ECLI:CZ:US:2022:1.US.461.22.1
sp. zn. I. ÚS 461/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu stěžovatele L. W., zastoupeného Mgr. Radkem Salajkou, LL.M., advokátem, sídlem Hlubočepská 1153/38b, Praha 5, proti zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv stěžovatele, k němuž mělo dojít prostřednictvím záznamu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Oddělení hospodářské kriminality, o odmítnutí návrhu na doplnění dokazování ze dne 16. prosince 2021 č. j. KRPZ-69280-219/TČ-2018-150581, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavnímu soudu byla doručena ústavní stížnost ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel se jí domáhá vyslovení, že postupem Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Zlín, Oddělení hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán"), zachyceným v záznamu o odmítnutí návrhu stěžovatele na doplnění dokazování ze dne 16. 12. 2021 č. j. KRPZ-69280-219/TČ-2018-150581, bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zásada volného hodnocení důkazů, zásada rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, zásada in dubio pro reo a zásada presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny, a dále zrušení tohoto záznamu.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel v předmětné trestní věci vystupuje v postavení obviněného, jemuž je kladeno za vinu spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle §240 odst. 1 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle §23 téhož zákona. Ústavní stížností napadeným záznamem ve smyslu §166 odst. 1 trestního řádu policejní orgán odmítl mj. návrh stěžovatele na doplnění dokazování spočívající v doplnění výpovědi G. S. a Ch. T. k okolnostem obchodování společnosti A, jíž je stěžovatel jednatelem, se společností B, která se měla zkrácení daně dopustit. Policejní orgán tento svůj postup odůvodnil poukazem na skutečnost, že G. S. již byl v předmětné trestní věci jako svědek vyslechnut a jeho výslech proto není nutné opakovat a výslech Ch. T. posoudil jako nadbytečný z důvodů, které v záznamu podrobněji rozvedl.
3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny procesní podmínky řízení, kladené zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak není a ústavní stížnost je nepřípustná.
4. Jak Ústavní soud již dříve opakovaně uzavřel, může být předmětem přezkumu v řízení o ústavní stížnosti zásadně až konečné rozhodnutí ve věci. Tento princip souvisí se zásadou sebeomezení a minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů veřejné moci. Ústavní soud je principiálně oprávněn rozhodovat meritorně jen o takové ústavní stížnosti, která směřuje proti rozhodnutím "konečným", tj. zpravidla těm, jimiž se soudní či jiné řízení končí, a kdy jeho účastník nemá možnost jiné právní obrany než cestou ústavní stížnosti. Pouze výjimečně přezkoumává Ústavní soud některá procesní rozhodnutí, jimiž se řízení nekončí, ale kterými se uzavírá jeho relativně samostatná část a jeho účastník již nemá možnost takové rozhodnutí napadnout. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu patří dále k tomuto typu rozhodnutí i některá procesní rozhodnutí učiněná v přípravném řízení trestním, kterými je intenzivně zasahováno do osobní svobody (např. rozhodnutí o vazbě); vysoká hodnota tohoto právního statku totiž (za určitých situací) vyžaduje, aby byla poskytnuta efektivní ochrana a aby byly rychle napraveny zjištěné vady ústavněprávní povahy [srov. usnesení ze dne 14. 6. 1995 (U 14/3 SbNU 73), všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Jiná procesní rozhodnutí učiněná v přípravném řízení trestním, resp. namítané protiústavní zásahy do základních práv a svobod, mající toliko procesní povahu, lze zpravidla účelněji objasnit a v případě potřeby reparovat v rámci daného trestního řízení, které disponuje dostatečně účinnými kontrolními mechanismy, a to jak ve fázi přípravného řízení, tak i následně v řízení před soudem.
5. Podstatou nyní posuzované ústavní stížnosti jsou námitky stěžovatele zaměřené proti provádění důkazů, resp. skutečnosti, že doplnění dokazování nebylo k návrhu stěžovatele policejním orgánem provedeno. Tyto námitky však stěžovatel může efektivně uplatňovat před samotnými orgány činnými v trestním řízení, a to v kterémkoli z jeho stádií, neboť v probíhajícím a dosud neskončeném trestním řízení neplatí zásada koncentrace důkazního řízení.
6. V nyní posuzované věci, kdy se věc nachází ve fázi přípravného řízení, je takovým efektivním prostředkem, který má stěžovatel již nyní k dispozici, institut žádosti o přezkoumání postupu policejního orgánu podle ustanovení §157a trestního řádu, příp. též žádost o výkon dohledu podle §12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů [obdobně viz např. nález ze dne 2. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 1565/14 (N 51/76 SbNU 691)]. Z ústavní stížnosti se přitom nepodává, že by stěžovatel těchto prostředků využil.
7. Ani v případě, že by tyto prostředky stěžovatelem vyčerpány nebyly, se však stěžovateli neuzavírá cesta k ochraně jeho práv, neboť doplnění dokazování může stěžovatel znovu navrhnout též v řízení před soudem, přičemž bude povinností soudu se tímto návrhem znovu zabývat a v případě, že by mu nevyhověl, své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit.
8. Vzhledem k výše uvedenému by proto odporovalo smyslu ústavního soudnictví, zejména zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, kdyby Ústavní soud nyní vstupoval do probíhajícího a pravomocně neskončeného trestního řízení a posuzoval oprávněnost stěžovatelem vznášených námitek za situace, kdy jejich prověření a eventuální náprava zjištěných vad je realizovatelná běžnými procesními prostředky, které má stěžovatel k dispozici.
9. Ústavní soud proto návrh stěžovatele podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl pro jeho nepřípustnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2022
Jaroslav Fenyk v. r.
soudce Ústavního soudu