ECLI:CZ:US:2022:1.US.425.22.1
sp. zn. I. ÚS 425/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele statutárního města Děčín, se sídlem v Děčíně, Mírové nám. 1175/5, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně, U Starého Mostu 111/4, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1705/2021-118 ze dne 27. 10. 2021, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Povodí Ohře, státního podniku, se sídlem v Chomutově, Bezručova 4219, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastník se žalobou u Okresního soudu v Děčíně (dále jen "nalézací soud") domáhal proti stěžovateli zaplacení částky 777 255,60 Kč z titulu jednorázové náhrady za omezení vlastnického práva podle §59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen "vodní zákon"), které spočívá v existenci vodního díla - jezu, na pozemku specifikovaném v žalobě. Nalézací soud rozsudkem č. j. 22 C 330/2018-70 ze dne 28. 6. 2019 žalobu zamítl. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") mezitímním rozsudkem č. j. 12 Co 243/2019-91 ze dne 31. 7. 2020 rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že určil, že v žalobě uplatněný nárok vedlejšího účastníka je co základu po právu s tím, že o výši nároku rozhodne nalézací soud konečným rozsudkem. Dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu zamítl Nejvyšší soud napadeným rozsudkem jako nedůvodné.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadeného rozsudku, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že odvolací a Nejvyšší soud aplikovaly nepřiléhavý §126 odst. 1 vodního zákona, neboť stěžovatel předmětný jez neužívá ani ho neprovozuje, a proto není k vydání náhrady za omezení vlastnického práva podle §59a vodního zákona pasivně věcně legitimován. Podle stěžovatele je uživatelem předmětného jezu provozovatel malých vodních elektráren užívajících energetický potenciál vody vzdouvané jezem, který by se zaplacením náhrady stěžovatelem na jeho úkor bezdůvodně obohatil. Stěžovatel dále namítá, že předmětný jez byl vybudován za účinnosti zákona č. 71/1870 čes. z. z., o tom, kterak lze vody užívati, ji svozovati a jí se brániti (dále jen "zákon č. 71/1870"), tj. v době, kdy platila zásada superficies solo cedit; proto již tehdy musely být v případě stavby na cizím pozemku poměry k vlastníkovi pozemku vyřešeny, jinak by příslušný úřad povolení ke zřízení vodního díla nevydal. Není přitom rozumného důvodu, aby na základě §59a vodního zákona vznikl vlastníkům pozemků znovu nároku za stavby postavené na jejich pozemcích za účinnosti zákona č. 71/1870. Stěžovatel sumarizuje, že zásah do jeho ústavně zaručených práv spočívá v tom, že v důsledku nápadného rozhodnutí bude platit náhradu za umístění cizí věci na pozemku vedlejšího účastníka za jiného, která navíc podle právních předpisů v době vzniku jezu již byla uhrazena.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].
6. Argumentace stěžovatele představuje především polemiku s výkladem a aplikací podústavního práva stran Nejvyššího soudu, jejichž přehodnocení se fakticky dožaduje. Avšak rozdílný názor na interpretaci či aplikaci obyčejného zákona, bez ohledu na to, zda namítaný nebo autoritativně zjištěný, sám o sobě nemůže způsobit porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 22/02 ze dne 20. 2. 2002 (U 7/25 SbNU 367)] a zprostředkovaně ani práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek z hlediska dodržení ústavních kautel a dospěl k závěru, že je srozumitelný, logicky a přesvědčivě odůvodněný, nevybočuje ze zákonného rámce a nejeví znaky svévole či libovůle.
7. Nejvyšší soud se stěžejní argumentací stěžovatele meritorně zabýval a potvrdil závěr odvolacího soudu, že §59a vodního zákona jednoznačně dopadá na okruh všech uživatelů a provozovatelů stávajících vodních děl s tím, že není žádného rozumného důvodu, aby z režimu soudního uplatnění nároku měly být vyloučeny subjekty, které ve vztahu ke starým vodním dílům nejsou schopny doložit své vlastnické právo, přesto však tato vodní díla užívají a provozují. Ohledně argumentace týkající se možnosti aplikace §59a vodního zákona ve vztahu ke starším vodnímu dílům Nejvyšší soud uvedl, že touto otázkou se již ve své rozhodovací praxi zabýval a odvolací soud se od takového řešení neodchýlil. Ústavní soud v těchto závěrech neshledal žádné ústavněprávní vady, jež by odůvodňovaly jeho výjimečnou ingerenci. Je totiž především v pravomoci Nejvyššího soudu sjednocovat judikaturu nižších soudů a jimi prováděný výklad práva podústavního (viz např. bod 9 usnesení sp. zn. II. ÚS 1138/20 ze dne 13. 10. 2020; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu