ECLI:CZ:US:2022:1.US.3077.21.1
sp. zn. I. ÚS 3077/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Tomáše Waltera, zastoupeného JUDr. Janem Walterem, advokátem, sídlem Volyňských Čechů 837, Žatec, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. září 2021 č. j. 7 As 286/2020-27, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 11. 2021, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II.
Shrnutí řízení před obecnými soudy
2. Stěžovatel se u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti vedlejší účastnice, jež v zákonné lhůtě údajně nevyřídila jeho žádost o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel se po vedlejší účastnici dožadoval informace o "projektované době, po kterou mají být pracovníci v pilařském závodu Pila Kovářská společnosti DABEN Kovářská s.r.o. v obci Kovářská vystaveni hluku dělící pily" a "čím je tato doba podložena"; pro případ, že se tato doba v čase měnila, žádal taktéž poskytnutí informace o všech jejích změnách. Přestože vedlejší účastnice na žádost reagovala, neposkytla stěžovateli údaj o tom, jak dlouho bude pracovník hluku dělící pily vystaven. Krajský soud o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 5. srpna 2020 č. j. 15 A 102/2019-67 tak, že ji zamítl, neboť dovodil, že žádosti o informace bylo v plném rozsahu vyhověno. Dle krajského soudu není vedlejší účastnici možno vytknout, pokud žádost vyložila tak, že míří na poskytnutí informace o úpravě pracovní doby pracovníků vystavených hluku dělící pily, a odkázala v té souvislosti na podklady, z nichž vyplývalo pracovní zařazení dotyčných pracovníků a na ně navazující právní úprava pracovní doby. Nelze klást vedlejší účastnici k tíži, že stěžovatel použil nestandardní formulaci, jež nevedla k získání jím skutečně chtěné informace.
3. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou však Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl, neboť nečinnost vedlejší účastnice neshledal. Soud nepřisvědčil argumentu stěžovatele, že z textu žádosti jednoznačně vyplývá, že užitý pojem "projektovaná doba" cílí na časový údaj o trvání expozice. Uvedl, že je na žadateli, aby svou žádost formuloval způsobem umožňujícím povinnému subjektu ji vyřídit k žadatelově plné spokojenosti; tím spíše pak, pokud je žadatel - tak jako stěžovatel - zastoupen advokátem. Neztotožnil se ani s námitkou, že vedlejší účastnice měla stěžovatele vyzvat k upřesnění žádosti, pokud měla o výkladu pochybnosti. Dle Nejvyššího správního soudu byla žádost formulována dostatečně určitě a neumožňuje dvojí výklad; nebylo proto třeba stěžovatele vyzývat k jejímu upřesnění. Pokud stěžovatel ve skutečnosti chtěl, aby mu byl poskytnut časový údaj o trvání expozice hluku dělící pily, měl takto formulovat svou žádost. Jeho námitka, že vedlejší účastnice měla tento údaj k dispozici, by pak mohla být posuzována v případném odvolacím či soudním řízení ohledně takové žádosti, nikoli však v aktuálním řízení, jehož předmětem je toliko posouzení nečinnosti správního orgánu při vyřizování existující žádosti.
III.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel namítá, že Nejvyšší správní soud zvolil výklad žádosti, který nepřípustně omezil jeho ústavně zaručené právo na informace, přestože Ústavní soud ve své judikatuře prosazuje restriktivní výklad omezení ústavně zaručených práv. V této souvislosti stěžovatel cituje z nálezu ze dne 18. 2. 1999 sp. zn. I. ÚS 526/98 (N 27/13 SbNU 203) (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Argumentuje dále, že jím užitá formulace jednoznačně cílí na poskytnutí informace o časovém údaji, jak dlouho má vystavení hluku dělící pily trvat. Interpretace, kterou obecné soudy zvolily, je svévolná, neboť je ve zjevném rozporu se zněním žádosti i se smyslem a účelem zákona o svobodném přístupu k informacím.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas osobou k tomu oprávněnou, splňuje i ostatní zákonem stanovené náležitosti a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
V.
Vlastní posouzení
6. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), §72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. Jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Ústavní soud není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se orgány veřejné moci dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.
7. Poté, co se Ústavní soud seznámil s argumentací stěžovatele, napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu, rozhodnutím krajského soudu a dalšími listinami předloženými stěžovatelem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
8. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. O takový případ jde i v posuzované věci.
9. Nejvyšší správní soud se v napadeném rozhodnutí vypořádal s námitkami stěžovatele uplatněnými v kasační stížnosti, podrobně se věnoval znění stěžovatelovy žádosti o informace a řádně, logicky a věcně přiléhavě odůvodnil, jak dospěl k závěru, že žádosti bylo v plném rozsahu vyhověno a na straně vedlejší účastnice nedochází k nečinnosti. Napadené rozhodnutí - ani samotný výklad textu žádosti - nevykazují prvky svévole. Stěžovatel sice nesouhlasí s výsledkem interpretace textu jeho žádosti o poskytnutí informací, to však nezakládá porušení jeho ústavně zaručeného práva na informace.
10. Jak stěžovatele upozornil již Nejvyšší správní soud, v rámci předmětného řízení nebyla posuzována otázka odepření poskytnutí informací, o něž stěžovatel - dle svého tvrzení - ve skutečnosti usiloval. Obecné soudy v daném případě rozhodovaly pouze o tom, zda na straně vedlejší účastnice dochází k nečinnosti při vyřizování stěžovatelovy žádosti v předmětném znění. Pokud stěžovatel ve skutečnosti usiloval o poskytnutí časového údaje o době trvání expozice hlukem dělící pily, nic mu nebránilo - a nebrání - v podání takto formulované žádosti o informace.
11. Ústavní soud zhodnotil, že napadeným rozhodnutím nedošlo k tvrzenému porušení základních práv stěžovatele podle čl. 17 odst. 1 a 5 Listiny, ani jiných ústavně zaručených základních práv či svobod.
12. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, a to podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu