ECLI:CZ:US:2022:1.US.3179.22.1
sp. zn. I. ÚS 3179/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky ELTODO, a. s., se sídlem v Praze 4, Novodvorská 1010/14, zastoupené Mgr. Vladimírem Partlem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 987/11, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2398/2022-172 ze dne 23. 8. 2022 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 65/2022-147 ze dne 13. 4. 2022 a výrokům I a III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 14 C 223/2020-127 ze dne 8. 12. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka proti vedlejší účastnici původně domáhala zaplacení 270 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, který měl spočívat v nepřiměřené délce soudního řízení. V důsledku částečného uznání nároku vedlejší účastnicí vzala žalobu zpět v rozsahu částky 169 000 Kč. Ve zbývající části (co do 101 000 Kč s příslušenstvím) byla žaloba zamítnuta. Podle obecných soudů byla celková délka řízení nepřiměřená (základ nároku byl dán), vedlejší účastnicí uznaná částka však podle nich vzhledem ke složitosti posuzovaného řízení (s cizím prvkem), počtu rozhodujících instancí a významu předmětu řízení pro stěžovatelku k odčinění újmy stěžovatelky postačovala.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 a odst. 3 ve spojení s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ingerence Ústavního soudu do nezávislé rozhodovací činnosti obecné justice je omezena jeho postavením a rolí vymezenou mu čl. 83 Ústavy, neboť jako orgán ochrany ústavnosti není vrcholem soustavy obecných soudů a zásadně není oprávněn do ní zasahovat. Může tak učinit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ve své rozhodovací praxi zachovává Ústavní soud zdrženlivost při zásazích, které by byly motivovány pouze nesouhlasem s odůvodněním či obecně s právními a skutkovými závěry obecných soudů. Zbývá proto posoudit dodržení procesních mantinelů soudního rozhodování, tj. zda dostali účastníci řízení šanci přednést svá tvrzení, zda jim byl poskytnut prostor reagovat na stanovisko protistrany či předběžný náhled soudu (byl-li vysloven) a zda jsou napadená rozhodnutí obecných soudů obhajitelná z hlediska srozumitelnosti a přesvědčivosti odůvodnění učiněných závěrů (zda jsou prosty nepřezkoumatelnosti a svévole).
5. Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva, jichž se stěžovatelka dovolává, napadenými rozhodnutími dotčena nebyla. Rozhodnutí obecných soudů nijak nevybočují z judikatury Ústavního soudu a jejich odůvodnění vyhovují požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudních rozhodnutí. Nalézací a odvolací soud sice k témuž výsledku dospěly na základě jiných aplikačních úvah, tato skutečnost však sama o sobě překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu nenasvědčuje.
6. Soudní soustava je vystavěna hierarchicky a odvolací soud je nadán legitimní pravomocí právní posouzení nalézacího soudu přehodnotit. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepřísluší mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat. Všechny v ústavní stížnosti vznášené námitky byly již předmětem zkoumání obecných soudů, které je beze zbytku vypořádaly, byť nikoli ke spokojenosti stěžovatelky. I kdyby se Ústavní soud s dílčími úvahami obecných soudů neztotožňoval, v souzené věci nejde o pochybení dosahující intenzity dotčení základních práv, která by jej mohla přimět k meritornímu přezkumu napadených rozhodnutí.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu