavní stížnosti. Současným předmětem zkoumání obecných soudů bylo případné naplnění podmínek §909 občanského zákoníku, tj. zkoumání, zda se poměry dotčené rodiny změnily natolik, aby odůvodnily i změnu původního rozhodnutí soudu (srov. bod 34 rozsudku odvolacího soudu). Navzdory přesvědčení stěžovatelky k takovému závěru obecné soudy v projednávané věci nedospěly a svá rozhodnutí odůvodnily řádně a z pohledu Ústavního soudu dostatečně přesvědčivě (dokonce s odkazem na čerstvý a pro věc přiléhavý nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
5. Odvolacímu soudu je vytýkáno, že jen apeluje na rodiče, aby své děti netýrali rodičovským konfliktem, místo aby situaci řešil. Je pochopitelné, že ze svého pohledu stěžovatelka spatřuje řešení ve vyhovění jejímu návrhu. Ústavní soud však její přesvědčení, že by se tím jakkoli umírnily vyhrocené rodinné vztahy, nesdílí. I z rekapitulovaných úryvků vyslovených přání nezletilých, jichž se jako důvodu ke změně poměrů stěžovatelka dovolává, je patrno, že si výlučnou péči matky spojují s deeskalací rodičovského konfliktu. Nic takového jim však sebelepší soudní rozhodnutí, jak obecné soudy opakovaně oběma rodičům sdělují, bohužel nezaručí.
6. Rodiče jsou dospělí jedinci společně zodpovědní za zdárný vývoj svých dětí. Nejsou-li schopni se domluvit, musí jejich roli autoritativně zastat orgány veřejné moci přinejmenším v rozhodnutí, v jakém modelu péče budou děti po rozpadu rodiny vyrůstat, aby co nejlépe prospívaly. Přitom jsou vedeny právě nejlepším zájmem konkrétně dotčených dětí, jak stěžovatelka sama vyzdvihuje. Řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí tedy není soutěží o to, který z rodičů je lepším rodičem a zaslouží si proto mít je pro sebe. Vyjmenovávání, jakými kompetencemi stěžovatelka "na rozdíl od otce" disponuje, proto zůstává bez významu. Podstatné pro rozhodnutí soudu by bylo jedině zjištění, že některý z rodičů není schopen své rodičovské kompetence plnit, což není případ rodiny stěžovatelky.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. června 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu