ECLI:CZ:US:2022:1.US.3377.21.1
sp. zn. I. ÚS 3377/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele právnické osoby Společenství vlastníků Místecká 450, IČ:27213498, sídlem Místecká 450, Praha 18 - Letňany, zastoupené JUDr. Marií Koričanskou, Ph.D., advokátkou, sídlem Kolbenova 609/38, Praha 9 - Vysočany, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. srpna 2021 č. j. 54 Co 184,185/2021-431, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. září 2020 č. j. 53 C 397/2014-386, ve znění opravných usnesení ze dne 2. října 2020 č. j. 53 C 397/2014-406, ze dne 19. listopadu 2020 č. j. 53 C 397/2014-415, ze dne 30. března 2021 č. j. 53 C 397/2014-424, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků Místecká 451, IČ: 27236552, sídlem Místecká 451, Praha 18 - Letňany, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a odst. 3, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 90 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel se žalobou domáhal, aby vedlejšímu účastníkovi byla uložena povinnost zaplatit žalobci úhradu za vytápění, za ohřev teplé vody a vodného pro ohřev teplé vody, a to za léta 2013 ? 2014. Stěžovatel a vedlejší účastník jsou dva bytové domy, které spolu bezprostředně souvisí (jako součást bloku šesti obytných domů) a mají společnou předávací stanici tepla pro vytápění a přípravu teplé vody. Ta je umístěna v bytovém domě žalobce a je do ní přiváděno teplo ve formě teplé vody ze sítě centralizovaného zásobování teplem. V této předávací stanici je regulována teplota pro vytápění a připravována teplá voda. Na vstupu potrubí ze sítě centrálního zásobování teplem je osazen měřič spotřebovaného tepla, na přívodu studené vody do stanice před ohřevem teplé vody je osazen vodoměr. Dům stěžovatele není zateplen, u domu vedlejšího účastníka bylo provedeno zateplení v roce 2012. Vedlejší účastník nesouhlasil s vyúčtováním provedeným stěžovatelem, když namítal právě nižší spotřebu tepla z důvodu zateplení domu.
3. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 1. 7. 2016 č. j. 53 C 397/2014-105 spojil ke společnému řízení žalobu stěžovatele sp. zn. 53 C 397/2014 o zaplacení 52 448,82 Kč s přísl. a žalobu stěžovatele sp. zn. 15 C 239/2015 o zaplacení 17 705,22 Kč s přísl. a nadále je věc vedena pod spisovou značkou sp. zn. 53 C 397/2014.
4. Rozsudkem obvodního soudu (druhým v pořadí) ze dne 3. 9. 2020 č. j. 53 C 397/2014-386, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 10. 2020 č. j. 53 C 397/2014-406, ze dne 19. 11. 2020 č. j. 53 C 397/2014-415, ze dne 30. 3. 2021 č. j. 53 C 397/2014-424 rozhodl, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli částku 36 367,90 Kč s přísl. (výrok I.), výrokem II. zamítl žalobu o zaplacení částky 16 080,92 Kč s přísl. Zároveň rozhodl o povinnosti vedlejšího účastníka zaplatit stěžovateli na náhradu nákladů řízení částku 14 298 Kč (výrok III.) a o povinnosti žalovaného zaplatit státu na účet obvodního soudu 38 869 Kč (výrok IV.), dále tato byla následně opravena na 28 869 Kč.
5. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 17. 8. 2021 č. j. 54 Co 184,185/2021-431 výrokem I. potvrdil rozsudek obvodního soudu ve znění opravného usnesení ze dne 2. 10. 2020 č. j. 53 C 397/2020-406 v napadeném výroku II. o věci samé. Výrokem II. změnil rozhodnutí ve výroku III. o nákladech řízení mezi účastníky jen tak, že jejich výše činí 13 092 Kč, v ostatním jinak potvrdil. Výrokem III. změnil rozhodnutí ve výroku IV. o nákladech státu tak, že stěžovatel je povinen zaplatit státu 10 782 Kč a vedlejší účastník částku 28 087 Kč, oba shodně na účet obvodního soudu ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Výrokem IV. rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Městský soud přisvědčil závěrům obvodního soudu a dospěl k rozhodnutí, že odvolání ve věci samé není důvodné, protože obvodní soud věc posoudil správně jak po skutkové tak i právní stránce. K zjištění odborných otázek nechal vypracovat znalecké posudky, přistoupil i k reviznímu znaleckému posudku. V odůvodnění rozsudku se řádně vypořádal s důkazními návrhy stěžovatele a vyložil, z jakého důvodu je považuje za nadbytečné. Ve výrocích o nákladech řízení městský soud shledal napadený rozsudek částečně chybný, proto jej změnil.
II.
Argumentace stěžovatele
6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy v napadených rozhodnutích sice přisvědčily názoru odborníků vyjádřených ve znaleckých posudcích, ale naprosto rezignovaly na právní posouzení v širším kontextu právního řádu České republiky. Skutečnost, že vedlejší účastník navodil protiprávní stav (zhotovil nezkolaudované zateplení) a na jeho základě se dovolává výhody nižšího vyúčtování na úkor stěžovatele, je zásadním zásahem do majetkové sféry stěžovatele, kterým rozhodující soudy neoprávněně zvýhodnily vedlejšího účastníka. Stěžovatel namítá, že obecné soudy upustily od řádného a úplného odůvodnění napadených rozsudků, a to jak závěrů právních, tak závěrů týkajících se provedeného dokazování. Součástí práva na odůvodnění rozhodnutí je řádně vyložená, logicky konzistentní a přesvědčivá aplikace práva ze strany obecného soudu, jen tak je rozhodnutí úplné. Neprovedením navržených důkazů resp. jejich zamítnutím s odkazem na vyhotovené znalecké posudky se obecné soudy dopustily protiústavního opomenutí důkazů. Stěžovatel poukazuje na to, že vedlejší účastník se snaží využít bezprávní výhody a obohatit se na úkor stěžovatele, aniž by obecné soudy k tomu přihlédly. Dále v ústavní stížnosti argumentuje judikaturou Ústavního soudu (nález sp. zn. IV. ÚS 1735/07 sp. zn. Pl. ÚS 2/02, sp. zn. II. ÚS 2027/17, sp. zn. II. ÚS 2588/16, sp. zn. III. ÚS 2383/19, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, sp. zn. I. ÚS 733/01) a navrhuje, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí zrušil, neboť je přesvědčen, že zasahují do jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, práva vlastnit majetek a pokojně ho užívat.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu [srov. nález ze dne 23. 10. 2018 sp. zn. III. ÚS 1329/18 (N 176/91 SbNU 205); všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
9. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)].
10. Z ústavní stížnosti je evidentní, že stěžovatel od Ústavního soudu očekává přehodnocení právních závěrů, k nimž dospěly obecné soudy o nároku na zaplacení úhrady za vytápění, za ohřev teplé vody a vodného pro ohřev teplé vody, a to za léta 2013 - 2014 od vedlejšího účastníka a nepřímo nepřípustně požaduje i přezkum shora uvedených rozsudků obecných soudů Ústavním soudem.
11. Dovolává-li se stěžovatel zásahu do svého vlastnického práva, přehlíží závěry městského soudu, který přezkoumal rozsudek obvodního soudu a neshledal žádné pochybení při posuzování ve věci samé. Obvodní soud ve věci rozhodoval za situace, kdy byl vázán právním názorem odvolacího soudu dle §226 občanského soudního řádu, neboť předchozí rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení, aby doplnil dokazování o revizní znalecký posudek. Městský soud deklaroval právní názor, že v tomto specifickém případě není možno mechanicky aplikovat příslušné vyhlášky s tím, že tehdy platná vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, v ustanovení §4 umožňuje stanovit rozlišný poměr rozúčtování nákladů na tepelnou energii a na vytápění.
12. Obvodní soud k zjištění odborných otázek nechal vypracovat znalecké posudky, přistoupil i k reviznímu znaleckému posudku. Není chybou, pokud nebyl vypracován ústavní znalecký posudek, když obvodní soud se o něj pokusil, avšak neúspěšně a řádně to odůvodnil. Pokud vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku Ing. Vladimíra Půčka, je tento postup správný, neboť znalec se vyjádřil k předchozím znaleckým posudkům a provedl vlastní znalecké zkoumání. Pro vyčíslení úhrady za teplo a teplou vodu mezi žalobce a žalovaného považoval za nutné posoudit vstupní údaje, jejich správnost a na základě toho stanovit samotný výpočet. Jak vyznělo i z dřívějších posudků, nastal problém se stanovením spotřeby teplé vody, která dle znalce zásadně ovlivňuje celkové vyúčtování. Za tím účelem provedl znalec porovnání spotřeby v dalších, než posuzovaných obdobích, a stanovil předpokládanou spotřebu. Obvodní soud dostatečně zdůvodnil, proč dle návrhu stěžovatele nedoplnil dokazování o výslechy pracovníků, stejně jako ostatní navržené důkazy, a to vzhledem ke zjištěným skutečnostem, na základě nichž obvodní soud své rozhodnutí opřel. Městský soud se s jeho postupem ztotožnil a proto ani v rámci odvolacího řízení již dokazování nedoplňoval.
13. Dle přesvědčení Ústavního soudu se obecné soudy dostatečně vypořádaly s námitkou stěžovatele, že nemělo být zohledněno provedené zateplení budovy vedlejšího účastníka, které proběhlo před rozhodným obdobím. Uvedly, že dle závěrů znalce Ing. Vladimíra Půčka toto mělo vliv na spotřebu tepla v jednotlivých bytech v domě vedlejšího účastníka, což vyplynulo z provedeného měření. I když po formální stránce neproběhla rekonstrukce domu v souladu se stavebními předpisy, úspory energií byly průkazné, což vyplynulo z dokazování. Úspory byly zohledněny pouze z části, a to ve spotřební složce, základní složka respektující shodnost objektů po stránce plochy určené k vytápění, zůstala zachována. Městský soud neměl důvod pochybovat o správnosti samotného výpočtu spotřeby tepla a teplé vody, tak jak byl určen znalcem a obvodní soud je přejal do svého rozhodnutí, které řádně odůvodnil v souladu s §157 občanského soudního řádu.
14. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy se námitkami stěžovatele řádně zabývaly. Domáhá-li se stěžovatel jejich přezkumu Ústavním soudem, pak ho staví do role, která mu nepřísluší. Ústavní stížnost je v této části pouhou polemikou se závěry obvodního soudu a městského soudu. Ústavní soud konstatuje, že okolnosti, pro které soudy rozhodly o věci samé rozhodnutími, s nimiž stěžovatel nesouhlasí, jsou v jejich odůvodnění v dostatečném rozsahu, přehledně a srozumitelně vysvětleny. Ústavní soud na tato rozhodnutí odkazuje a v jejich závěrech neshledává jakékoli pochybení ústavněprávní povahy, ani znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Odkazy stěžovatele na rozhodnutí Ústavního soudu neshledal Ústavní soud případným, neboť tyto byly vydány za jiných skutkových okolností.
15. Ústavní soud uzavírá, že přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a protože ze shora uvedených důvodů neshledal namítané porušení základních práv či svobod stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu