ECLI:CZ:US:2022:1.US.193.22.1
sp. zn. I. ÚS 193/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Radomíra Pivody, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, zastoupeného Mgr. Lucií Švecovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Kozácká 289/9, proti usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 72/2021-3483 ze dne 11. listopadu 2021 a Městského soudu v Praze č. j. 2 T 13/2018-3472 ze dne 27. srpna 2021, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále jen "soud prvního stupně") přiznal stěžovateli jako obhájci za zastupování obviněného v trestním řízení na odměně a úhradě hotových výdajů 212 682,90 Kč a návrh stěžovatele na přiznání dalších 627 438,10 Kč zamítl. Stížnost stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "stížnostní soud") zamítl.
2. Stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obecným soudům vytýká, že při stanovení odměny za zastupování neaplikovaly správně §11 a 12 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a nepřiznaly mu odměnu v jím požadované výši. Tím měla být porušena jeho práva zakotvená v čl. 3, 28 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě (dále jen "Protokol").
3. Obecné soudy podle stěžovatele nesprávně neuznaly jako úkon právní služby jednotlivá písemná vyjádření, poradu s klientem v trvání 60 minut, složitost případu, výslechy na Slovensku provedené jen slovensky a časovou náročnost; současně svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily a jejich závěry jsou nepřezkoumatelné. K tomu stěžovatel podrobně odkazuje na odbornou literaturu a judikaturu, poukazuje na konkrétní jednání a vyjádření, za která by mu měla být odměna přiznána, vyjadřuje se k náročnosti věci a polemizuje se závěry stížnostního soudu. S ohledem na uvedené Ústavnímu soudu navrhuje napadená usnesení zrušit.
4. Ústavní soud opakovaně judikoval, že intepretace zákonných a podzákonných norem přísluší obecným soudům (čl. 90 Ústavy České republiky). Ústavní soud zasáhne jen tehdy, zjistí-li současně porušení základních práv a svobod, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole, což v projednávané věci nezjistil.
5. Stěžovatel po pravomocném skončení trestního řízení požádal o zaplacení odměny a náhrady hotových výdajů v celkové výši 970 121 Kč; soud prvního stupně vypočetl a přiznal stěžovateli odměnu i náhradu ve výši nižší než požadované, kterou však i stížnostní soud považoval za odpovídající. Obecné soudy především neakceptovaly tvrzení o náročnosti věci a z toho plynoucí možnosti zvýšit odměnu podle §12 odst. 1 advokátního tarifu až na trojnásobek.
6. Situace, kdy stěžovatel nesouhlasí s přiznanou náhradou, není sama o sobě způsobilá založit protiústavnost postupu obecného soudu. Úkolem státu je zajistit realizaci práva na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny), k čemuž využívá také ustanovené obhájce, přitom však nemůže rezignovat na účelnost nákladů, které v souvislosti s takovým zastupováním vzniknou, a to i s přihlédnutím k faktu, že jakkoliv se zpětně domáhá náhrady svých nákladů, nelze vždy zajistit jejich vrácení v plné výši. Nejde o porušení práva na odměnu za práci (čl. 28 Listiny), neproplatí-li stát úkony, které orgán k tomu povolaný neposoudí jako úkony definované příslušnou (podzákonnou) normou. Stěžovateli nebylo upřeno právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť o jeho návrhu rozhodoval soud, stěžovatel měl a využil možnost užít opravný prostředek. Uvedené právo ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) či právo na legitimní očekávání (čl. 1 Protokolu) nepředstavují záruku, že vše, čeho se obhájce v řízení domáhá, mu bude přiznáno v plné výši, ale jde o záruku, že obecné soudy budou posuzovat vznesený nárok podle předem stanovených pravidel. Považuje-li například stěžovatel věc subjektivně za složitou a dovozuje-li z toho potřebu ztrojnásobení odměny, není zásahem do jeho základních práv opačný názor obecných soudů a tvrzení stěžovatele je jen pouhou polemikou s jejich právními závěry. Ústavní soud považuje napadená rozhodnutí za dostatečně odůvodněná a srozumitelná; pro stručnost ne jejich odůvodnění odkazuje.
7. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. ledna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu