ECLI:CZ:US:2022:1.US.1759.21.1
sp. zn. I. ÚS 1759/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Daniela Bartoně, LL.M., Ph.D., advokáta, sídlem Ječná 505/2, Praha 2, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. 6. 2021 č. j. 1 VZN 1666/2021-13 a vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 4. 2021 č. j. 3 KZN 1114/2020-27, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 2. 7. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných vyrozumění orgánů státní moci, a to pro jejich rozpor s čl. 11, čl. 26, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel v roce 2020 převzal právní zastoupení paní Ivy S. (jedná se o pseudonym), která měla být v minulosti obětí sexuálního zneužívání a násilí. Právní zastoupení stěžovatel přebíral v přesvědčení, že jakožto oběť trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti má v souladu s §51a odst. 2 tr. ř. ve spojení s §2 odst. 4 písm. d) zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů nárok na bezplatnou právní pomoc. V listopadu 2020 podal stěžovatel jménem své klientky na Městské státní zastupitelství v Praze podnět k výkonu dohledu. Tento podnět byl ze strany městského státního zastupitelství shledán částečně důvodným.
V březnu 2021 podal stěžovatel dle §51a a §151 tr. ř. na Městské státní zastupitelství v Praze návrh na přiznání odměny zmocněnce poškozené za úkony spojené s právní pomocí oběti trestné činnosti. Stěžovatel si takto uplatnil částku 7 986 Kč.
Městské státní zastupitelství ústavní stížností napadeným vyrozuměním rozhodlo, že stěžovatelem požadovaná náhrada uhrazena nebude, neboť bezplatná právní pomoc se vztahuje pouze k úkonům trestního řízení ve smyslu trestního řádu, nikoliv k výkonu dohledu podle zákona o státním zastupitelství. Stěžovatel se s tímto právním názorem neztotožnil, a proto podal žádost o přezkoumání postupu k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. To jej následně ústavní stížností napadeným vyrozuměním informovalo o tom, že postup městského státního zastupitelství považuje za správný.
Stěžovatel je toho názoru, že obě státní zastupitelství pochybila, když o jeho návrhu rozhodla toliko vyrozuměním a nikoliv usnesením. Uvedeným postupem měl být stěžovatel zkrácen na možnosti podat návrh na provedení dohledu proti případnému usnesení vrchního státního zastupitelství. Za jádro ústavní stížnosti považuje stěžovatel otázku, zda podstatným způsobem znevýhodněné oběti trestné činnosti mají a budou mít přístup ke spravedlnosti prostřednictvím účinného vyšetření deliktů, které na nich byly spáchány, či nikoliv. Pokud zmocněnci poškozených budou vědět, že jim sepsání podnětu na státní zastupitelství nikdo nezaplatí, bude pro ně obtížné pro tuto část řízení získat právní pomoc. Vzhledem k tomu, že stěžovatel považuje svůj nárok za oprávněný a odůvodněný je toho názoru, že rozhodnutím státních zastupitelství bylo zasaženo do jeho legitimního očekávání a došlo k zániku práva na odměnu za poskytnuté právní služby ze strany státu. V případě, že by státní zastupitelství rozhodovala o žádosti stěžovatele formou usnesení, mohl by proti rozhodnutí vrchního státního zastupitelství podat podnět k výkonu dohledu na Nejvyšší státní zastupitelství. To však učinit nemohl, neboť bylo ve věci rozhodováno formou vyrozumění. Tím, že státní zastupitelství nerozhodla ve věci formou usnesení, bylo stěžovateli znemožněno podat proti rozhodnutí vrchního státního zastupitelství podnět k vykonání dohledu.
III.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel spatřuje její jádro v posouzení toho, zda mají podstatným způsobem znevýhodněné oběti trestné činnosti zajištěn přístup ke spravedlnosti a zda mělo být o jeho žádosti na náhradu nákladů řízení spojených s podáním návrhu na dohled, rozhodnuto formou vyrozumění nebo usnesení podle §153 odst. 3 tr. ř.
V souvislosti se shora nastíněnými otázkami je Ústavní soud toho názoru, že jejich hlubší rozbor je pro řešení tohoto konkrétního případu prakticky bezpředmětný a z toho důvodu se jimi blíže nezabýval. To však samo o sobě nevylučuje, aby se tak v budoucnu stalo. Důvod pro zvolený postup spatřuje Ústavní soud ve skutečnosti, že se stěžovatel snaží domoci dobrodiní zákona č. 45/2013 Sb. o obětech trestných činů bez toho, aniž by se zabýval podmínkami aplikace citovaného zákona na daný případ.
Stěžovatel opírá existenci nároku na odměnu za právní pomoc z postavení své klientky, která měla být zvlášť zranitelnou obětí podle §2 odst. 4 písm. d) zákona o obětech trestných činů. Z citovaného ustanovení vyplývá, že dopadá mimo jiné na oběti trestného činu proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Potud není pochyb o tom, že poškozená jednu podmínku pro přiznání statusu zvlášť zranitelné oběti splnila. Stěžovatel však přehlíží, že se nejedná o podmínku jedinou. Status zvlášť zranitelné oběti se nepřiznává všem obětem sexuálních trestných činů, ale pouze a jedině těm, u nichž bylo v konkrétním případě dovozeno zvýšené nebezpečí způsobení tzv. druhotné újmy. Stran naplnění této druhé podmínky stěžovatel nijak neargumentuje. V situaci, kdy na straně klientky stěžovatele není ani tvrzeno splnění zákonné podmínky pro přiznání postavení zvlášť zranitelné oběti, není dán ani důvod pro přiznání odměny za poskytnutí bezplatné právní služby podle speciálního zákona o obětech trestných činů.
Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu