ECLI:CZ:US:2022:1.US.2011.22.1
sp. zn. I. ÚS 2011/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené doc. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1107/2022-1019 ze dne 17. 5. 2022 a rozsudkům Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 26/2021-955 ze dne 17. 12. 2021 a Okresního soudu v Rakovníku č. j. 3 C 149/2018-544 ze dne 15. 9. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Rakovníku, jako účastníků řízení, a dále a) Heleny Bártlové, b) Kateřiny Černíkové, c) Kristýny Sekáčové, d) obce Roztoky, se sídlem v Roztokách čp. 128, a e) Miloše Kapouna, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastnice a), b) a c) se v řízení před obecnými soudy domáhaly proti stěžovatelce nahrazení projevu vůle - uzavření dohody o převodu specifikovaných pozemků v k. ú. Roztoky u Křivoklátu, Hracholusky nad Berounkou, Krušovice a Krupá, k uspokojení jejich restitučního nároku podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"). Po kasačním zásahu Nejvyššího soudu (srov. rozsudek č. j. 28 Cdo 2488/2021-862 ze dne 22. 9. 2021) je stav věci napadených rozhodnutí následující: Okresní soud v Rakovníku (dále jen "nalézací soud") žalobě vedlejších účastnic vyhověl, Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") jeho rozsudek (při druhém rozhodování ve věci) v meritu potvrdil a Nejvyšší soud (dále též "dovolací soud") dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné, neboť se odvolací soud svým právním posouzením neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná [srov. nález sp. zn. III. ÚS 1539/18 ze dne 31. 7. 2018 (N 131/90 SbNU 173), nález sp. zn. IV. ÚS 3415/20 ze dne 4. 5. 2021 aj.; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz] a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 odst. 1 Ústavy. Ve vydání jednoho z pozemků (v k. ú. Roztoky u Křivoklátu) spatřuje rozpor s účely restitučních předpisů, neboť obecné soudy nesprávně vyhodnotily překážku jeho vydání a neodůvodněně upřednostnily individuální zájmy restituentů před veřejným zájmem na vybudování veřejné sociální infrastruktury ze strany vedlejší účastnice d) [dále jen "obec"].
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatelka opakuje námitky obecným soudům již předestřené a jimi zcela vypořádané. Pouhý její nesouhlas s odůvodněným právním posouzením obecných soudů věc stěžovatelky do ústavněprávní roviny nepovyšuje. Jakkoli lze stěžovatelce přisvědčit, že právo restituentů na odčinění majetkových křivd jim způsobených není bezbřehé (jak i Ústavní soud v odůvodněných případech připustí), nelze současně nevnímat v právním státě nepřijatelnou skutečnost, že dosud všechny restituční nároky z doby totality nebyly vypořádány (konkrétně u vedlejších účastnic byl nárok na vydání náhradních pozemků ve smyslu §11a zákona o půdě konstituován několika správními rozhodnutími z let 1994-2002, k průběhu jejich jednání se stěžovatelkou srov. body 36-41 rozsudku nalézacího soudu).
5. V projednávané věci se - slovy stěžovatelky "materiálně vzato" - střetly dva významné právem chráněné zájmy: individuální zájem konkrétních restituentů na uspokojení jejich nároku proti veřejnému zájmu na vybudování stavby občanské vybavenosti. Vyřešení tohoto střetu bylo předmětem posouzení nezávislých obecných soudů, které se úkolu ve všech třech instancích zhostily profesionálně. Jejich rozhodnutí jsou podrobně a srozumitelně odůvodněna; požadavek spravedlivého procesu, aby dostatečně obsahovala důvody, na nichž jsou založena, bezezbytku splňují. Důvody, pro které nebyly námitky stěžovatelky akceptovány, jsou v jejich rozhodnutích přehledně vyloženy (zejména srov. body 53-56 rozsudku odvolacího soudu a body 11-15 usnesení dovolacího soudu). Skutková zjištění a navazující právní závěry obecných soudů jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti akceptovatelné; nenesou znaky nepředvídatelnosti, svévole, interpretačního excesu, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivého řízení. Rozdílný pohled stěžovatelky na váhu dotčených protichůdných zájmů na uvedeném nemůže nic změnit a nemůže jí sám o sobě zajistit úspěch v řízení před Ústavním soudem.
6. Obecné soudy uzavřely, že za současného stavu (platný územní plán obce, evidovaný charakter pozemku) se vyloučení převodu ve smyslu §6 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nepodává. Podle jejich vyhodnocení zkrátka potenciální budoucí veřejně prospěšný záměr obce (byť dlouhodobě zamýšlený a usilovaný) nad zájmem uspokojit restituční nároky vedlejších účastnic nepřeváží, neboť k tomu nejsou splněny zákonné podmínky. Jinými slovy (nyní již Ústavního soudu), kdyby stěžovatelka nepřistupovala k vedlejším účastnicím (a podobně i k obci samotné, jejíž žádost o vydání pozemku v minulosti zamítla) liknavě a nevstřícně (až svévolně), mohla vzniklé situaci předejít. Vedlejším účastnicím není za dané situace důvodu vytýkat či klást k tíži, že se po opakovaných jednáních se stěžovatelkou obrátily pro uspokojení svých nároků na obecné soudy a nelze po nich spravedlivě požadovat, aby v tomto ohledu strpěly další prodlení, byť by to i bylo v bohulibém (ale teprve budoucím) veřejném zájmu.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu