ECLI:CZ:US:2022:1.US.630.22.2
sp. zn. I. ÚS 630/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 906/2021-2034 ze dne 27. října 2021 a rozsudkům Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 15/2021 ze dne 21. dubna 2021 a Městského soudu v Praze č. j. 1 T 4/2018-1903 ze dne 13. ledna 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost i návrh k ní připojený se odmítají.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1 a 5 písm. a) trestního zákona ve stádiu pokusu, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců ve věznici s ostrahou; poškozená byla odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") ve veřejném zasedání zrušil pouze výrok o trestu a nově rozhodl tak, že stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců ve věznici s ostrahou. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá, že skutek pro který byl odsouzen, není trestným činem a obecné soudy rozhodly jen na základě svévolných úvah učiněných v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
3. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že jednáním popsaným v rozsudku nalézacího soudu nebyly naplněny znaky podvodu: Nebylo prokázáno uvedení poškozené v omyl, vznik škody ani obohacení stěžovatele; rovněž nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním stěžovatele a právním jednáním poškozené (zřízení svěřenského fondu). Absentuje subjektivní stránka trestného činu a zjevnost mentální nezpůsobilosti poškozené; obecné soudy opomenuly provést důkazy ke schopnostem poškozené činit právní jednání, porušily právo stěžovatele na obhajobu a řádně jej nepoučily o jeho právech.
4. S ohledem na uvedené podrobně popsané okolnosti je stěžovatel přesvědčen, že postupem obecných soudů byla porušena jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, v čl. 39 a 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a požaduje zrušení napadených rozhodnutí; současně navrhuje projednání věci přednostně mimo pořadí, neboť vykonávaný trest odnětí svobody mu působí neodčinitelnou újmu.
5. Ústavní soud není povolán zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, tedy zjišťovat a hodnotit skutkový stav, provádět výklad a posuzovat aplikovatelnost toho kterého právního institutu plynoucího z jiných než ústavních předpisů. Zásah Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) připadá v úvahu jen v případě nejzávažnějších pochybení, reálně zasahujících ústavně zaručená základní práva, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo projevem libovůle. Takové pochybení však v napadených rozhodnutích Ústavní soud nezjistil.
6. Z ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí je patrné, že o spáchání zvlášť závažného zločinu stěžovatele obecné soudy rozhodly opakovaně: prvním rozsudkem nalézacího soudu ze dne 5. listopadu 2018 byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let a povinnost zaplatit poškozené na náhradu škody 1 412 917 Kč. Usnesením odvolacího soudu sp. zn. 9 To 7/2019 ze dne 20. února 2019 byl rozsudek zrušen a nalézacímu soudu uložen pokyn vyslechnout poškozenou. Rozsudkem ze dne 16. dubna 2019 rozhodl nalézací soud shodně jako v poprvé, jeho rozhodnutí následně odvolací soud rozsudkem sp. zn. 9 To 40/2019 ze dne 28. srpna 2019 zrušil a sám, při vypuštění části skutkové věty, stěžovatele uznal vinným a uložil mu trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců; poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením sp. zn. 8 Tdo 161/2020 ze dne 12. května 2020 zrušil oba rozsudky a věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání. Třetím rozsudkem ze dne 30. července 2020, při vázanosti zákazem zásadou reformatio in peius a skutkovou větou ve změněné podobě, uložil nalézací soud stěžovateli trest odnětí svobody v trvání šesti let a šesti měsíců. Vzhledem k procesní vadě byl rozsudek zrušen usnesením odvolacího soudu sp. zn. 9 To 61/2020 ze dne 30. listopadu 2020; teprve poté byla vydána shora napadená rozhodnutí.
7. Stěžovatel v tomto případě mohl uplatnit (a uplatnil) řadu procesních nástrojů k ochraně svých práv, opakovaně využil opravné prostředky, v průběhu řízení byl zastoupen několika obhájci (viz odst. 37 usnesení Nejvyššího soudu), a proto nelze přijmout jeho tvrzení o zásahu do práva na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny).
8. Obecné soudy dospěly k přesvědčivému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu (čl. 39 Listiny), vzaly v úvahu i řadu přitěžujících okolností, zohledňujících zejména osobnost poškozené. Napadená rozhodnutí nejsou projevem libovůle obecných soudů - je z nich patrné, že stěžovatel v ústavní stížnosti jen opakoval námitky užité již v obhajobě a opravných prostředcích. Obecné soudy se s námitkami stěžovatele, které jsou jen pouhou polemikou se závěry obecných soudů, nezpůsobilou založit důvodnost ústavní stížnosti, podrobně vypořádaly, svá rozhodnutí dostatečně a přezkoumatelně odůvodnily a lze na ně bez dalšího odkázat.
9. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, v části směřující proti dříve zrušenému rozsudku nalézacího soudu není Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu příslušný (není povolán jej zrušit podruhé).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. května 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu