ECLI:CZ:US:2022:1.US.3146.22.1
sp. zn. I. ÚS 3146/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti UNIMEX-INVEST, s. r. o., sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2022 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021, 29 NSČR 178/2022-A-280, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. června 2022 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021, 4 VSOL 259/2022-A-224 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. října 2021 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-A-80, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti CREDITEX HOLDING, a. s., sídlem U Vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9 - Vysočany, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") vede proti stěžovatelce jako insolvenční dlužnici insolvenční řízení pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021. Krajský soud napadeným usnesením ustanovil stěžovatelce opatrovníka podle §29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, protože tehdy neměla statutární orgán a podle slov její jediné společnice byla paralyzovaná ve své činnosti. Bylo zde nebezpečí z prodlení, protože bylo ohroženo právo insolvenční navrhovatelky (vedlejší účastnice) na rozhodnutí bez průtahů. Insolvenční řízení nelze podle zákona přerušit. Stěžovatelka odvolala jednatelku těsně před konáním nařízeného jednání, které bylo odročeno. I další dříve nařízená jednání byla opakovaně odročována. Jde o projev obstrukčního jednání stěžovatelky.
3. Mezitím dne 12. 1. 2022 bylo v obchodním rejstříku zveřejněno, že ke dni 18. 11. 2021 došlo ke jmenování nového jednatele stěžovatelky. Krajský soud poté informoval stěžovatelku, že funkce jejího opatrovníka zaniká.
4. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením potvrdil napadené usnesení krajského soudu. Také podle vrchního soudu existovalo nebezpečí z prodlení a ustanovení opatrovníka bylo namístě; jediná společnice odvolala jedinou jednatelku ke dni původně nařízeného jednání. Opatrovníkem byl ustanoven advokát, který zastupuje stěžovatelku v jiné obdobné věci. Jde proto o osobu znalou práva i nyní posuzované věci. Krajský soud správně zkoumal předpoklady ustanovení opatrovníka k okamžiku vydání rozhodnutí. Následné dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením jako zjevně bezdůvodné. Odpadl důvod, pro který krajský soud opatrovníka stěžovatelce ustanovil. Jeho funkce zanikla a soud má nadále jednat přímo se stěžovatelkou. Řešení otázek v předestřených v dovolání proto postrádá v daných poměrech smysl.
II.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka tvrdí, že jí obecné soudy odňaly možnost jednat před soudem v rozporu se zákonem, protože jí ustanovily opatrovníka, aniž pro to byly dány důvody. Krajský soud nezkoumal, zda existují méně invazivní řešení (mohl např. posečkat neformálně čí řízení přerušit, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022 sp. zn. 27 Cdo 2286/2021). Dále krajský soud po ustanovení opatrovníka nezkoumal, zda trvají důvody pro ustanovení opatrovníka (a contrario usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020 sp. zn. 27 Cdo 616/2019). Stěžovatelka opakovaně namítala, že má jednatele, což krajský soud ignoroval. Stěžovatelka k tomu odkazuje na usnesení krajského soudu ze dne 22. 12. 2021 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-A-170 (mimo jiné o zjištění úpadku stěžovatelky a prohlášení konkursu). V něm krajský soud uvedl, že není povinen pátrat, kdo za stěžovatelku jedná. Dále se z něj podává, že stěžovatelka krajskému soudu tvrdila, že ke dni 18. 11. 2021 byl jmenován nový jednatel (k tomu však krajský soud nepřihlédl, protože jmenovacímu aktu chyběl úředně ověřený podpis jediné společnice stěžovatelky). Přesto krajský soud nejednal se stěžovatelkou, nýbrž s jejím ustanoveným opatrovníkem. Konečně stěžovatelka označuje napadené usnesení Nejvyššího soudu za tzv. přepjatě formalistické, protože se Nejvyšší soud věcně nezabýval jejími dovolacími námitkami.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné k dispozici neměla (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů. Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivou věc je v zásadě na obecných soudech. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).
8. Ústředním tvrzením stěžovatelky je nesouhlas s ustanovením opatrovníka soudem a následným postupem soudu při zkoumání, zda důvody pro ustanovení opatrovníka trvají. Jde-li zaprvé o oprávněnost ustanovení opatrovníka, stěžovatelka v tomto směru namítá, že krajský soud opomněl zvážit méně invazivní řešení v situaci, kdy zde nebyla osoba oprávněná za stěžovatelku jednat a bylo zde nebezpečí z prodlení (hypotéza §29 odst. 2 o. s. ř.). Jak se však z napadeného usnesení krajského soudu podává, krajský soud zvažoval možnost přerušení řízení (na které stěžovatelka odkazuje), avšak v insolvenčním řízení nelze řízení přerušit. Uvedené věcné důvody stěžovatelka nereflektuje. Rovněž netvrdí, že v době ustanovení opatrovníka krajským soudem zde nebyla osoba oprávněná za ni jednat či zde není nebezpečí z prodlení (tj. že nejsou dány zákonné předpoklady pro ustanovení opatrovníka). Odůvodnění napadených rozhodnutí v tomto směru vychází z konkrétních okolností věci, je řádně odůvodněno a má racionálně-logický základ.
9. Jde-li zadruhé o tvrzení stěžovatelky, že krajský soud posléze nezkoumal, zda trvají předpoklady pro ustanovení opatrovníka, z usnesení krajského soudu ze dne 22. 11. 2021 se zřetelně podává, že krajský soud se zabýval tvrzením stěžovatelky, že její jediná společnice jmenovala nového jednatele. Krajský soud však k novému jmenování nepřihlédl, protože je nepovažoval tehdy za platně učiněné, což je z odůvodnění uvedeného usnesení zřejmé. Krajský soud proto svůj postup řádně odůvodnil, a s tvrzením stěžovatelky se vypořádal logicky udržitelným a adekvátním způsobem. Stěžovatelka uvedené důvody nereflektuje a Ústavní soud nemá důvod je dále zpochybňovat. Nadto, ve chvíli, kdy v obchodním rejstříku byla zveřejněna (kvalifikovaná) informace o jmenování nového jednatele, krajský soud již nepovažoval opatrovnictví za účinné. Krajský soud i po ustanovení opatrovníka zvažoval, zda je takový postup nadále opodstatněný.
10. Tzv. kvalifikovanými vadami netrpí ani napadené usnesení Nejvyššího soudu. Ústavní soud považuje závěr Nejvyššího soudu, že postrádá smysl přezkoumat závěry ustanovení opatrovníka za situace, kdy pro jeho ustanovení odpadl důvod, za paušalizující; stěží jej lze zobecňovat. V podmínkách konkrétní věci však závěry Nejvyššího soudu lze akceptovat; námitky stěžovatelky spočívají na nepřesné interpretaci důvodů napadených rozhodnutí krajského soudu a vrchního soudu a jejich nedostatečné reflexi. Odmítnutí dovolání stěžovatelky, ve kterém uplatnila tytéž námitky, jako zjevně bezdůvodného, je ve svém důsledku přiměřené a přijatelné. Napadená rozhodnutí proto jsou přiměřeně odůvodněna, nejsou projevem zakázané libovůle či svévole, jejich závěry nejsou tzv. přepjatě formalistické ani neudržitelné. Tzv. kvalifikované vady v nich Ústavní soud neshledal.
11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu