ECLI:CZ:US:2022:1.US.2689.21.2
sp. zn. I. ÚS 2689/21
Nález
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Tomáše Lichovníka a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele D. B., zastoupeného Mgr. Markem Ježkem, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 1707/33, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 222/2021-169 ze dne 10. srpna 2021 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 4 Pp 165/2018-157 ze dne 1. července 2021, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 11 To 222/2021-169 ze dne 10. srpna 2021 byla porušena práva stěžovatele zaručená v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
II. Uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se proto zrušuje.
III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Usnesením soudu Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "soud prvního stupně") č. j. 4 Pp 165/2018-14 ze dne 13. listopadu 2018 byl stěžovatel podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody při stanovení zkušební doby v trvání tří let. V průběhu zkušební doby byl stěžovatel odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") sp. zn. 5 T 7/2020 ze dne 11. června 2020 - byl mu uložen peněžitý trest 15 000 Kč a zákaz řízení na dva roky; výrok o trestu byl zrušen dalším rozsudkem okresního soudu sp. zn. 6 T 65/2020 ze dne 24. srpna 2020, jímž byl stěžovateli uložen souhrnný peněžitý trest 64 800 Kč a trest zákazu řízení na dva roky - v tomto řízení vykonal stěžovatel vazbu (tři měsíce). Ve zkušební době byl stěžovatel vazebně stíhán (devět měsíců) i v další věci, okresní soud jej ale rozsudkem č. j. 4 T 138/2020-560 ze dne 16. února 2021 obžaloby zprostil.
2. Napadeným usnesením č. j. 4 Pp 165/2018-157 rozhodl soud prvního stupně, že stěžovatel vykoná zbytky trestů odnětí svobody, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "stížnostní soud") podanou stížnost zamítl.
II.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje shora uvedené skutečnosti, odmítá ale závěry, které z nich soud prvního stupně vyvodil a jimiž především odůvodnil své rozhodnutí. Soud prvního stupně věnoval značný prostor věci vedené sp. zn. 4 T 138/2020, v níž byl stěžovatel stíhán společně se svým bratrancem; stěžovatel byl obžaloby zproštěn, bratranci byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. Tento odsuzující výrok však soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení přisoudil stěžovateli - s tím, že byl-li odsouzen "k nepodmíněnému čtyřletému trestu, je zcela nepochybně prokázáno, že odsouzený nevedl ve zkušební době řádný život a bude namístě vydat rozhodnutí o jeho povinnosti vykonat zbytky trestů, z jejichž výkonu byl podmíněně propuštěn". Soud prvního stupně zdůraznil, že trest (uložený jiné osobě) považuje za nepochybný důkaz nevedení řádného života ve zkušební době stěžovatelem a že jde o hlavní důvod nařízení vykonání zbytku trestu odnětí svobody.
4. Stížnostnímu soudu stěžovatel vytýká, že rozhodl dříve (10. srpna 2021), než se seznámil s odůvodněním stížnosti, zaslaným stěžovatelem soudu dne 12. srpna 2021, poté, co mu bylo doručeno písemné vyhotovení usnesení soudu prvního stupně (20. července 2021). Stížnostní soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, na jehož rozhodnutí plně odkázal a zjevnou nesprávnost (argumentaci trestem stěžovatelova bratrance) zcela pominul/přehlédl.
5. Stěžovatel dále namítá, že obecné soudy nezohlednily výkon nezákonné vazby ve věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 4 T 138/2020, která svou délkou přesahuje trest, o jehož do-vykonání rozhodly.
6. Podle stěžovatele byla napadenými rozhodnutími porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 5 odst. 1 písm. a) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a proto navrhuje Ústavnímu soudu jejich zrušení.
7. Ústavní soud vyžádal vyjádření účastníků řízení i stejnopis rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 4 T 138/2020-560 ze dne 16. února 2021. Předseda senátu stížnostního soudu ve svém stručném vyjádření jen odkázal na dvě (nezpochybněná) odsouzení, která neprokazují řádný způsob života stěžovatele ve zkušební době. Soudce soudu prvního stupně konstatoval dvě stěžovatelova pravomocná odsouzení v průběhu zkušební doby i nesprávnou interpretaci rozsudku okresního soudu sp. zn. 4 T 138/2020. Vyjádření neobsahovala nové skutečnosti, a proto je Ústavní soud k případné replice stěžovateli nezasílal.
III.
8. Ústavní stížnost byla podána řádně zastoupeným stěžovatelem včas a splňuje i další požadavky kladené na něj zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
9. Ústní jednání Ústavní soud nekonal, neboť od něj nebylo možné očekávat další objasnění věci (§44 zákona o Ústavním soudu). Po posouzení argumentace stěžovatele, stížnostního soudu a obsahu napadeného usnesení i spisu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
10. Z napadených usnesení se podává, že soud prvního stupně mimo výše uvedených okolností z pravomocných rozsudků konstatuje i problematickou spolupráci stěžovatele s Probační a mediační službou a zmiňuje i vykonanou vazbu devíti měsíců ve věci, v níž byl obžaloby zproštěn. Rovněž je patrné, že soud prvního stupně nečekal na uplynutí zkušební doby a rozhodl o vykonání zbytku trestů odnětí svobody v trvání "něco přes šest měsíců".
11. Stížnostní soud ve stručně odůvodněném usnesení vyjádřil souhlas s postupem soudu prvního stupně a neshledal v něm žádné pochybení.
12. Ústavní soud nemá důvod pochybovat o správnosti postupu soudu prvního stupně, který se zabýval naplněním podmínek osvědčení se stěžovatele ještě před uplynutím zkušební doby; logicky byla vzata do úvahy existence dvou pravomocných stěžovatele odsuzujících rozsudků. Nesprávně však soud prvního stupně vyhodnotil rozsudek zprošťující a své odůvodnění opřel o závěr, který z uvedeného rozsudku nevyplývá. Jak již bylo výše uvedeno, právě důrazným odkazem na nepodmíněný čtyřletý trest odnětí svobody odůvodňuje soud prvního stupně svůj závěr o nevedení řádného života stěžovatelem a jeho neosvědčení se. Této zjevné nesprávnosti si stížnostní soud nepovšiml a vadné závěry soudu prvního stupně označil za logické, úplné a vyčerpávající.
13. Podle čl. 90 Ústavy České republiky jsou obecné soudy povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům; tato pravomoc soudu je nezadatelná a nelze se jí zprostit, obrátil-li se na ně účastník řízení v souladu s čl. 36
odst. 1 Listiny, domáhaje se svých práv stanoveným postupem. Uvedené právo na přístup k soudu poskytuje spolu s právem na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) každému záruku, že jeho věc projedná nezávislý a nestranný soud, který bude rozhodovat spravedlivě. Takovýto postup však stížnostní soud nedodržel, nezabýval se dodatečně doručeným odůvodněním stížnosti stěžovatele a nezjistil vnitřní rozpor závěrů, které soud prvního stupně vyslovil v napadeném usnesení. Záměna (křestních) jmen stěžovatele a jeho bratrance (v odůvodnění uvedená), stejně jako rozporné závěry v krátkém odůvodnění jsou zjevné, a předmětné rozhodnutí proto není náležitě odůvodněno.
14. Ústavní soud v napadených rozhodnutích postrádá rovněž jakoukoliv reflexi nedůvodné vazby stěžovatele v trvání devíti měsíců - ve vztahu k nařízenému vykonání zbytku trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Stěžovateli za nezákonnou vazbu náleží nárok na náhradu újmy způsobené při výkonu veřejné moci, zohlednění vykonané vazby v souzené věci však mohlo být podle Ústavního soudu účelnější.
IV.
15. Ústavní soud proto zrušil napadené usnesení stížnostního soudu, který nechť nově rozhodne o stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně. S ohledem na uvedené okolnosti považuje Ústavní soud za dostačující zrušit pouze rozhodnutí stížnostního soudu, který může v novém rozhodnutí zohlednit nejen evidentní nesprávnosti v závěrech soudu prvního stupně, nyní však i ve světle dříve nezohledněné stížnosti proti prvostupňovému usnesení, ale rovněž nedůvodně vykonanou vazbu v rozsahu překračujícím trest odnětí svobody, jež má být vykonán. Není nezbytně nutné rušit i rozhodnutí soudu prvního stupně, jehož pochybení nyní může napravit stížnostní soud; v rozsahu ústavní stížnosti směřující proti usnesení soudu prvního stupně je proto ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, a jako takovou ji Ústavní soud odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
16. Z uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení §82 odst. 1 a 3 zákona o Ústavním soudu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, zkracující stěžovatele v právu na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a v právu na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 9. srpna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu