ECLI:CZ:US:2022:1.US.3328.21.1
sp. zn. I. ÚS 3328/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Blue Style a.s. se sídlem Jindřišská 873/27, Praha 1, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem Lomnického 1742/2a, Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 9. 2021 č. j. 41 C 152/2018-197, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, vydaného v řízení o zaplacení částky dvakrát 1 598,75 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy.
II
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ve svém prvním rozsudku ze dne 26. 5. 2020 v řízení o zaplacení částky 26 165,91 Kč s příslušenstvím ve věci žalobců proti stěžovatelce jako žalované pod bodem I. výroku uložil stěžovatelce zaplatit oběma žalobcům částku 22 050,41 Kč s příslušenstvím a částku 4 135,50 Kč s příslušenstvím a pod bodem II. výroku jí uložil zaplatit na náhradu nákladů řízení částku 36 221,98 Kč. Obvodní soud zjistil, že žalobci se stěžovatelkou jako pořadatelkou zájezdu uzavřeli platnou smlouvu o zájezdu, který se stěžovatelka zavázala obstarat pro žalobce a jejich roční dceru. Ubytování již zpočátku vykazovalo vady. Dne 14. 8. 2017 v nočních hodinách byli žalobci i s dcerou bezdůvodně vykázáni z hotelu. Stěžovatelka jim zajistila jen nevyhovující náhradní ubytování do 15. 8. 2017. Žalobci si poté museli hledat ubytování sami na své náklady a byli nuceni celkem čtyřikrát změnit místa svého ubytování. Žalobci proto v řízení požadovali po stěžovatelce náhradu škody, která jim vznikla v příčinné souvislosti s neplněním povinností stěžovatelky ze smlouvy o zájezdu a dále nemajetkovou újmu ve smyslu §2543 odst. 1 obč. zák., která jim vznikla za narušení jejich dovolené.
Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 10. 12. 2020 potvrdil rozsudek obvodního soudu v meritorním výroku pod bodem I. v rozsahu částky 21 324,63 Kč s příslušenstvím, co do částky 705,78 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a ohledně částky 4 135,50 Kč a ve výroku o nákladech řízení rozsudek obvodního soudu zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že obvodní soud zavázal v průběhu dalšího řízení vést žalobce k odstranění vad žaloby v otázce konkretizace osoby a výše částky, kterou tato osoba uplatňuje nárok na náhradu nemajetkové újmy a doplnění skutkových tvrzení ohledně jimi uplatněného důvodu takové újmy a jejích následků.
V pořadí druhým rozsudkem, napadeným touto ústavní stížností, obvodní soud rozhodl po opravě a doplnění žaloby tak, že každému z žalobců je stěžovatelka povinna zaplatit částku 1 598,75 Kč s příslušným úrokem z prodlení (výrok I. a II.) a na náhradu nákladů řízení obou žalobců částku 39 559,12 Kč (výrok III.). Předmětem řízení po vrácení věci odvolacím soudem se stal jen nárok na náhradu nemajetkové újmy za narušení dovolené. V této souvislosti žalobci omezili svůj žalobní nárok tak, že se nadále každý z nich domáhá uhrazení částky 1 598,75 Kč s příslušným úrokem z prodlení za újmu spojenou s vynucenou změnou polohy hotelu v průběhu pobytu a útrapami s tím spojenými. Obvodní soud dospěl k závěru, že požadovaná částka odpovídá újmě způsobené v přímé příčinné souvislosti s ukončením poskytování sjednaných služeb stěžovatelkou, která porušila svoji povinnost sjednanou ve smlouvě o zájezdu.
III
Stěžovatelka se domáhá zrušení všech výroků napadeného rozsudku. Její argumentace však směřuje výhradně proti výrokům pod body I. a II. rozsudku. K tomu uvádí, že podáním ze dne 24. 3. 2021 žalobci změnili tvrzení ohledně příčiny uplatněné nemajetkové újmy, což stěžovatelka považuje za "tvrzení nové újmy", na jejímž základě obvodní soud vydal dne 5. 7. 2021 usnesení č. j. 41 C 152/2018-180, jímž připustil změnu žaloby ve smyslu §95 a násl. o. s. ř. K doložení svého tvrzení o změně žaloby odkazuje stěžovatelka na text označeného usnesení.
K uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy stěžovatelka poukazuje na ust. §2543 odst. 1, odst. 2 obč. zák. a na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021 sp. zn. 33 Cdo 152/2021 s tím, že v dané věci by se muselo jednat o porušení povinnosti sjednaných služeb značné intenzity, které bylo objektivně způsobilé znepříjemnit pobyt, přičemž se hlavně má jednat o zmaření nebo podstatné zkrácení dovolené, což v řízení nebylo zjištěno. V souvislosti s nemajetkovou újmou stěžovatelka zdůrazňuje, že dříve žalobci vymezili zmíněný nárok jako újmu spočívající ve změně místní polohy ubytovacího zařízení. V podání ze dne 24. 3. 2021 příčinu újmy specifikovali jako nejistotu v rozsahu jedné noci a jednoho dne, kdy si neužívali dovolené, protože nevěděli, zda z hotelu budou vykázáni či nikoli. Tím uplatnili nový nárok, resp. nové důvody tohoto nároku, který však byl, vzhledem k době jeho uplatnění, již promlčen. Stěžovatelka proto vznesla vůči tomuto "novému nároku" námitku promlčení a v závěrečném návrhu zdůraznila, že žalobci ani v podání ze dne 24. 3. 2021 nevyhověli požadavkům obsaženým v rozsudku odvolacího soudu na doplnění a upřesnění žalobních tvrzení, ani blíže neupřesnili, na jak dlouhou část dovolené se uplatněný nárok vztahuje. Napadený rozsudek je tak v rozporu nejen s požadavky uvedenými v rozsudku odvolacího soudu, ale i s usnesením téhož soudu ze dne 5. 7. 2021 č. j. 41 C 152/2018-180, jímž tento soud připustil změnu žaloby, aby následně rozhodl v intencích původních žalobních tvrzení s odůvodněním, že podání žalobců ze dne 24. 3. 2021 je toliko opravou žaloby co do výše částky požadované každým z žalobců a nikoli novým a opožděně uplatněným nárokem.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v extrémním nesouladu skutkových tvrzení žalobců s právními závěry obvodního soudu i závěry rozsudku soudu městského a konečně i v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí se zřetelem k absenci řádného odůvodnění a vypořádání se s rozpory v rámci podání žalobců. Napadené rozhodnutí vykazuje rovněž prvky libovůle i svévole, které odporují závěrům ustálené judikatury Ústavního soudu.
IV
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky, obsah ústavní stížnosti napadeného rozhodnutí a vyžádaného spisu a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Jeho úkol spočívá "jen" v přezkumu ústavnosti soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Při tom je nutné vycházet z principu, že vedení řízení, zjišťování skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů, výklad podústavního práva a jeho aplikace přísluší obecným soudům. O zásahu Ústavního soudu do rozhodovací činnosti ostatních soudů lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). Žádné takové vady Ústavní soud však neshledal.
V posuzované věci se argumentace stěžovatelky váže k usnesení obvodního soudu ze dne 5. 7. 2021 č. j. 41 C 152/2018-180, jímž označený soud měl připustit změnu žaloby podle §95 odst. 1 o. s. ř., když posoudil podání žalobců ze dne 24. 3. 2021, kterým žalobu doplnili o skutková tvrzení. Z obsahu tohoto podání je zřejmé, že žalobci se řídili poučením obsaženým v rozsudku městského soudu, který mimo jiné uvedl, že "žalobci s odkazem na bod 1 písm. d) ITQ (International Travel Quality Standard), změna rezervovaného objektu u ubytování, v případě změny místní polohy je hodnocena kompenzací v rozsahu 5-15 %) důvod nároku rámcově skutkově vyjádřili, takže jejich tvrzení se musí týkat právě tohoto již tvrzeného (uplatněného) důvodu; pokud by tvrdili újmu jinou, jednalo by se o změnu žaloby, s níž by se obvodní soud musel nejprve procesně vypořádat (§95 o. s. ř.)".
Výše zmíněné podání žalobců tak ve svém obsahu koresponduje požadavku městského soudu na doplnění skutkových tvrzení ohledně újmy za narušení dovolené (nehmotné újmy ve formě ztráty radosti z dovolené). V citovaném podání žalobci specifikovali, kolik dnů z celkem 12 denního pobytu jim bylo skutečně stěžovatelkou umožněno strávit podle dohodnutých smluvních podmínek ubytováním v rezervovaném objektu, v porovnání s počtem dnů a nocí nezaviněně strávených v celkem čtyřech různých ubytovacích objektech, které se nacházely v jiném místě, než byl jimi zvolený a rezervovaný objekt dříve sjednaného pobytu. Tyto ze strany žalobců nepochybně nedobrovolné a vynucené změny místní polohy ubytovacích zařízení v nepoměrně horší kvalitě spojené s nutností několikerého stěhování s tím spojených psychických i fyzických útrap žalobců tak značným způsobem zasáhly do osobnostní sféry žalobců. Obsah tohoto podání proto obvodní soud ve svém rozsudku ze dne 14. 9. 2021 správně vyhodnotil i podle jeho obsahu jako opravu a doplnění žaloby, nikoli jako změnu předmětu řízení (uplatnění nového nároku).
Ústavní soud uvádí, že o změnu žaloby (ve smyslu předmětu řízení) jde jen tehdy, pokud porovnáním obsahu žaloby a návrhu na její změnu lze skutečně dospět k jednoznačnému závěru, že jde o uplatnění zcela nového nároku na základě jiných rozhodujících skutečností, než jak byly popsány v žalobě, a to bez ohledu na to, zda odstranění vad žaloby či její doplnění bylo provedeno ve formě připuštění změny žaloby podle ust. §95 odst. 1 o. s. ř., či jen ve formě odstranění vad žaloby ve smyslu ust. §43 odst. 2 o. s. ř. Soud tak pokračuje v řádném řízení i po soudem připuštěné opravě či doplnění žaloby poté, co je jí (byť i jen částečně) podle jejího obsahu doplněna o další rozhodující skutečnosti nebo byly (současně) odstraněny vady žaloby spočívající v nejasnosti, resp. neúplnosti skutkových tvrzení. Ústavní soud se tak neztotožňuje s názorem stěžovatelky o promlčení nově uplatněného nároku žalobců, který by vyplýval z jejich podání ze dne 24. 3. 2021, ani s jejím tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces, spočívajícím zejména v absenci řádného odůvodnění, či dokonce libovůli nebo svévoli v rozhodování obvodního soudu.
Ústavní soud proto uzavírá, že v předmětné věci nedospěl k závěru o porušení základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu