ECLI:CZ:US:2022:1.US.366.22.1
sp. zn. I. ÚS 366/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Zdenky Šillerové, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 379/2021-39 ze dne 7. 12. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel dne 7. 2. 202 ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým byla zamítnuta její kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 6 A 96/2020-23.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
Podání stěžovatelky nenaplňuje základní zákonné požadavky na jeho projednání podle §30 odst. 1 a §34 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 2 a navazujícími ustanoveními zákona o Ústavním soudu, především trpí nedostatkem povinného právního zastoupení. Stěžovatelka ve svém podání uvádí, že požádala Českou advokátní komoru o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem, a proto žádá o prodloužení lhůty za účelem doplnění zastoupení advokátem.
Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení §41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Náležitého poučení se stěžovatelce dostalo opakovaně v řadě řízení; stěžovatelka podala již mnoho ústavních stížností trpících stejnými vadami a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčených vad, v minulosti opakovaně poučena (např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2346/20, I. ÚS 3300/21).
Ústavní soud tedy nemá pochybnosti o řádném seznámení navrhovatelky se zákonnými požadavky na řízení před Ústavním soudem. Pro neefektivnost dalšího poučování proto návrh odmítl na základě přiměřené aplikace §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2022
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj