ECLI:CZ:US:2022:1.US.2694.22.1
sp. zn. I. ÚS 2694/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., t. č. ve Vazební věznici Litoměřice, zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, sídlem Nerudova 1419/22, Litoměřice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. července 2022 č. j. 4 To 239/2022-576 a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. července 2022 č. j. 5 T 10/2022-559, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "okresní soud") v záhlaví specifikovaným usnesením podle §116 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nařídil pozorování stěžovatele ve zvláštním oddělení nápravného zařízení za účelem vyšetření jeho duševního stavu. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že stěžovatel je v dané trestní věci stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle 283 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a pro přečin nedovoleného ozbrojování podle 279 odst. l trestního zákoníku. V řízení byly opatřeny dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdy oba přibraní znalci se shodli v tom, že duševní stav stěžovatele je kolísavý v čase, může se různě vyvíjet a nelze ho bezpečně definovat po jednom zhlédnutí, a že by pro něj bylo přínosné dlouhodobější pozorování a současně i lékařský dohled. V ostatních závěrech, především v míře snížení či vymizení rozpoznávacích a ovládacích schopností stěžovatele v době spáchání činu, se znalci rozcházeli. Ze znaleckého posudku obhajoby vyplynula pochybnost o schopnosti stěžovatele chápat smysl trestního řízení, a rovněž o jeho příčetnosti v době páchání skutku. Okresní soud dospěl k závěru, že je třeba ověřit, zda je současné nestandardní chování stěžovatele skutečně projevem dlouhodobé psychické nemoci, zda nejde pouze o simulaci takové nemoci, či zda tato nemoc nastala až po spáchání skutku, např. z důvodu pobytu ve vazbě. Podle okresního soudu pobyt stěžovatele na psychiatrickém oddělení, byt' v rámci výkonu vazby, je pro něj spíše přínosem i vzhledem k větším možnostem eventuální léčby. Zdůraznil, že rozhodně nejde o nepatřičný a nepřiměřený zásah do práv a svobod stěžovatele a že dlouhodobější sledování je nezbytné k opatření podkladů pro závěry o jeho trestní odpovědnosti, včetně prověření způsobilosti být účastníkem trestního řízení.
3. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Shledal, že okresní soud nepochybil, když na základě shody obou znalců na nutnosti či naléhavé potřebě pozorování stěžovatele ve zdravotnickém zařízení za účelem objektivního zjištění jeho zdravotního stavu tak, aby bylo možno posoudit jeho příčetnost v době spáchání činu, rozhodl o jeho pozorování ve zvláštním oddělení nápravného zařízení.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že podle judikatury je možné nařídit pozorování ve zdravotním ústavu toliko v krajních situacích, kdy duševní stav nelze zjistit jinak. Je přesvědčen, že v usnesení okresního soudu absentuje skutkový základ pro nařízení jeho pozorování ve zdravotním zařízení a že jde o rozhodnutí svévolné. Dále namítá, že proti usnesení okresního soudu podal v zákonné lhůtě stížnost dne 11. 7. 2022, kterou dne 14. 7. 2022 odůvodnil a tentýž den odůvodnění doručil okresnímu soudu. Krajský soud však v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že ke dni jeho rozhodování ve věci stížnost odůvodněna nebyla. Takový postup považuje stěžovatel za přepjatě formalistický a má za to, že mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.
7. Těžištěm stěžovatelovy argumentace je jeho nesouhlas s naplněním podmínek pro aplikaci §116 odst. 2 trestního řádu, podle kterého "nelze-li duševní stav vyšetřit jinak, může soud a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit, aby obviněný byl pozorován ve zdravotnickém ústavu, nebo je-li ve vazbě, též ve zvláštním oddělení nápravného zařízení".
8. Podle Ústavního soudu byl zásah spočívající v nařízení pozorování stěžovatele ve zdravotnickém zařízení v dané věci přiměřený. Jak vyplývá z napadených rozhodnutí, v daném trestním řízení byly opatřeny dva znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdy oba znalci se shodli v tom, že pro stěžovatele je přínosné, aby byl po delší dobu pozorován ve zdravotnickém zařízení a měl současně lékařský dohled. Na základě totožného stanoviska obou znalců na potřebě delšího pozorování stěžovatele ve zdravotnickém zařízení za účelem objektivního zjištění jeho zdravotního stavu tak, aby bylo možno posoudit jeho příčetnost v době spáchání činu, bylo rozhodnuto o jeho pozorování ve zvláštním oddělení nápravného zařízení. Z obsahu rozhodnutí okresního soudu ani krajského soudu přitom nevyplývá, že by šlo o rozhodnutí jakkoli rozporuplná nebo nepřezkoumatelná. Pro tento závěr není podstatné, že krajský soud neměl v době svého rozhodování k dispozici odůvodnění stížnosti stěžovatele, neboť to by s ohledem na její obsah nemohlo ovlivnit jeho rozhodnutí.
9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu