ECLI:CZ:US:2022:1.US.589.22.1
sp. zn. I. ÚS 589/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelů Jany Krištofové a Pavla Krištofa, zastoupených Mgr. Tomášem Palíkem, advokátem se sídlem v Brně, Husova 16, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 71 Co 302/2021-591 ze dne 8. 12. 2021 a výroku III rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí č. j. 16 C 131/2017-569 ze dne 24. 6. 2021, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí, jako účastníků řízení, a dále a) Jolany Králové, b) Aleny Kadeřábkové, c) Michala Bartka, d) Ludmily Bartkové, e) Josefa Růčky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Nadepsaným rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí (dále jen "nalézací soud") nebylo vyhověno žalobě vedlejších účastnic a) a b) proti stěžovatelům a dalším vedlejším účastníkům o zřízení nezbytné cesty. Výrokem III předmětného rozsudku nalézací soud za použití §150 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným usnesením rozhodoval Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") o odvolání stěžovatelů proti uvedenému výroku nalézacího soudu: potvrdil jej (výrok I) a stěžovatelům uložil nahradit vedlejším účastnicím a) a b) náklady odvolacího řízení ve výši 5 082 Kč (výrok II).
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhají zrušení napadených rozhodnutí; vyjma obecného odkazu na nález sp. zn. II. ÚS 3210/14 ze dne 9. 6. 2015 (N 106/77 SbNU 555) však nepřipojují bližší ústavněprávní argumentaci, vyjadřují pouze nesouhlas s důvody, které zejména nalézací soud k aplikaci §150 o. s. ř. v projednávané věci vedly.
3. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
4. Ač se Ústavní soud k problematice nákladů řízení staví rezervovaně, neboť jako pouhý derivát (nikoli samotný předmět) soudního řízení není případné pochybení při rozhodování o nákladech řízení zpravidla způsobilé dosáhnout intenzity porušení základních práv (nadto jde-li o částku bagatelní), právě otázce ústavně konformní aplikace §150 o. s. ř. jako výjimky z pravidla (ať už úspěchu ve věci při meritorním projednání, či procesního zavinění na zastavení řízení) je v nálezové judikatuře Ústavního soudu věnována častá pozornost. Obecný soud při tzv. nákladové moderaci zejména nesmí postupovat pro účastníky překvapivě, neočekávatelně z pohledu dosavadního průběhu řízení [např. nález sp. zn. I. ÚS 1593/15 ze dne 25. 8. 2015 (N 156/78 SbNU 353)] a svévolně (tedy bez pádného a přesvědčivého odůvodnění) - viz odkazovaný nález sp. zn. II. ÚS 3210/14.
5. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů v intencích své rozhodovací praxe a dospěl k závěru, že všem požadavkům beze zbytku vyhovují. O případ překvapivé aplikace §150 o. s. ř. nejde, neboť byla výlučným předmětem odvolacího řízení; nejde ani o aplikaci svévolnou, obecné soudy své závěry odůvodnily dostatečně (viz body 5 a 6 usnesení odvolacího soudu, rekapitulující a doplňující závěr nalézacího soudu). S dotčeným řízením se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi již setkal ve věci vyřízené usnesením sp. zn. I. ÚS 3029/19 ze dne 8. 10. 2019 (dostupné na https://nalus.usoud.cz), v níž stěžovatelé neúspěšně brojili proti udělení pořádkové pokuty; odůvodnění obecných soudů (chování stěžovatelů v průběhu řízení, které zapříčinilo neúspěch žaloby) tedy z jeho pohledu koresponduje dosavadní znalosti věci.
6. Stěžovatelé ostatně ani neuvádějí, o jakou částku nepřiznáním nákladů řízení "přicházejí". Jejich pokračující nespokojenost proto působí spíše principiálně, než že by v souvislosti s napadenými výroky pociťovali skutečně citelnou újmu, promítající se až do sféry jejich základních práv.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu