ECLI:CZ:US:2022:1.US.1815.22.1
sp. zn. I. ÚS 1815/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Lidová energie s. r. o., se sídlem v Jihlavě, Kollárova 2346/2, zastoupené Mgr. Janem Ambrožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 C 80/2022-18 ze dne 27. 4. 2022, za účasti Okresního soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Aleny Polákové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "nalézací soud") vydal dne 16. 12. 2021 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 264883/2021-8, kterým uložil vedlejší účastnici zaplatit stěžovatelce 4 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy o dodávkách elektřiny. Jelikož se elektronický platební rozkaz nepodařilo doručit řádně vedlejší účastnici, byl zrušen, a nalézací soud napadeným rozsudkem žalobu následně stěžovatelky zamítl pro neunesení důkazního břemene; rozhodl tak bez jednání, neboť účastníci s postupem podle §115a o. s. ř. souhlasili.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadeného rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nalézací soud vydal podle stěžovatelky překvapivé rozhodnutí, porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí a neposkytl ochranu jejímu legitimnímu očekávání, které vzniklo vydáním elektronického platebního rozkazu. V postupu nalézacího soudu spatřuje svévoli a rozporuje i názor nalézacího soudu, že poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. se účastníku poskytuje zásadně při jednání, neboť měl-li nalézací soud za to, že žalobní návrh neobsahuje všechny rozhodné skutečnosti, bylo namístě ji po zrušení elektronického platebního rozkazu o tom poučit.
3. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a konstatuje, že stěžovatelčina věc je tzv. bagatelní, což je skutečnost zakládající zpravidla důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li případ takové (mimořádné) okolnosti, které by jej činily ústavně významným [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. Tím má Ústavní soud na mysli situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí vůbec neodůvodnily nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 3502/20 ze dne 6. 4. 2021, nález sp. zn. I. ÚS 2932/20 ze dne 14. 1. 2021, nález sp. zn. IV. ÚS 1809/20 ze dne 22. 9. 2020 aj.; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). O takový případ však v projednávané věci nejde.
4. Vydání elektronického platebního rozkazu přisuzuje stěžovatelka účinky, které nevyplývají ze zákona ani soudní praxe. Rozkazní řízení je zkrácené, dokazování se neprovádí, vydání platebního rozkazu musí předcházet bezvadná žaloba. Stejně jako platí, že vydá-li soud platební rozkaz, aniž je splněna podmínka, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem v žalobě, neučiní to z neprojednatelné žaloby žalobu projednatelnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1366/2017 ze dne 27. 3. 2018), platí i to, že ze samotného vydání platebního rozkazu nemá žalobce důvod usuzovat, že jeho žaloba obsahuje dostatečná tvrzení a je prokazující listinné důkazy. Základním právem účastníka soudního řízení je účastnit se ústního jednání a vyjadřovat se k záležitostem při něm projednávaným. Vzdá-li se tohoto svého práva účastník předem (zde dokonce již před vydáním elektronického platebního rozkazu), volí dobrovolně pasivní procesní taktiku a musí být připraven nést případný důsledek neúspěchu s ní spojený. V takové situaci nemá žalobce oč opřít, že by jeho očekávání úspěchu ve věci bylo legitimní a nemůže se ani účinně dovolávat splnění poučovací povinnosti soudu spojené s jednáním ve věci (§118a o. s. ř.). Vzdáním se svých procesních práv na počátku řízení účastník ztrácí další možnosti, že s ním bude ze strany soudu komunikováno jinak než vydáním rozhodnutí.
6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu