ECLI:CZ:US:2022:1.US.3461.21.1
sp. zn. I. ÚS 3461/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele R. Ž., zastoupeného Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou, sídlem Josefská 504/8, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 10. 2020, č.j. 0 Nc 7846/2019-779, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2021, č.j. 17 Co 34/2021-1031, za účasti Okresního soudu v Prostějově a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) L. Ž., 2) nezl. R. Ž. a 3) nezl. E. Ž., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Okresní soud v Prostějově (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 13. 10. 2020, č.j. 0 Nc 7846/2019-779, svěřil nezletilého a nezletilou pro dobu před rozvodem i po rozvodu manželství rodičů do péče matky a stěžovateli stanovil povinnost, aby pro dobu před rozvodem manželství rodičů počínaje dnem 1. 1. 2019 a dále i pro dobu po rozvodu manželství rodičů přispíval na výživu nezletilého částkou 4 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 4 000 Kč měsíčně. Okresní soud rozhodl také o dlužném výživném za období od 1. 1. 2019 do 31. 10. 2020 ve výši 72 000 Kč pro nezletilého a ve výši 61 000 Kč pro nezletilou (vše výroky I. a II.). Dále okresní soud v rozsudku blíže specifikovaným způsobem upravil běžný styk a prázdninový styk stěžovatele s nezletilými (výrok III.). Návrh stěžovatele na vyslovení předběžné vykonatelnosti výroku rozsudku o úpravě jeho styku s nezletilými dětmi okresní soud zamítl (výrok IV.). Matce i stěžovateli stanovil povinnost nahradit státu náklady řízení (výrok V.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
2. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 21. 9. 2021, č.j. 17 Co 34/2021-1031, rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. v částech ohledně péče o nezletilé potvrdil a v částech ohledně běžného výživného rozsudek změnil tak, že počínaje dnem 1. 1. 2019 a dále i počínaje dnem právní moci výroku rozsudku o rozvodu manželství rodičů je stěžovatel povinen přispívat na výživu nezletilého částkou 3 500 Kč měsíčně a na výživu nezletilé částkou 3 000 Kč měsíčně, přičemž rozsudek změnil také v části týkající se dlužného výživného, a to tak, že dlužné výživné za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 9. 2021 činí pro nezletilého 36 000 Kč a pro nezletilou 24 500 Kč (výrok I.). Ve výroku III. rozsudek okresního soudu potvrdil v části ohledně prázdninových styků a v části ohledně běžného styku rozsudek změnil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů každý lichý týden v kalendářním roce od pátku 16:00 hodin do neděle 17:00 hodin a dále každý sudý týden v kalendářním roce ve středu od 16:00 hodin do 19:00 hodin (výrok II.). Ve výrocích IV., V. a VI. krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.).
II.
3. Napadenými rozhodnutími podle stěžovatele došlo k porušení čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
4. Ústavní stížností stěžovatel brojí proti svěření nezletilých do péče matky a proti úpravě běžného styku s nezletilými. Právní závěry obecných soudů jsou podle něj v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními.
5. Pokud jde o svěření nezletilých do péče matky, stěžovatel upozorňuje, že oba rodiče mají zájem o nezletilé pečovat v co nejširší míře a jejich výchovná kompetence je stejná. Vzdálenost bydlišť rodičů podle stěžovatele nepředstavuje překážku svěření nezletilých do střídavé péče, neboť se nejedná o velkou vzdálenost a k tomuto aspektu nepřistupují ani žádné další negativní okolnosti. Překážkou střídavé péče dle stěžovatele nemůže být ani problematická komunikace rodičů. Stěžovatel má za to, že ohledně podstatných záležitostí komunikace probíhá a pro účely střídavé péče je dostatečná. Dle stěžovatele je to navíc právě matka nezletilých, která problémy v komunikaci způsobuje, vystupuje vůči němu negativně, nedůvodně jej kritizuje a dehonestuje jej i před nezletilými. Rozsah běžného styku stěžovatel označuje za naprosto nepřiměřený. Namítá, že aktuální úprava mu znemožňuje podílet se dostatečně na výchově nezletilých a rozhodně není v jejich nejlepším zájmu. Styk navíc začíná až v 16:00 hodin, ačkoliv by nezletilé mohl vyzvednout rovnou po skončení školní docházky. Rozhodnutí krajského soudu stěžovatel hodnotí jako zcela excesivní a svévolné, neboť představa krajského soudu o širokém styku podle něj neodpovídá běžné rozhodovací praxi opatrovnických soudů.
III.
6. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech jako soudní orgán ochrany ústavnosti přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod.
7. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do péče nebylo svěřeno, nebo stanovení výše výživného, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci. Při rozhodování ve věcech práva rodinného je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího zájmu dítěte (srov. čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte, zda jsou splněny podmínky umožňující svěření dítěte do střídavé péče, kterému z rodičů dítě do péče svěřit a jak co nejcitlivěji a nejvhodněji upravit styk nezletilého dítěte s tím rodičem, kterému do péče svěřeno nebylo. Úkolem soudu zároveň je snažit se nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny. Obecné soudy mají povinnost vyložit, na základě jakých skutečností rozhodly tak, jak rozhodly, a toto své rozhodnutí také musí přesvědčivým způsobem odůvodnit.
8. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, zvážil obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným - viz §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
IV.
9. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy aplikovaly relevantní zákonná ustanovení, vycházely z provedeného dokazování, zohlednily pro věc podstatné skutečnosti a podrobně vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily. Nejlepšímu zájmu nezletilých věnovaly potřebnou pozornost, přičemž při zohlednění konkrétních specifik posuzovaného případu nelze způsob jeho vymezení promítnutý do napadených rozhodnutí považovat za ústavně nekonformní.
10. Svěření nezletilých do péče matky (a související úpravu styku stěžovatele s nezletilými) kromě opatrovníka nezletilých za nejvhodnější označil také znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, a to jak v písemném znaleckém posudku, tak při svém výslechu u soudního jednání. Znalec u obou rodičů shledal nepodstatné snížení výchovných kompetencí, upozornil na jejich obtížnou komunikaci a vzájemné nepřátelské nastavení. Přímé ovlivňování nezletilých zjištěno nebylo, děti jsou však dle znalce konflikty mezi rodiči poznamenány. Oba rodiče mají k nezletilým kladný vztah. Nezletilí mají bližší a přirozenější vztah s matkou, jako dobrý hodnotil znalec i vztah nezletilých ke stěžovateli. Nezletilí vyjádřili přání být v péči matky, zatímco se stěžovatelem chtěli být o sobotách jednou za čtrnáct dní a nechtěli u něj přespávat. Znalec proto nedoporučil svěření nezletilých do péče stěžovatele, ani do střídavé péče. Doporučil, aby byli nezletilí svěřeni do péče matky a stěžovateli byl s nezletilými postupně rozšiřován styk se zvyšováním počtu přespání nezletilých u stěžovatele.
11. Přání zůstat v péči matky (která v době společného soužití rodičů o nezletilé převážně pečovala a v jejíž péči bezproblémově fungují již od prosince roku 2018) a stěžovatele navštěvovat tedy uvedly také obě nezletilé děti, které se takto vyjádřily nejen před znalcem, ale obdobné stanovisko v průběhu času sdělily také psycholožce střediska sociální prevence a opakovaně také opatrovníkovi.
12. Jestliže obecné soudy k názoru nezletilých přihlédly, je takový postup zcela v souladu s judikaturou Ústavního soudu týkající se práva dítěte být slyšeno v soudním řízení, jakož i s čl. 12 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého musí stát zabezpečit dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni. Pochybení by se obecné soudy dopustily naopak tehdy, pokud by opakovaně vyjádřený názor nezletilých (který však současně nebyl jediným argumentem, který výsledné rozhodnutí ovlivnil) nijak nereflektovaly.
13. Upozorňuje-li stěžovatel v ústavní stížnosti na to, že to byla matka, kdo opustil společnou domácnost, a že právě ona stojí za problematickou vzájemnou komunikací, nezletilé ovlivňuje a jedná vůči němu účelově (zmiňuje např. podnět k zahájení trestního stíhání stěžovatele pro údajné pohlavní zneužívání nezletilé, který skončil odložením věci), současně opomíjí, že sám v řízení připustil například to, že matce nezletilých dal v minulosti dvakrát facku (v jednom případě se tak stalo před dětmi a matka musela pro zranění chrupu vyhledat lékařské ošetření, dle znaleckého posudku v tom však stěžovatel nevidí problém a neprojevuje za to lítost) a k fyzickému násilí vůči matce (a její matce) před dětmi přistoupil také při incidentu v roce 2019 (kdy matce odmítl nezletilé předat a následně je zadržoval), za což byl odsouzen za přečin ublížení na zdraví.
14. Obecné soudy shodně poukázaly na značně konfliktní a vyhrocené vztahy mezi rodiči, jejich problematickou komunikaci a neschopnost se dohodnout. Uvedly, že přestože mají děti rády oba rodiče, bližší vztah mají k matce, v jejíž péči nebyly shledány žádné nedostatky, děti v její péči prospívají, jsou na ni zvyklé a jsou u ní spokojené. Ohledně uspořádání výchovných poměrů odkázaly také na závěry znalce a na jednoznačné a opakovaně vyjádřené přání nezletilých. Přestože bylo postupně dosaženo toho, že nezletilí se se stěžovatelem stýkají již v širším rozsahu, jsou ochotni u něj přespávat i delší dobu a jsou u něj rádi, nadále si přejí zůstat v péči matky a se stěžovatelem se stýkat. Z rozhodnutí pak nevyplývá, že by zásadní překážkou pro svěření nezletilých do střídavé péče měla být vzdálenost bydlišť rodičů - ta zde nebyla ani tak nosným rozhodovacím důvodem, jako spíše doplňkovou okolností. Lze uzavřít, že obecné soudy srozumitelně vyložily, proč navzdory obdobné výchovné způsobilosti obou rodičů nebyla střídavá péče v nejlepším zájmu nezletilých, a proč přistoupily ke svěření nezletilých do péče matky a k úpravě jejich styku se stěžovatelem. S řádně zdůvodněným závěrem obecných soudů se přitom lze ztotožnit i z hlediska ústavněprávního přezkumu.
15. Pokud jde o styk stěžovatele s nezletilými, není pravdou, že by byl upraven naprosto nestandardně a tak úzce, že by stěžovatele významně omezoval ve výkonu jeho rodičovských práv. Úpravu zvolenou krajským soudem lze naopak považovat za poměrně běžnou, byť je míra kontaktu stěžovatele s nezletilými samozřejmě nižší, než by byla v případě svěření nezletilých do střídavé péče či v případě stěžovatelem preferovaného intervalu styku (od středy do pondělí), který by se střídavé péči již velmi blížil.
16. Nynější úprava styku nezletilým umožňuje získávat životní zkušenosti v rámci soužití s každým z rodičů při zachování stabilního výchozího prostředí u jednoho z nich, přičemž zohledňuje také doporučení znalce a postupný vývoj rodinné situace. Stěžovatel je oprávněn o nezletilé po nikoliv zanedbatelnou dobu osobně pečovat, podílet se na jejich volnočasových aktivitách i běžných povinnostech a rozvíjet jejich vzájemný vztah ve všední dny, o víkendech a v adekvátním rozsahu také v průběhu svátků a prázdnin. Přistoupil-li krajský soud k tomu, že rozsah styku oproti rozsudku okresního soudu s ohledem na organizaci výuky nezletilých nepatrně zúžil (když upustil od alternativy vyzvedávání nezletilých v 12:15 hodin ve školním zařízení a ponechal pouze variantu vyzvedávání nezletilých v 16:00 hodin před domem, kde nezletilí bydlí), nejde o natolik zásadní rozdíl, který by snad v kontextu daného případu mohl způsobit stěžovatelem tvrzený zásah do jeho základních práv. Za důvod k zásahu Ústavního soudu přitom nemůže být považována ani skutečnost, že sám stěžovatel by si úpravu styku s nezletilými představoval jinak.
17. Pochybení, pro která by napadená rozhodnutí bylo nutné označit za svévolná či excesivní, nalezena nebyla. Jejich další přehodnocování tak Ústavnímu soudu nepřísluší, jelikož jsou to právě obecné soudy, které jsou na základě bezprostředního kontaktu s účastníky řízení při znalosti dané situace nejlépe disponovány k tomu, aby dokázaly potřebným způsobem vhodně upravit aktuální rodinné poměry (pakliže toho v rámci vzájemné dohody a oboustranných kompromisů nejsou schopni sami účastníci).
18. Pro úplnost lze dodat, že pokud stěžovatel v doplnění ústavní stížnosti upozornil na to, že v období jarních prázdnin letošního roku mu matka nezletilé odmítla předat (neboť se při jejich vyzvednutí o několik hodin opozdil a matka jim už údajně zajistila jiný program), nejde o skutečnost, kterou by Ústavní soud mohl v rámci přezkumu rozhodnutí napadených ústavní stížností ze dne 27. 12. 2021 (tj. rozhodnutí ze dne 13. 10. 2020 a ze dne 21. 9. 2021) jakkoliv zohlednit.
19. Jelikož Ústavní soud nezjistil důvody, pro které by bylo nezbytné zasáhnout do nezávislého rozhodování obecných soudů a přistoupit ke kasaci stěžovatelem napadených rozhodnutí, byla ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu