ECLI:CZ:US:2022:1.US.516.22.1
sp. zn. I. ÚS 516/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti M. V. A., t. č. Věznice Valdice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2021 č. j. 6 As 317/2021-21 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2021 č. j. 31 A 25/2021-19, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí soudů. Tvrdí, že uvedenými usneseními došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku nesprávného postupu Krajského soudu v Hradci Králové, který nesprávně vyhodnotil postavení Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové jakožto orgánu činného v trestním řízení, a nedůvodně tak odmítl žalobu stěžovatele na ochranu před jeho nečinností. K porušení výše uvedeného práva mělo dojít také v důsledku nesprávného postupu Nejvyššího správního soudu, který zastavil řízení o kasační stížnosti stěžovatele pro nezaplacení soudního poplatku.
Ústavní soud je povinen nejprve zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda jsou vůbec dány podmínky pro její projednání, a to včetně podmínky povinného zastoupení stěžovatele advokátem (§29, §30 odst. 1 a §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud vyzval stěžovatele, aby doložil speciální plnou moc pro zastupování před zdejším soudem v dané věci. Stěžovatel následně opakovaně požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad. Ústavní soud mu vyhověl, lhůtu k odstranění vad návrhu nakonec prodloužil do 31. 5. 2022 a upozornil jej, že tato lhůta je již konečná. Podáním ze dne 30. 5. 2022 stěžovatel opětovně požádal o prodloužení lhůty.
Této žádosti již Ústavní soud nevyhověl, neboť není možné lhůtu k odstranění vad opakovaně prodlužovat a obcházet tak kogentní ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. K prodlužování lhůt přistupuje Ústavní soud jen výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
Protože stěžovatel ve stanovené lhůtě (ani do dnešního dne) vady neodstranil, Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2022
JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.
soudce zpravodaj