ECLI:CZ:US:2022:1.US.655.22.1
sp. zn. I. ÚS 655/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti obchodní společnosti Erste Group Immorent ČR s. r. o., sídlem Budějovická 1518/13a Praha 4 - Michle, zastoupené JUDr. Tomášem Radou, Ph.D., advokátem, sídlem Hlinky 505/118, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. prosince 2021 č. j. 1 T 8/2018-1537 ve výroku o trestu obžalované obchodní společnosti Desire invest s. r. o. a postupu Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 1 T 8/2018 spočívajícím v nepřiznání postavení stěžovatelky jako zúčastněné osoby, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, sídlem Mozartova 18/3, Brno, F. R., Ministerstva průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 - Staré Město, a obchodních společností Desire invest s. r. o., sídlem Na Děkance 2109/1, Praha 2 - Nové Město, ČEZ Distribuce, a. s., sídlem Teplická 874/8, Děčín, a OTE, a. s., sídlem Sokolovská 192/79, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky brojí proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí a postupu s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že obchodní společnost Desire invest s. r. o. (dále jen "obžalovaná") provozuje od roku 2010 fotovoltaickou elektrárnu a v roce 2012 uzavřela smlouvu o výkupu elektřiny s obchodní společností ČEZ Prodej, s. r. o. Obžalovaná dále smlouvou ze dne 31. 10. 2013 postoupila na stěžovatelku pohledávky ze smlouvy o výkupu elektřiny za účelem zajištění jiné pohledávky stěžovatelky vůči obžalované.
3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem mimo jiné uznal obžalovanou vinnou ze zvlášť závažného zločinu podvodu, kterého se měla dopustit zjednodušeně řečeno tím, že při uvádění zmíněné fotovoltaické elektrárny do provozu uvedla Energetický regulační úřad v omyl a neoprávněně získala nárok na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Krajský soud proto obžalované napadeným rozsudkem uložil trest propadnutí věci (peněžité částky ve výši 21 083 821,79 Kč vedené na blíže určeném účtu jako výnosu z trestné činnosti).
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že předmět uloženého trestu propadnutí věci je v jejím vlastnictví jako postoupené pohledávky z uvedené smlouvy a nenáleží obžalované. Nebyly proto dány podmínky pro uložení trestu podle §70 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a výrok napadeného rozsudku o trestu obžalované je neoprávněným zásahem do vlastnických práv stěžovatelky. Policejní orgán zajistil uvedené pohledávky dříve v řízení, aniž orgány činné v trestním řízení stěžovatelce přiznaly postavení zúčastněné osoby podle §42 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka se přitom žádostí ze dne 24. 11. 2021 podle §79f téhož zákona domáhala zrušení zajištění, na což krajský soud nereagoval. Stěžovatelka rovněž namítá, že jí krajský soud znemožnil uplatnit právo podat odvolání proti napadenému rozsudku, přestože jí §246 odst. 1 písm. c) trestního řádu takové oprávnění přiznává. Stěžovatelka proto odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. III. ÚS 84/20 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. Stěžovatelka dále tvrdí, že krajský soud ji původně toliko přípisem informoval o propadnutí zajištěných pohledávek, později jí však zaslal opis písemného vyhotovení napadeného rozsudku s tím, že ji v řízení nepovažoval za zúčastněnou osobu. Stěžovatelka proto dne 1. 3. 2022 proti napadenému rozsudku podala odvolání a namítala v něm porušení svých práv.
6. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud proto posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost stěžovatelky je návrhem nepřípustným.
7. Podle §75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. Ve vztahu k řádnému opravnému prostředku odvolání proto platí, že brojí-li stěžovatel ústavní stížností proti rozhodnutí, proti kterému lze podat odvolání, je jeho ústavní stížnost návrhem nepřípustným.
8. Jde-li o nyní posuzovanou věc, námitky stěžovatelky uvedené v ústavní stížnosti svým obsahem odpovídají tvrzením uvedeným v jejím podaném odvolání, které přiložila k ústavní stížnosti. Jak Ústavní soud ověřil u krajského soudu, ke dni 17. 3. 2022 podali odvolání proti napadenému rozsudku kromě stěžovatelky také obžalovaná a druhý obžalovaný a za Ministerstvo průmyslu a obchodu jako poškozeného Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. O jejich odvolání, stejně jako o odvolání stěžovatelky, dosud nebylo rozhodnuto.
9. Podle §246 odst. 1 písm. c) trestního řádu platí, že zúčastněná osoba může odvoláním napadnout rozsudek ve výroku pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo části majetku. Podle §246 odst. 2 téhož zákona platí, že osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, mohlo-li toto porušení způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí.
10. Stěžovatelka je proto k ochraně svých práv oprávněna podat odvolání, které představuje procesní prostředek, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a který je povinna před podáním ústavní stížnosti řádně vyčerpat, jakkoli tím Ústavní soud nepředjímá výsledek odvolacího řízení. Je však na odvolacím soudu, aby se s námitkami stěžovatelky vypořádal. Nic stěžovatelce následně nebrání v případném opakovaném podání ústavní stížnosti, samozřejmě za splnění dalších procesních předpokladů řízení o ústavní stížnosti. Za dané procesní situace je však ústavní stížnost podaná předčasně.
11. Nutno konečně podotknout, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ani Ústavní soud výjimečné okolnosti předpokládané uvedeným ustanovením v nyní posuzované věci neshledal. Proto soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2022
Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj