ECLI:CZ:US:2022:1.US.528.22.1
sp. zn. I. ÚS 528/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Mgr. Roberta Sobotky, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Gutova 3297/4, Praha 10, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2022 č. j. 16 Co 11/2022-431 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 12. 2021 č. j. 27 C 93/2019-424, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu obecných soudů, které zamítly jeho návrh na vrácení soudního poplatku za dovolání. Stěžovatel uvádí, že soudy se v rozporu s §169 odst. 1 a 4 o. s. ř. ve spojení s §157 odst. 2 o. s. ř. nevypořádaly s žádným z důvodů, které stěžovatel uvedl v žádosti o vrácení soudního poplatku z podaného dovolání. Tvrdí, že vybírání soudního poplatku za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v případě řízení o žalobě proti státu na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci je nepřípustné. Odkazuje přitom na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1415/18 a IV. ÚS 3283/18. Podle stěžovatele jsou napadená usnesení soudů nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů a současně jsou projevem ústavně nepřípustné libovůle v soudním rozhodování. Alternativně stěžovatel navrhuje přerušit řízení o ústavní stížnosti a postoupit věc plénu k zahájení řízení o konkrétní kontrole norem s návrhem na zrušení položky 23 odst. 1 písm. d) Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 1. 4. 2021 č. j. 27 C 93/2019-283 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal po České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 406 418 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Rozsudek obvodního soudu byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 31. 12. 2021 č. j. 16 Co 234/2021-364, proti kterému podal stěžovatel včasné dovolání. Podáním ze dne 23. 11. 2021 byl stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 14 000 Kč za dovolání a dne 24. 11. 2021 jej uhradil. Stěžovatel pak požádal o vrácení zaplaceného soudního poplatku, neboť se domníval, že tento byl vybrán nepřípustně. V záhlaví citovaným usnesením obvodní soud zamítl návrh stěžovatele na vrácení zaplaceného soudního poplatku. Městský soud usnesením potvrdil rozhodnutí obvodního soudu.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Podle §1 písm. a) zákona o soudních poplatcích se soudní poplatky vybírají za řízení před soudy České republiky, a to z úkonů uvedených v sazebníku poplatků. Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích "[j]de-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním dovolání". Podle položky 23 bod 1 a 2 přílohy k zákonu o soudních poplatcích "[z]a dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, podle předmětu dovolacího řízení a) peněžité plnění do částky 100 000 Kč včetně 7 000 Kč; b) za každou nemovitou věc 14 000 Kč; c) za každý obchodní závod nebo za každou jeho organizační složku 28 000 Kč; d) v ostatních případech 14 000 Kč. Za dovolání proti rozhodnutí, které není uvedeno v bodu 1 této položky, 4 000 Kč".
Ústavní soud konstatuje, že uložení poplatkové povinnosti za dovolání ve výši 14 000 Kč podle bodu 1 položky 23 přílohy k zákonu o soudních poplatcích a následné zamítnutí návrhu na vrácení soudního poplatku za dovolání ze strany obecních soudů je tak v souladu se zákonem. Ústavní soud žádný zásah do ústavně garantovaných práv neshledal, jde o ústavně konformní aplikaci podústavního práva.
V nálezech sp. zn. I. ÚS 1415/18 a IV. ÚS 3283/18, na které poukazuje i stěžovatel, Ústavní soud shledal, že zavedení soudního poplatku za řízení podle zákona č. 82/1998 Sb., sledující cíl zamezení zneužívání dobrodiní zákona ve formě osvobození od soudních poplatků, naplňuje legitimní účel. Regulační funkce soudních poplatků ekonomicky motivuje účastníky řízení, aby ještě před zahájením řízení (včetně následného uplatnění opravných prostředků) uvážili, do jaké míry mohou být se svým návrhem úspěšní. Nemusí se přitom jednat o notorické sudiče, byť proti nim je zavedení soudních poplatků zaměřeno především. I pro řízení o nárocích podle zákona č. 82/1998 Sb. je zachována možnost žádat o individuální osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř. Důvodem kasačního zásahu v citovaných nálezech byla absence novelizace položky 22, která vedla k vyměřování soudního poplatku za odvolání podle hodnoty sporu, což ve většině případů představovalo částku nepřiměřenou ve srovnání s fixní částkou za žalobu ve výši 2 000 Kč a za dovolání ve výši 14 000 Kč. Jak však Ústavní soud v citovaných nálezech zdůraznil, situace v případě dovolání je odlišná, neboť novelou zákona č. 296/2017 Sb. naopak došlo k (nepřímé) novelizaci položky 23. Poplatková povinnost je v případě dovolání, obdobně jako v případě žaloby, stanovena při plnění nad částku 100 000 Kč fixně, a to ve výši 14 000 Kč.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Návrh na zrušení položky 23 odst. 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu k zákonu o soudních poplatcích, jako návrh akcesorický podle ustálené judikatury Ústavního soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu