ECLI:CZ:US:2022:1.US.3326.22.1
sp. zn. I. ÚS 3326/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Gabrielou Hulinovou Pitrovou, MBA, advokátkou se sídlem v Praze 7, Plynární 1617/10, proti usnesení Okresního soudu v Opavě č. j. 0 Nt 2211/2022-11 ze dne 21. října 2022 a usnesení Generálního ředitelství cel č. j. GŘC-778-2193/TČ-2018-835120 ze dne 27. června 2022, za účasti Okresního soudu v Opavě a Generálního ředitelství cel, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Generální ředitelství cel (dále jen "Ředitelství") rozhodlo o prodeji zajištěného majetku stěžovatele. Okresní soud v Opavě (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele proti usnesení o prodeji zamítl.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá nezákonnost postupu orgánů veřejné moci spočívající v extenzivním výkladu právních norem.
3. Ředitelství provádí úkony trestního řízení ve věci, v níž je stěžovatel spolu s dalšími osobami podezřelý z neoprávněného provozování hazardní hry podle §252 odst. 1, 2 písm. a) a odst. 3 trestního zákoníku a z legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 4 písm. a), odst. 5 písm. c) trestního zákoníku; doposud nebylo zahájeno trestní stíhání žádné osoby. Ředitelství usnesením č. j. GŘC-778-785/TČ-2018-835120 ze dne 21. prosince 2020 zajistilo jako náhradní hodnotu podle §79g odst. 1 trestního řádu loď stěžovatele. Návrhem ze dne 22. dubna 2022 stěžovatel požadoval navrácení věci a vyjádřil obavu o stav a náležitou správu lodi. Ředitelství reagovalo na jeho žádost shora označeným usnesením o prodeji věci podle §12 odst. 2 písm. b) a c) a §1 odst. 6 zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 279/2003 Sb."), neboť jde o věc ztrácející na tržní hodnotě, a současně jsou s výkonem správy spjaty nepřiměřené náklady. Ve stížnosti stěžovatel namítal, že ještě nebylo zahájeno jeho trestní stíhání a že v době vysoké inflace nelze dovozovat lepší fixaci hodnoty v penězích.
4. V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že již samotným zajištěním věci bylo zasaženo jeho právo na pokojné užívání majetku, byť způsobem, který zákon umožňuje, ovšem jako zásah dočasný. Transformací věci na peníze, v době, kdy nelze předvídat vývoj inflace, může do budoucna vzniknout větší újma, než jaké se má tímto postupem předcházet, a proto měl být k takovému kroku přizván odborník. Podle stěžovatele bude jeho majetek znehodnocen a bude-li zproštěn viny v doposud nezahájeném řízení, vznikne státu škoda převyšující úsporu vzniklou prodejem věci.
5. Podle stěžovatele nelze srovnávat situaci, kdy je majitel zajištěné věci obviněným, se situací, kdy je pouze podezřelým, a není ani jasné, zda ke spáchání trestného činu došlo. Ze znění §12 odst. 2 zákona č. 279/2003 Sb. je patrné, že toto ustanovení se týká obviněného, nikoli podezřelého a uvedené termíny není možné zaměňovat podle aktuální potřeby orgánů činných v trestním řízení. Neuvedl-li zákonodárce termín "obviněný či osoba v obdobném procesním postavení" nebo "vlastník majetku", není možné uvedené procesní nástroje použít proti majetku stěžovatele.
6. Stěžovatel je přesvědčen, že v projednávané věci byl zákon vyložen extenzivně, tím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení stížnostního soudu a Ředitelství zakázal pokračovat v porušování jeho základních práv.
7. Zásah Ústavního soudu, jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) připadá v úvahu jen při zjištění nejzávažnějších pochybení, porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, vykazují-li závěry obecných soudů znaky svévole či dokonce libovůle.
8. Z přiložených písemností vyplývá, že sám stěžovatel nabádal správce zajištěné věci k ochraně před jejím znehodnocením a k provedení úkonů směřujících k uchování její hodnoty. Ředitelství podezřívá stěžovatele a další osoby z provozování a organizace hazardních her na stovkách technických zařízení na území celé republiky, aniž by k takové činnosti měli povolení [§7 odst. 2 písm. b) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů], tím získávají finanční prospěch velkého rozsahu, a proto byla zajištěna přesně označená loď. V současném stavu řízení není možné zajištěnou věc vrátit a takové rozhodnutí nelze očekávat ani v blízké době. Aby zabránilo ztrátě hodnoty zajištěné věci, rozhodlo Ředitelství o jejím zpeněžení. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele dostatečně vypořádal a s odkazem na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1899/17 ze dne 12. července 2017 a sp. zn. II. ÚS 1907/17 ze dne 8. srpna 2017 (všechna rozhodnutí na http://nalus.usoud.cz) konstatoval, že prodej zajištěných věcí, nejde-li o specifické výrobky, ale o produkty řadové výroby, je možné popsaným postupem zpeněžit. Stížnostní soud vytkl Ředitelství, že nevyčíslilo zjištěnou výši nákladů spojených s péčí o zajištěnou loď; sám uvedl, že doposud vynaložené náklady činí 81 953,30 Kč a lze očekávat jejich další růst.
9. Podle §12 zákona č. 279/2003 Sb. (Hlava III, Správa zajištěného majetku) může soud rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem obviněného (odst. 1) nebo i bez jeho souhlasu (odst. 2), lze-li důvodně předpokládat, že bude rychle ztrácet na tržní hodnotě, zejména jde-li o motorová vozidla nebo elektrozařízení [písm. b)] nebo jsou-li s výkonem správy spojeny nepřiměřené náklady [písm. c)].
10. V §1 zákon č. 279/2003 Sb. uvádí, že: "[u]stanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup státního zástupce. Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu při správě zajištěného majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu..." (odst. 6), a ustanovení "v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně užijí i na jinou osobu, jíž byl zajištěn majetek v trestním řízení" (odst. 7).
11. Trestní řád v hlavě čtvrté, oddílu čtvrtém (§77b-79g) upravuje zajištění věcí důležitých pro trestní řízení; takovou věcí se rozumí věc, která je výnosem z trestné činnosti nebo je náhradní hodnotou za ni [§77b odst. 1 písm. c) a d)]. Podle §79 odst. 1 trestního řádu (Zajištění náhradní hodnoty) "[n]elze-li zajistit věc, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může být místo ní zajištěna náhradní hodnota, která odpovídá, byť jen zčásti, její hodnotě; přitom se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení upravujících zajištění věci, která je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti (§79a až 79f)". Podle §79c odst. 1 trestního řádu (Provedení zajištění movité věci) "[k]do má u sebe movitou věc, která může podléhat zajištění, je povinen takovou věc na vyzvání předsedy senátu a v přípravném řízení státního zástupce nebo policejního orgánu vydat; pokud ji nevydá, může mu být odňata".
12. Z uvedené právní úpravy je patrné, že pro použití majetkového zajišťovacího institutu není rozhodné, je-li vedeno trestní řízení proti osobě, jejíž majetkové hodnoty jsou dotčeny, anebo je z předmětné trestné činnosti podezřelá osoba jiná. Jinými slovy, majetkové zajišťovací instituty se ukládají ve vztahu k věci, a není podstatný vztah osoby, které věc nebo majetková hodnota náleží, k trestné činnosti, z níž má jako výnos pocházet (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 1829/15 ze dne 21. července 2015). Úkolem správce je zachovat hodnotu zajištěné věci, a to i jejím zpeněžením.
13. Státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že Ředitelství i stížnostní soud coby orgány činné v trestním řízení postupovaly v souladu se zákonem, nezneužily aplikované předpisy k jiným účelům (čl. 4 odst. 4 Listiny) a o právu stěžovatele vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny rozhodl soud (čl. 38 odst. 1 Listiny). Právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny zaručuje, že o věci účastníka řízení bude rozhodováno na základě předem stanovených pravidel, a nikoli, že rozhodnutí musí odpovídat jeho očekávání. Za daného stavu věci Ústavní soud dospěl k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatel dovolává, napadeným usnesením stížnostního soudu porušena nebyla. Odůvodnění napadeného usnesení vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost a nevybočuje z případů, jimiž se Ústavní soud již dříve zabýval (viz výše, též usnesení sp. zn. III. ÚS 3667/13 ze dne 9. února 2016).
14. Lze rozumět stěžovatelově námitce týkající se vlivu inflace na zpeněženou hodnotu zajištěné věci, avšak pro případ, kdy by bylo řízení ukončeno ve prospěch stěžovatele, není nijak dotčeno jeho právo domáhat se náhrady škody ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny.
15. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. prosince 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu