ECLI:CZ:US:2022:1.US.3332.21.1
sp. zn. I. ÚS 3332/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Milady Tomkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., zastoupeného JUDr. Adamem Kopeckým, LL. M., advokátem, sídlem Zborovská 1023/21, Praha 5 - Smíchov, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. října 2021 sp. zn. 20 Nt 4019/2021, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Na základě nařízení Rady (EU) 2017/1939 ze dne 12. října 2017, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce, ve spojení se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím finanční zájmy Unie, přidělil německý evropský pověřený žalobce české evropské pověřené žalobkyni provedení domovní prohlídky v obydlí stěžovatele, a to v návaznosti na trestní řízení vedené Úřadem Evropského žalobce pod sp. zn. I.000123/2021. Na návrh české evropské pověřené žalobkyně ze dne 18. října 2021 na vydání příkazu k domovní prohlídce podle §83 odst. 1 trestního řádu byla napadeným rozhodnutím nařízena domovní prohlídka rodinného domu a prostor k němu náležejících na adrese X, neboť bylo dáno důvodné podezření, že v uvedených nemovitostech se nacházejí věci důležité pro trestní řízení týkající se rozsáhlé přeshraniční trestné činnosti krácení daně z přidané hodnoty v organizované skupině ve Spolkové republice Německo.
II. Argumentace stěžovatele
2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí, a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně chráněné právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na nedotknutelnost obydlí podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že s ním bylo u Městského soudu v Praze vedeno řízení podle §205 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, sp. zn. Nt 2044/2020, na vydání rozhodnutí o předání stěžovatele do Spolkové republiky Německo na základě evropského zatýkacího rozkazu vydaného Obvodním soudem Chemnitz dne 15. května 2020 č. j. 14 Gs 1403/20 k trestnímu stíhání pro trestný čin krácení daní v obzvlášť závažném případě.
4. Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že s ohledem na jeho závažné onkologické onemocnění Městský soud svým usnesením ze dne 15. června 2021 řízení vedené pod sp. zn. Nt 2044/2020 přerušil; i přes informovanost o zdravotním stavu stěžovatele byl vydán Městským soudem v Hamburku dne 26. března 2021 evropský zatýkací rozkaz sp. zn. 166 Gs 1044/19. Tento postup považuje stěžovatel za šikanózní a nesprávný a tvrdí, že se německé justiční orgány novou žádostí o předání snaží pouze obejít probíhající řízení sp. zn. Nt 2044/2020.
5. Stěžovatel konstatuje, že domovní prohlídka ve stejných nemovitostech proběhla již jednou v roce 2020, a proto byl zásah provedený na základě napadeného rozhodnutí nadbytečný, neboť nikdo se nemohl rozumně domnívat, že provedením druhé prohlídky budou získány jakékoliv nové či jiné poznatky, než byly získány při první domovní prohlídce. Namítá, že účastník řízení nevzal v úvahu skutečnost, že prognóza stěžovatelova onemocnění je přímo ovlivněná úrovní stresu, jakému je stěžovatel vystaven. Tvrdí, že s ohledem na již proběhlou předchozí domovní prohlídku jsou důvody pro neodkladnost a neopakovatelnost, uvedené v napadeném rozhodnutí, zcela liché. Účastník řízení se podle stěžovatele dopustil po nátlaku německých justičních orgánů, které nesouhlasí s přerušením řízení sp. zn. Nt 2044/20, justiční šikany.
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatel je řádně zastoupen advokátem v souladu s §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 téhož zákona. Je však zjevně neopodstatněná.
IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. K tvrzenému zásahu do základních práv stěžovatele připomíná Ústavní soud závěry své judikatury, podle nichž kasační zásah do probíhajícího řízení má místo pouze při zjevném porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení vymyká ústavnímu, případně zákonnému procesně právnímu rámci. Před vydáním příkazu k domovní prohlídce je tak nutno pečlivě zkoumat, zda jsou pro její nařízení splněny všechny zákonné podmínky. Obecný soud musí své rozhodovací důvody v odůvodnění příkazu zřetelně vyložit, z rozhodnutí musí být zřejmé, z jakých skutkových či jiných okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné [např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239)]. Soud musí dále přezkoumatelným způsobem odůvodnit přiměřenost provedení prohlídky a její nezbytnost.
8. Účastník řízení při nařízení domovní prohlídky vysvětlil, že popsané skutky naplňují znaky rozsáhlé organizované trestné činnosti daňového charakteru, kterou by bylo možné v České republice kvalifikovat jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku a na ní navazující trestné činnosti praní špinavých peněz, kterou by bylo možné kvalifikovat jako legalizaci výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1, 5 písm. c) trestního zákoníku, případně trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 trestního zákoníku.
9. Napadený příkaz k domovní prohlídce obsahuje nezbytné zákonem stanovené požadavky a dostatečné odůvodnění. Kromě obecných náležitostí o uložení provedení prohlídky zahrnuje označení nemovitých věcí, rozsah prováděné prohlídky i její účel. Vyplývá z něj, že prohlídkou může dojít k dalším skutkovým zjištěním, jež mohou osvětlit vyšetřovanou věc, neboť je dán důvodný předpoklad, že se v předmětných prostorách nacházejí věci důležité pro trestní řízení, které mohou být v dalším řízení využity jako důkaz. V napadeném rozhodnutí je dostatečně vysvětleno, jaká trestná činnost je vyšetřována, kdo ji vyšetřuje, kdo je podezřelou osobou a proč je dáno důvodné podezření, že v uvedených obydlích se nacházejí věci důležité pro trestní řízení. Z napadeného rozhodnutí je tedy zjevné, že se účastník řízení zabýval podmínkami pro vydání příkazu k domovní prohlídce. Z uvedených popsaných okolností dospěl k logickému závěru, že bydliště stěžovatele je místem, kde se mohou nacházet specifikované věcné důkazy, dokumentující míru a způsob zapojení stěžovatele do vyšetřované trestné činnosti, a že je namístě důvodná obava o tom, že vyčkání s prohlídkami na dobu pozdější by mohlo zapříčinit odstranění věcí s cílem vyhnout se trestnímu stíhání. Na tom nemůže nic změnit ani námitka stěžovatele, že jedna domovní prohlídka již byla vykonána. Ostatně podle předloženého protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 3. listopadu 2021 je zřejmé, že bylo sepsáno sedm položek nalezených věcí.
10. Nadto Ústavní soud poznamenává, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán na základě návrhu české evropské pověřené žalobkyně v rámci řízení vedeného Úřadem evropského veřejného žalobce, tedy není zřejmé, o jaký nátlak německých justičních orgánů by mohlo jít. Ve vztahu k příslušnosti Úřadu evropského veřejného žalobce pak stěžovatel žádnou námitku nevznáší. Ústavní soud tedy uzavírá, že posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože neshledal namítaná porušení základních práv či svobod stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. února 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu