ECLI:CZ:US:2022:1.US.3176.21.1
sp. zn. I. ÚS 3176/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti REALITY D & D s.r.o., sídlem Chomutov 2000, 430 01 Chomutov, zastoupené Vlastimilem Němcem, advokátem, sídlem Kadaňská 3550, 430 03 Chomutov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 11 Co 58/2021-250 ze dne 25. 8. 2021 a usnesení Mgr. Tomáše Voborníka, soudního exekutora, Exekutorský úřad Pardubice, č. j. 195 EX 2353/19-234 ze dne 5. 4. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí soudního exekutora a odvolacího soudu, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 odst. 1 a 4, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné projednatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní soudnictví je vybudováno na přezkumu věcí pravomocně skončených, kdy protiústavnost nejde napravit jiným způsobem. Ochrana ústavnosti totiž není úkolem jen Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci a řízení před Ústavním soudem nastupuje teprve po (marném) vyčerpání všech ostatních procesních prostředků, jež stěžovateli právní řád poskytuje, tj. v situaci, kdy ostatní orgány veřejné moci již nejsou schopny (či ochotny) tvrzený protiústavní stav napravit. Ústavní stížnost v tomto směru představuje až krajní prostředek k ochraně práva. Z těchto důvodů zákon vyžaduje, aby stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, vyjma návrhu na obnovu řízení. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě je zřejmé, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem nebylo možné napadnout dovoláním. Důvodem je zákonná výluka uvedená v ustanovení §238 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu (dále též "o. s. ř."), dle něhož je dovolání nepřípustné proti těm usnesením odvolacího soudu, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 téhož zákona. Z napadeného usnesení odvolacího soudu plyne, že jím bylo odmítnuto odvolání stěžovatelky z důvodu uvedeného v §218 písm. b) o. s. ř. Takové usnesení je zjevně podřaditelné pod rozhodnutí vyjmenovaná v §229 odst. 4 o. s. ř. Žaloba pro zmatečnost, jež v případě rozhodnutí uvedených v §229 odst. 4 o. s. ř. není omezena vyčerpávajícím výčtem zmatečnostních důvodů (vad), představuje za těchto okolností mimořádný opravný prostředek, jenž je způsobilý dosíci ochrany základních práv (k požadavku vyčerpat žalobu pro zmatečnost podanou dle §229 odst. 4 o. s. ř. srov. kupř. usnesení Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 1406/22, II. ÚS 1294/22, III. ÚS 1143/22 či IV. ÚS 1021/22). Jinými slovy, stěžovatelka mohla proti rozporovanému usnesení krajského soudu brojit žalobou pro zmatečnost a uplatnit v ní argumentaci obsaženou nyní v ústavní stížnosti, a to včetně poukazu na rozdílné rozhodování téhož odvolacího soudu v (po právní stránce) obdobné věci (konkrétně sp. zn. 10 Co 117/2017). Stěžovatelka nedoložila vyčerpání opravného prostředku v podobě žaloby pro zmatečnost podané dle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř., resp. její podání ani netvrdí, pročež je její ústavní stížnost nepřípustná.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2022
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj