ECLI:CZ:US:2022:1.US.2491.22.1
sp. zn. I. ÚS 2491/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti R. W., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, zastoupeného Mgr. Michalem Zeleným, advokátem se sídlem Brno, Böhmova 1, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 6. 2022 č. j. 2 To 25/2022-2361 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022 č. j. 46 T 5/2017-2350, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Brně, kterým bylo podle §31 odst. 1 trestního řádu rozhodnuto, že senát tohoto soudu ve složení Mgr. Aleš Novotný, Ing. Eliška Vránová a Ivan Procházka není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 46 T 5/2017. Stěžovatel dále navrhuje zrušení označeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým byla zamítnuta jeho stížnosti proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně.
Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Předmětné řízení před Krajským soudem v Brně (dále jen „krajský soud“) bylo vedeno na základě návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení. Stěžovatel v průběhu tohoto řízení vznesl námitky, které senát krajského soudu vyhodnotil tak, že zpochybňují jeho nestrannost, tedy že se jedná o námitku podjatosti. Krajský soud napadeným usnesením rozhodl, že senát není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Stěžovatel i jeho manželka následně vzali svůj návrh na povolení obnovy řízení zpět, což vzal krajský soud usnesením na vědomí.
Stěžovatel v ústavní stížnosti a v jejím doplnění nejprve rekapituluje některé své námitky (včetně těch, které směřovaly k údajné podjatosti soudce Mgr. Novotného), jež uplatňoval v původním řízení, které skončilo jeho pravomocným odsouzením, a tvrdí, že byl v průběhu tohoto původního řízení postupem krajského soudu zkrácen na svých ústavně zaručených právech. Napadené usnesení krajského soudu považuje za obecné a odůvodněné jen stručně a vágně. Podle jeho názoru nelze mít pochyb, že senát krajského soudu již skutečně nemůže rozhodovat nestranně. Uvádí, že ze strany tohoto senátu mohlo dojít i ke spáchání trestného činu zbavení osobní svobody či zneužití pravomoci úřední osoby, přinejmenším se pak jedná o „kárné pochybení“. O soudci Mgr. Novotném je podle něj obecně známo, že Nejvyšší soud o jeho rozhodovací činnosti konstatoval, že nekriticky přijímá argumenty obžaloby. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) se podle stěžovatele nevypořádal s jeho argumenty, což údajně vzbuzuje důvodné pochybnosti i o nepodjatosti soudu druhého stupně.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele, obsah napadených rozhodnutí a dalších listinných podkladů a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud ve své judikatuře soustavně připomíná, že zásadně nedisponuje oprávněním zasahovat do rozhodovací činnosti trestních soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 81, čl. 83, čl. 90 Ústavy). Nepřísluší mu tudíž přehodnocovat skutkové a právní závěry trestních soudů, do jejich rozhodovací činnosti je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by postup těchto orgánů byl natolik extrémní, že by překročil meze ústavnosti (srov. např. rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 224/98).
Ústavní soud se ztotožňuje se závěrem vrchního soudu, který na č. l. 2 svého usnesení konstatoval, že stěžovatel své námitky vůči nestrannosti a kompetentnosti senátu krajského soudu vznášel prakticky po celou dobu řízení před soudem, avšak svá tvrzení blíže a konkrétně nedoložil. V ústavní stížnosti především opakuje svá tvrzení, která se vztahují k postupu krajského soudu v průběhu původního trestního řízení vedeného proti stěžovateli, jež však již bylo pravomocně skončeno, tudíž k nim nelze nyní přihlížet. I tyto námitky jsou navíc formulovány značně obecně a neobsahují konkrétní argumentaci, z níž by vyplývaly reálné pochybnosti o nestrannosti senátu krajského soudu.
I v další části své ústavní stížnosti se stěžovatel omezuje jen na obecné a nedoložené tvrzení, že senát krajského soudu „již skutečně nemůže rozhodovat nestranně“. Totéž se týká jeho poznámky, že ze strany tohoto senátu mohlo dojít i ke spáchání trestného činu zbavení osobní svobody či zneužití pravomoci úřední osoby, resp. že se přinejmenším jedná o „kárné pochybení“ soudců, kteří v jeho věci rozhodovali – ani toto své tvrzení neopírá o konkrétní argumentaci. A konečně, ani když uvádí, že o soudci Mgr. Aleši Novotném „je obecně známo“, že podle Nejvyššího soudu nekriticky přejímá argumenty obžaloby, nijak to nekonkretizuje; toto tvrzení se navíc vztahuje k abstraktnímu okruhu jiných trestních věcí, a není tedy z něho patrné, jaký význam by to mohlo mít pro trestní věc stěžovatele.
V posuzované věci nelze přehlédnout ani skutečnost, že řízení o návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení již bylo pravomocně skončeno, neboť stěžovatel vzal tento svůj návrh zpět. Případné vyhovění ústavní stížnosti a zrušení napadených usnesení by tak nemohlo mít žádný skutečný vliv na procesní postavení stěžovatele, resp. na rozhodování o jeho právech. To platí tím spíše, že po novele trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb. je s účinností od 1. 1. 2022 podle §30 odst. 4 trestního řádu z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení. O jakémkoli dalším případném návrhu stěžovatele na povolení obnovy řízení tak nutně bude rozhodovat jiný senát krajského soudu než ten, jehož podjatost stěžovatel namítá.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu