ECLI:CZ:US:2022:1.US.2727.22.1
sp. zn. I. ÚS 2727/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Viktora Audrlického, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, sídlem Komenského 241/35, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2022 č. j. 22 Cdo 32/2022-150, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové, sídlem Collinova 481, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. 10. 2022, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených v čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Stěžovatel se žalobou domáhal, aby soud uložil Katastrálnímu úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové (dále jen "katastrální úřad"), povinnost opětovně jej zapsat "v části A, listu vlastnictví č. 7224 pro k. ú. Nový Hradec Králové, prokazující stav v rozsahu evidovaném ke dni 12. 7. 2018, jako vlastníka podílu 1/8 z celku na straně jedné a současně odstranit na témže listu vlastnické zápisy změn provedených po 13. 7. 2018 na straně druhé". Tvrdil, že katastrální úřad vymazal z katastru nemovitostí právo stěžovatele jako spoluvlastníka uvedených nemovitostí a zapsal spoluvlastnická práva podle rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") ze dne 28. 8. 2012 č. j. 10 C 174/2005-607, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 18. 9. 2013 č. j. 21 Co 729/2012-698. Stěžovatel ovšem nebyl účastníkem řízení, které předcházelo těmto rozhodnutím, a proto jej tato rozhodnutí nezavazují. Neměl ani možnost vyjádřit se k věci ve vkladovém řízení vedeném katastrálním úřadem. Dále stěžovatel uvedl, že se stal spoluvlastníkem nemovitostí ke dni 22. 10. 2013. Jeho právo, aniž by zaniklo, bylo vymazáno dne 13. 7. 2018. Proto požadoval zjednání nápravy postupem podle §986 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Toto ustanovení vyložil tak, že mu umožňuje žalovat přímo katastrální úřad na provedení opravy zápisu v katastru nemovitostí.
3. Žaloba stěžovatele byla podána u krajského soudu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 11. 2020 č. j. Ncp 639/2020-24 rozhodl o věcné příslušnosti okresních soudů a postoupil věc okresnímu soudu.
4. Okresní soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2021 č. j. 17 C 415/2020-92 žalobu zamítl. Uvedl, že k žalobě podle §986 občanského zákoníku je aktivně legitimována osoba, která byla provedeným zápisem dotčena na svém právu, a že žaloba musí směřovat vůči všem osobám, jejichž právo bylo zapsáno či vymazáno žalobou popíraným zápisem, jakož i proti všem třetím osobám, které odvozeně od tohoto zápisu dosáhly dalších zápisů před podáním žádosti o zápis poznámky spornosti. Protože stěžovatel svou žalobu směřoval vůči katastrálnímu úřadu namísto proti osobám zapsaným v katastru nemovitostí, není jí možné vyhovět.
5. Krajský soud toto rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 10. 8. 2021 č. j. 26 Co 170/2021-124. K námitce týkající se věcné příslušnosti soudu uvedl, že stěžovatel byl podle svých tvrzení dotčen ve svém vlastnickém právu zápisem, který provedl katastrální úřad ve veřejném seznamu ve prospěch třetí osoby, a po soudu požaduje fakticky určení, že je dáno jeho vlastnické právo. Výslovně se přitom dovolává §986 občanského zákoníku. I z odůvodnění žaloby je zřejmé, že stěžovatel uplatňuje svůj nárok postupem podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"). Nejde tedy o žalobu proti rozhodnutí vedlejší účastnice coby správního orgánu podle části páté občanského soudního řádu. Nakonec i sám stěžovatel po celou dobu řízení svá tvrzení formuluje nikoli jako nesouhlas s konkrétním chybným rozhodnutím, jehož změny se domáhá, ale jako žalobu, kterou požaduje určit své vlastnické právo. Krajský soud se ztotožnil s právním názorem okresního soudu, že katastrální úřad není v řízení pasivně legitimován, a že žaloba, o které se zmiňuje §986 občanského zákoníku, musí směřovat vůči všem, jejichž vlastnické právo bylo na úkor žalobce předmětným zápisem vloženo do katastru nemovitostí.
6. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 29. 6. 2022 č. j. 22 Cdo 32/2022-150 shledal dovolání přípustným, neboť rozsudek krajského soudu je založen na řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, a to na výkladu §986 odst. 1 občanského zákoníku z hlediska pasivní věcné legitimace, tedy určení osoby, proti které má být žaloba v tomto ustanovení předpokládaná podána. Dovolání ovšem zamítl. Podle Nejvyššího soudu vzhledem k působení principu materiální publicity, tedy ochrany dobré víry v údaje katastru nemovitostí, mohou mít údaje katastru bezprostřední vliv na právní postavení osob v něm evidovaných jako subjekty práv a povinností, a tyto subjekty musí mít možnost soudní řízení o tomto právu ovlivňovat jako jeho účastníci. Není proto možné, aby vklady práva do veřejného seznamu byly prováděny na základě rozhodnutí vydaných v řízení, v nichž nebyli účastníky ti, kteří jsou evidováni v katastru nemovitostí jako subjekty práv a povinností, jež by mohly být vkladem dotčeny. Již proto nelze dosáhnout změny zápisu práva v katastru nemovitostí na základě žaloby podané proti katastrálnímu úřadu. Uvedené ustanovení je třeba vykládat tak, že kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, může žádat, aby byla ve veřejném seznamu poznamenána poznámka spornosti. Tato poznámka, vylučující dobrou víru třetích osob ve stav zapsaný ve veřejném seznamu, však bude vymazána, jestliže žadatel do dvou měsíců od doručení žádosti o její provedení orgánu, který veřejný seznam vede, nedoloží, že své tvrzené právo uplatnil u soudu, a to proti osobám, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno.
III.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel tvrdí, že katastrální úřad pravděpodobně z důvodu nepozornosti jeho pracovníků v rozporu s §17 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), vymazal jeho jméno jako spoluvlastníka nemovitostí označených v žalobě. Katastrální úřad své pochybení následně uznal, omluvil se za něj a doporučil stěžovateli podat žalobu proti jeho nezákonnému postupu. Obecné soudy ale této žalobě nevyhověly. Stěžovatel v této souvislosti zdůrazňuje, že z čl. 2 odst. 3 Ústavy se jednoznačně podává, že státní moc lze vykonávat pouze v mezích a způsoby, které stanoví zákon, což u jeho žaloby znamená, že §986 občanského zákoníku mu díky vůli zákonodárce dává možnost volit způsob nápravy, tedy druh žaloby, který mu umožní docílit výmazu protiprávního zápisu v katastru nemovitostí. Nejvyšší soud se ovšem neřídil tímto zákonným ustanovením, nýbrž svou předchozí judikaturou. Jím provedený výklad uvedeného ustanovení tak stěžovatele nutí v rozporu s čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny činit to, co mu zákon neukládá. Uvedená pochybení měla mít za následek i porušení jeho vlastnického práva zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud je příslušný k projednání návrhu. Ústavní stížnost byla podána oprávněným navrhovatelem, je přípustná [stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byla podána včas a splňuje i další zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§29 až 31 zákona o Ústavním soudu).
V.
Vlastní posouzení
9. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele a napadeným rozsudkem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
10. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
11. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním názorem Nejvyššího soudu, podle něhož má být žaloba ve smyslu §986 odst. 1 občanského zákoníku podána proti osobám, v jejichž prospěch je právo v katastru zapsáno, a nikoli proti katastrálnímu úřadu. Tento právní názor je v napadeném rozsudku nicméně podrobně a přesvědčivě odůvodněn, zatímco stěžovatel pouze poukazuje na jiný jím upřednostňovaný výklad uvedeného ustanovení, u něhož již Nejvyšší soud vysvětlil, z jakého důvodu jej nemůže použít. Ústavní soud za této situace neshledal žádné pochybení Nejvyššího soudu, s nímž by bylo možné spojovat závěr o porušení základního práva stěžovatele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny nebo jím uváděného vlastnického práva zaručeného v čl. 11 odst. 1 Listiny. V podrobnostech postačí odkázat na relevantní části odůvodnění napadeného rozsudku.
12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o odmítnutí ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2022
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu