ECLI:CZ:US:2022:1.US.514.22.1
sp. zn. I. ÚS 514/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Puchtové, zastoupené JUDr. Martinem Zikmundem, advokátem se sídlem v Plzni, Šafaříkovy sady 2455/5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 304/2021-35 ze dne 17. 12. 2021 a proti jinému zásahu Nejvyššího správního soudu, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Plzeňského kraje, se sídlem v Plzni, Škroupova 1760/18, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje
1. Stěžovatelka podala dne 29. 9. 2021 u Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") v elektronické podobě (e-mailem) kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu č. j. 30 A 88/2019-51 ze dne 16. 9. 2021. Krajský soud kasační stížnost postoupil Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen "NSS") dne 1. 10. 2021 a ten ji spolu se soudním spisem obdržel dne 7. 10. 2021. Jelikož kasační stížnost neobsahovala kasační námitky směřující proti důvodům rozsudku krajského soudu, vyzval NSS stěžovatelku usnesením č. j. 3 As 34/2021-18 ze dne 8. 10. 2021, aby kasační stížnost doplnila ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení a aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek ve výši 5 000 Kč; usnesení bylo doručeno do datové schránky právního zástupce stěžovatelky dne 14. 10. 2021.
2. Protože kasační stížnost stěžovatelka podala u krajského soudu pouze e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu, bylo podle §37 odst. 2 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s.") nezbytné, aby ji u krajského soudu potvrdila ve lhůtě tří dnů písemným podáním shodného obsahu nebo předložením jejího originálu. Vzhledem k tomu, že tak stěžovatelka neučinila, lhůta pro potvrzení podání (předložení originálu) marně uplynula dne 2. 10. 2021, NSS k němu nemohl přihlížet, a proto kasační stížnost stěžovatelky odmítl napadeným usnesením.
II. Argumentace stěžovatelky
3. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť je přesvědčena, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu, garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dále navrhuje, aby Ústavní soud zakázal NSS pokračovat v zásahu do jejího práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a přikázal mu obnovit stav před porušením tohoto ústavně zaručeného práva.
4. Stěžovatelka namítá, že její kasační stížnost podaná v elektronické podobě byla opatřena elektronickým zaručeným podpisem. Na výzvu NSS k doplnění její kasační stížnosti reagovala prostřednictvím svého podání ze dne 4. 11. 2021, kdy uvedené skutečnosti doplnila. V reakci na doručení napadeného usnesení stěžovatelka svým podáním ze dne 30. 12. 2021 zaslala soudu certifikát o platnosti elektronického zaručeného podpisu, kterým byla opatřena kasační stížnost a který byl vydán Českou poštou, s. p. Nato obdržela přípis NSS ze dne 11. 1. 2022 s tím, že se má obrátit na Ústavní soud, což činí. Stěžovatelka dále obecně uvádí, že má ve svém "Outlooku" nastaveno automatické podepisování všech odesílaných zpráv. Z příslušné procesní úpravy vyplývá, že podání v elektronické podobě má být podepsáno způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu, což se v daném případě stalo, a technické problémy na straně soudu nemohou vést k odepření práva účastníka, aby jeho podání bylo soudem řádně projednáno.
III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas [§72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] a není nepřípustná ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
IV. Vyjádření k ústavní stížnosti
6. Soudce zpravodaj podle §42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.
7. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření uvádí, že podání stěžovatelky ze dne 29. 9. 2021 učiněné u krajského soudu (jež bylo svým obsahem kasační stížností) nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, jak vyplývá z čl. 5 spisu; zaručeným elektronickým podpisem nebylo opatřeno ani podání, které stěžovatelka učinila na výzvu NSS dne 4. 11. 2021, jak dokládá č. l. 23 a 25 spisu. Nejde o technický zádrhel na straně soudu, neboť podatelny obou soudů vyhodnotily nedostatek elektronického podpisu stejně. Certifikace Public CA 4 není pro styk se soudy platná, neobsahuje ani časové razítko. Požadována je certifikace Qualified CA 4. Na skutečnost, že elektronický podpis je neplatný, byla stěžovatelka v případě svého podání ze dne 4. 11. 2021 upozorněna (č. l. 27 spisu) automaticky elektronickou podatelnou. Zda stěžovatelka obdržela obdobnou zprávu rovněž od krajského soudu, není NSS známo, neboť již nemá k dispozici jeho soudní spis. Navrhuje, aby byla ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, eventuálně jako nedůvodná zamítnuta.
8. Vedlejší účastník ve svém vyjádření pouze uvedl, že se k obsahu ústavní stížnosti nemůže blíže vyjádřit, neboť s administrací předmětné kasační stížnosti neměl co dočinění.
9. Ve své replice k vyjádření účastníka řízení stěžovatelka uvádí, že opakovaně zasílala zmíněné elektronické podání s jeho přílohou, z jejíhož obsahu je zřejmé, že digitální podpis je platný a je považován za důvěryhodný. V případě, že elektronické podání vykazuje při jeho odeslání takovýto certifikát, není v její moci zjistit, zda na soud byla zpráva doručena v jiné podobě. Navíc na předmětnou kasační stížnost reagoval NSS výzvou k jejímu doplnění a zaplacení soudního poplatku. Soud tedy postupoval nejdříve tak, že kasační stížnost byla řádně podepsána, načež si tuto skutečnost "rozmyslel". Stěžovatelka si proto klade řečnickou otázku, co se stalo tak právně významného, že NSS změnil svůj názor a proč podanou kasační stížnost odmítl.
V. Vlastní hodnocení Ústavního soudu
10. Ústavní soud po seznámení se zaslanými podáními a obsahem vyžádaného spisového materiálu dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
11. Ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje jednotlivci možnost domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem, případně před jiným orgánem. Postup k ochraně práv jednotlivce již není upraven na úrovni ústavního pořádku, nýbrž v procesních předpisech podústavního práva, které kogentně stanoví, jakými konkrétními způsoby a procesními instituty lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat. Ústavní soud přezkoumává, zda soudy postupují v souladu s ústavními principy soudního řízení a zda jejich postup nevede k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti [srov. např. bod 24 nálezu sp. zn. I. ÚS 2723/13 ze dne 1. 10. 2014 (N 185/75 SbNU 59) či bod 14 nálezu sp. zn. II. ÚS 3151/17 ze dne 22. 5. 2018 (N 100/89 SbNU 495)].
12. Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost s poukazem na §37 odst. 2, větu první a druhou, s. ř. s., podle kterých "[p]odání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho předmětem, lze provést písemně, ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě. Bylo-li takové podání učiněno v jiné formě, musí být do tří dnů potvrzeno písemným podáním shodného obsahu nebo musí být předložen jeho originál, jinak se k němu nepřihlíží". Podle rozhodovací praxe NSS, je-li kasační stížnost podána prostřednictvím e-mailu, aniž by byl jeho odesílatel autentizován, vztahuje se na něj povinnost potvrdit podání soudu v třídenní lhůtě písemným podáním shodného obsahu podle §37 odst. 2, věty druhé, s. ř. s. (srov. usnesení NSS č. j. 7 As 274/2016-16 ze dne 21. 12. 2016).
13. Jak vyplývá z obsahu vyžádaného spisu krajského soudu sp. zn. 30 A 88/2019, stěžovatelka (resp. její právní zástupce) opatřila své podání podané prostřednictvím elektronické pošty (e-mailem) elektronickým podpisem vystaveným certifikační autoritou PostSignum Public CA 4 (viz č. l. 105 - záznam o ověření elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Krajského soudu v Plzni).
14. Podle webových stránek https://www.postsignum.cz je Českou poštou, s. p., provozován kvalifikovaný poskytovatel služeb vytvářejících důvěru s názvem PostSignum, mezi jehož dílčí autority mimo jiné patří (v současnosti platné) komerční certifikační autority PostSignum Public CA3, CA4 a CA5 a kvalifikované certifikační autority PostSignum Qualified CA3, CA4 a CA5. Podle §6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů: "K podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti." Podle §6 odst. 2 téhož zákona: "Uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis."
15. S ohledem na uvedené Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka své podání ze dne 29. 9. 2021 adresované krajskému soudu ani jeho následné doplnění ze dne 4. 11. 2021 adresované NSS (viz č. l. 25 spisu sp. zn. 3 As 304/2021) neopatřila uznávaným elektronickým podpisem, ale elektronickým podpisem založeným na komerčním certifikátu, s nímž v případě takového podání zákon nespojuje účinky vlastnoručního podpisu, a tento návrh nebyl do tří dnů doplněn.
16. Ústavní soud dále zkoumal, zda o uvedené skutečnosti (nepřipojení uznávaného elektronického podpisu) byla stěžovatelka správními soudy informována. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2963/17 ze dne 16. 1. 2018 (N 7/88 SbNU 95) totiž Ústavní soud vyložil, že v souvislosti s podáními učiněnými elektronicky je třeba zohledňovat i úpravu obsaženou mimo jiné v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a vyhlášce č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s uvedenými předpisy je povinností soudu (jako veřejnoprávního původce) zjistit, zda je doručený dokument v digitální podobě včetně datové zprávy, v níž je obsažen, podepsán uznávaným elektronickým podpisem nebo uznávanou elektronickou značkou, popřípadě opatřen kvalifikovaným časovým razítkem, a ověřuje také, zda splňuje další stanovené podmínky. Doručí-li účastník řízení na elektronickou podatelnu soudu podání, které obsahuje neplatný elektronický podpis, má soud povinnost jej o této skutečnosti informovat, jinak by porušil právo účastníka na přístup k soudu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny [srov. bod 14 nálezu sp. zn. I. ÚS 1981/17 ze dne 13. 2. 2018 (N 22/88 SbNU 293) nebo body 15 až 17 nálezu sp. zn. II. ÚS 671/21 ze dne 28. 6. 2021; všechna rozhodnutí jsou dostupná https://nalus.usoud.cz/].
17. K ověření splnění výše uvedeného požadavku vyžádal Ústavní soud záznam z elektronické podatelny krajského soudu, ze kterého vyplývá, že o neplatnosti připojeného podpisu (z důvodu, že není založen na kvalifikovaném certifikátu kvalifikovaného poskytovatele služeb) byla stěžovatelka (její zástupce) informována téhož dne automaticky vygenerovanou elektronickou zprávou na e-mailovou adresu, ze které bylo podání učiněno. Rovněž o neplatnosti připojeného podpisu k podání ze dne 4. 11. 2021 byla stěžovatelka elektronickou podatelnou informována (viz č. l. 26 spisu sp. zn. 3 As 304/2021). Stěžovatelce (zastoupené advokátem - právním profesionálem) nic nebránilo v tom, aby podání ve lhůtě doplnila, popř. jej podala i jinými způsoby, např. datovou schránkou, kterou mohl její advokát bez problémů využít k tomuto účelu. V postupu NSS či krajského soudu proto Ústavní soud neshledal žádné vady, jež by odůvodnily jeho výjimečnou ingerenci.
18. Nic na tom nemůže změnit polemika stěžovatelky, že ji NSS vyzval k doplnění kasační stížnosti, ačkoli ji následně nepovažoval za řádně podanou. Jak totiž NSS uvedl, v době, kdy obdržel spis krajského soudu a kdy zaslal předmětnou výzvu stěžovatelce, nemohl mít jistotu o tom, zda stěžovatelka své původní podání řádně a včas nedoplnila. Jelikož však NSS učinil vůči stěžovatelce v řízení procesní kroky, nebylo již možné k návrhu pouze nepřihlédnout, ale podání muselo být odmítnuto podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (srov. rozsudek NSS č. j. 1 Afs 133/2006-48 ze dne 25. 4. 2007).
19. Jde-li o návrh stěžovatelky, aby Ústavní soud zakázal NSS pokračovat v zásahu do jejího práva na soudní ochranu a přikázal mu obnovit stav před porušením tohoto práva, z ústavní stížnosti není patrné, v čem by tento zásah měl spočívat, směřuje-li argumentace stěžovatelky výhradně proti usnesení NSS, vůči němuž primárně brojí a jehož případnou kasací by byl namítaný závadný stav (vzniklý právě jeho vydáním) napraven. Dospěl-li Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky, nezbývá mu než uzavřít, že neshledal ani žádný jiný zásah do jejích ústavně zaručených práv.
20. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu