ECLI:CZ:US:2022:1.US.1758.21.1
sp. zn. I. ÚS 1758/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelek 1) ASTRA GAMES s. r. o., se sídlem v Olomouci, Riegrova 373/6, a 2) Dražby.net s. r. o., se sídlem v Olomouci, Sokolská 584/11, oběma zastoupených Mgr. Martinem Začalem, advokátem se sídlem v Olomouci, tř. Svobody 43/39, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 17 Co 104/2020-369 ze dne 13. 4. 2021 - výroku II a části výroku I, jíž se potvrzuje výrok II rozsudku Okresního soudu v Prostějově č. j. 14 C 270/2018-304 ze dne 11. 2. 2020, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a statutárního města Prostějov, se sídlem v Prostějově, nám. T. G. Masaryka 130/14, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelky se proti vedlejšímu účastníkovi v řízení před obecnými soudy neúspěšně domáhaly zaplacení 2 374 199 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody (vzniklé změnou územního plánu, dotýkající se pozemků stěžovatelek) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Jejich žaloba byla zamítnuta pro neunesení důkazního břemene k tvrzení o zmaření jejich podnikatelského záměru a nadepsaným výrokem jim Okresní soud v Třebíči (dále jen "nalézací soud") uložil nahradit vedlejšímu účastníku náklady řízení 216 399,62 Kč. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") k odvolání stěžovatelek potvrdil rozsudek nalézacího soudu a napadeným výrokem zavázal stěžovatelky k náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 45 446 Kč.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelky jako osoby oprávněné a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhají zrušení rozhodnutí odvolacího soudu v citovaném rozsahu nákladových výroků pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny, kterého se odvolací soud měl dopustit přiznáním nákladů právního zastoupení vedlejšího účastníka (statutárního města) jako účelně vynaložených.
3. Ústavní soud dospěl po seznámení s obsahem spisu a vyjádřeními účastníků, i při vědomí vlastní nálezové judikatury, k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná. Smyslem stěžovatelkami i odvolacím soudem citované judikatury [za všechny např. nález sp. zn. I. ÚS 2310/13 ze dne 13. 3. 2014 (N 35/72 SbNU 401)] je přimět obecné soudy, aby v případě, kdy je účastníkem řízení statutární město nebo jiný subjekt financovaný z veřejných rozpočtů, nezapomínaly zvážit, bylo-li skutečně nezbytné, aby byl účastník zastoupen advokátem, namísto využití vlastních personálních zdrojů.
4. Je třeba přisvědčit stěžovatelkám, že odůvodnění nákladového výroku nalézacího soudu v tomto ohledu absentuje a odůvodnění soudu odvolacího je kusé. Jak je zřejmé z odůvodnění meritorního výroku (a je Ústavnímu soudu známo z jeho rozhodovací činnosti týkající se týchž účastníků - viz usnesení sp. zn. II. ÚS 1363/20 ze dne 9. 6. 2020), byl žalobou uplatněn nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Spory o náhradu škody patří obecně k náročnějším po stránce skutkové i právní (např. otázky existence příčinné souvislosti) a jejich výsledek není snadno predikovatelný.
5. Stejně jako v předchozím případě proto Ústavní soud nemíní zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti obecných soudů v tom směru, že by zpochybnil jejich (byť kuse, ale přece) odůvodněný závěr, že v dané věci nejsou splněny podmínky vyplývající z ustálené judikatury Ústavního soudu k tomu, aby nebyla náhrada nákladů právního zastoupení statutárního města přiznána pro neúčelnost. Podle jeho závěru napadené rozhodnutí nevybočuje z ústavních mantinelů a není v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu - především proto, že odvolací soud neopomněl úvahu o účelnosti vynaložených nákladů vedlejšího účastníka učinit. Odůvodnění jeho rozhodnutí je sice strohé (podle stěžovatelek až nedostatečné), ale obzvlášť pro rozhodování o nákladech řízení jako pouhého - byť citelně majetkově dopadajícího - derivátu soudního řízení platí, že spravedlivost řízení se posuzuje jako celek, a ne každé pochybení soudu je s to odůvodnit zásah Ústavního soudu pro porušení základních práv stěžovatele.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu