ECLI:CZ:US:2022:1.US.639.22.1
sp. zn. I. ÚS 639/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky K. Z., zastoupené JUDr. Ing. Šimonem Petákem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 921/3, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 96 Co 216/2021-170 ze dne 2. 12. 2021 a Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 0 P 22/2021-151 ze dne 2. 7. 2021, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Litoměřicích, jako účastníků řízení, a) nezletilého V. Z., b) D. Z., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadenými rozsudky byl upraven styk nezletilého vedlejšího účastníka a), syna stěžovatelky (t. č. dvouletého), s babičkou z otcovy strany [vedlejší účastnicí b)] poté, co otec dítěte, syn vedlejší účastnice b), zemřel a stěžovatelka s realizací styku nezletilého s babičkou nesouhlasila. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen "nalézací soud") upravil styk babičky s nezletilým vnukem v rozsahu 1,5 hod každého sudého čtvrtečního odpoledne. Krajský soud v Ústí nad Labem změnil rozsudek nalézacího soudu k odvolání stěžovatelky pouze tak, že upravil čas realizace styku, rozsah ponechal nezměněný.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatelka namítá v obecné rovině, že obecné soudy rozhodly genericky, bez zohlednění konkrétních skutkových okolností, současně tvrdí, že učinily nesprávná skutková zjištění a jejich odůvodnění jsou nedostatečná, zejména co do vypořádání její argumentace. Nic takového však Ústavní soud nezjistil, spíše zaznamenal pravý opak.
5. Obecné soudy provedly dokazování v odpovídajícím rozsahu, provedené důkazy pečlivě zhodnotily a na základě prokázaného skutkového stavu učinily přiléhavý právní závěr, že je v zájmu nezletilého udržovat kontakt s nejbližší příbuznou z otcovy strany. Ústavní soud nenalezl mezi námitkami stěžovatelky, uvedenými v ústavní stížnosti, žádnou, která by nebyla ze strany obecných soudů vypořádána. Již nalézací soud doporučil oběma ženám odbornou pomoc pro případ, že nedokáží vzájemný konflikt v zájmu nezletilého překonat vlastními silami. Orgány veřejné moci (tedy ani Ústavní soud) pro zklidnění situace nemohou učinit více. Řešením respektujícím nejlepší zájem nezletilého rozhodně není vyhovět ústavní stížnosti stěžovatelky, již proto, že její námitky jsou zjevně neopodstatněné.
6. Obecným soudům je vytýkáno, že nezohlednily nejlepší zájem nezletilého a mimo jiné "upozadily", že jím je především "nenarušení dobrého vztahu nezletilého s jeho posledním rodičem", tedy stěžovatelkou, který má být ohrožen negativním působením babičky na nezletilého. Ústavní soud se nedomnívá, že by styk babičky s nezletilým v rozsahu 1,5 hodiny dvakrát v měsíci mohl vést k namítaným důsledkům. Jednak lze očekávat (doufat), že ostré hrany vypjatých vztahů v náročné situaci ztráty syna a partnera se postupem času obrousí, jednak je primární vychovatelkou nezletilého, která na něj působí po většinu času, stěžovatelka - je tedy zejména v jejích rukou, jak se bude utvářet a formovat postoj nezletilého nejen k ní, ale i k jeho babičce. Stejně jako není žádoucí, aby babička působila na nezletilého negativně ve vztahu k matce, platí totéž i obráceně; v zájmu nezletilého nepochybně není být zatažen do vzájemného konfliktu stěžovatelky a vedlejší účastnice b). Jeho zájmem a právem naopak je znát své kořeny a příbuzné i ze strany druhého (byť zesnulého) rodiče, jak správně uvedly obecné soudy. Vypjaté vztahy mezi matkou a babičkou z otcovy strany (a je lhostejno, kdo je vyvolal) nemohou být samy o sobě překážkou úpravy styku s jiným příbuzným (§927 obč. zák.), zvlášť u dvouletého dítěte, které ještě není názory rodiče formováno a nemá k prarodiči nepřekonatelně negativní vztah.
7. Stěžovatelka obecným soudům vytýká, že sledovaly zájem babičky namísto nezletilého. Přitom však přehlíží, že sama sleduje především vlastní zájem, kterým je zřejmě zcela přerušit vztahy dítěte s příbuznými zesnulého partnera a který nemusí odpovídat zájmu nezletilého. Co v zájmu nezletilého není, je představa stěžovatelky, že bude ponecháno na rozhodnutí dítěte, zda se s babičkou bude stýkat, či nikoliv.
O podobném přístupu lze uvažovat u podstatně starších nezletilých dětí, nikoli u dvouletého vedlejšího účastníka. Nedokáží-li dítě před takovou odpovědností neúměrnou jejich věku ochránit rodiče, jsou právě pro tyto případy povolány k autoritativnímu rozhodnutí soudy - a účastníci řízení jsou povinni je respektovat.
8. Nález sp. zn. I. ÚS 1081/20 ze dne 30. 8. 2021 (dostupný na https://nalus.usoud.cz) interpretuje stěžovatelka způsobem jí konvenujícím; Ústavní soud však nesdílí její přesvědčení, že by obecné soudy rozhodly v rozporu s ním. Situace řešená v uvedeném nálezu byla skutkově odlišná zejména v tom, že byl dítěti upraven styk s prarodiči v rozsahu v zásadě rovnocenném péči každého z odděleně žijících rodičů. Taková úprava styku dítěte s prarodičem je zjevně nepřiměřená sama o sobě, nesouhlasné stanovisko obou rodičů (tedy i toho, o jehož prarodiče šlo) bylo spíše podpůrným argumentem. Jinak se nesouhlasné stanovisko rodiče obvykle předpokládá, neboť v opačném případě by nebylo nutné vést o úpravě styku s prarodičem soudní řízení. Odkaz stěžovatelky na uvedený nález tedy není přiléhavý.
9. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu