ECLI:CZ:US:2022:1.US.1717.22.1
sp. zn. I. ÚS 1717/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Lady Šimšové, zastoupené Mgr. Vladimírem Enenklem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 60/2022-269 ze dne 14. 4. 2022, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Miroslava Frinty, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha-západ (dále jen "nalézací soud") vedl pod sp. zn. 18 C 268/2018 řízení o žalobě stěžovatelky proti vedlejšímu účastníku o zaplacení 3 403 033,68 Kč, která byla rozsudkem tohoto soudu č. j. 18 C 268/2018-214 ze dne 21. 5. 2021 zamítnuta; na počátku řízení byla stěžovatelka usnesením č. j. 18 C 268/2018-13 ze dne 4. 9. 2018 osvobozena od povinnosti zaplatit soudní poplatek za žalobu v rozsahu 75 %. Odvolací řízení bylo následně napadeným usnesením zastaveno, neboť Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") uzavřel, že v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu je třeba žádost stěžovatelky o osvobození od poplatku za podané odvolání posoudit jako opožděnou (předtím nalézací soud nejprve usnesením č. j. 18 C 268/2018-252 ze dne 24. 1. 2022 řízení zastavil, později je k námitkám stěžovatelky sám zrušil usnesením
č. j. 18 C 268/2018-258 ze dne 1. 2. 2022, které bylo předmětem následného odvolacího přezkumu k odvolání žalovaného vedlejšího účastníka).
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Přestože explicitně stěžovatelka ústavněprávní argumentací nevznáší, z obsahu podání lze seznat, že měl odvolací soud zastavením řízení porušit její základní právo na přístup k soudu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka odvozuje včasnost podání své žádosti od přesvědčení, že lhůta stanovená usnesením asistenta soudce nalézacího soudu č. j. 18 C 268/2018-226 ze dne 8. 9. 2021, doručeného dne 9. 9. 2021, počala běžet teprve po právní moci usnesení (po uplynutí lhůty k podání námitek), nikoli již doručením; nadto byla nesprávně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za jiný úkon než odvolání (za žalobu). Nedomnívá se tedy, že by lhůta k zaplacení soudního poplatku uplynula po 15 dnech od výzvy již dne 24. 9. 2021, jak dovodil odvolací soud (odvolání bylo podáno dne 6. 9. 2021, žádost o osvobození dne 27. 9. 2021).
3. Stěžovatelka staví do kontrapozice dvě protichůdná rozhodnutí Nejvyššího soudu: usnesení sp. zn. 22 Cdo 1933/2019 ze dne 28. 4. 2020, které konvenuje jejímu výkladu a které proto označuje za správné a přesvědčivěji odůvodněné, a usnesení sp. zn. 31 Cdo 1622/2021 ze dne 12. 1. 2022, jehož závěry aplikoval - v neprospěch stěžovatelky - odvolací soud. Přitom však pomíjí, že později vydané usnesení je rozhodnutím velkého senátu, které v souladu se zákonem překonává dřívější, s ním nesouznící rozhodnutí senátní [srov. §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)].
4. Současně jde o výklad podústavního práva, jehož korekci žádá stěžovatelka po Ústavním soudu - taková role mu však nepřísluší. Roli sjednocovatele výkladu zákona plní Nejvyšší soud, který ji v uvedeném případě zjevně také naplnil (viz výše). Výklad zaujatý velkým senátem přitom není extrémní či svévolný, aby přiměl Ústavní soud se jím blíže zabývat. Právě naopak, logicky a srozumitelně reaguje na vývoj právní úpravy, její smysl a účel, jakož i na potřeby soudní praxe.
5. Odvolací řízení bylo v daném případě zastaveno nikoli z důvodu neústavního výkladu procesního předpisu, nýbrž pro neopatrné procesní chování stěžovatelky. Poplatková povinnost účastníku soudního řízení vzniká bez ohledu na následné výzvy soudu v okamžiku podání procesního úkonu. Již tehdy si jí stěžovatelka musela být vědoma a považovala-li ji pro sebe za natolik neúnosnou, že požádala soud o aktivaci výjimečného institutu, jakým je osvobození od poplatkové povinnosti, měla k podání takového úkonu prostor nejméně od 6. do 24. 9. 2021. Ze skutečnosti, že jej nevyužila, pochybení odvolacího soudu dovozovat nelze. Všechny nyní uváděné námitky nadto byly odvolacím soudem vypořádány (k legitimnímu očekávání srov. bod 21 napadeného usnesení), požadavkům čl. 36 odst. 1 Listiny z pohledu Ústavního soudu beze zbytku dostál.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu