ECLI:CZ:US:2022:1.US.259.22.1
sp. zn. I. ÚS 259/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Bartheldiho, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2021 č. j. 30 Cdo 3221/2021-56, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Dne 28. 1. 2022 Ústavní soud obdržel ústavní stížnost stěžovatele proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
1. Ústavní soud zjistil, že podání stěžovatele trpí vadami. Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom platí, že fyzické a právnické osoby musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 téhož zákona musí být v plné moci k zastupování výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Ústavní stížnost stěžovatele nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
2. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický.
3. Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel se na něj opakovaně obrací s návrhy trpícími stejnými vadami. Na nedostatky byl stěžovatel opakovaně náležitě upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem pro odmítnutí návrhu. Stěžovatel byl poučen o náležitostech uvedených sub 3. např. v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 1616/16, sp. zn. I. ÚS 3786/16 či sp. zn. III. ÚS 715/17. Navzdory uvedenému nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli o nich byl Ústavním soudem mnohokrát poučen.
4. Proto soudce zpravodaj za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, stejně jako v mnoha dalších věcech stěžovatele u Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 183/19, ze dne 22. 2. 2021 sp. zn. I. ÚS 411/21, ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2830/21 či ze dne 29. 12. 2021 sp. zn. I. ÚS 3400/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. února 2022
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj