ECLI:CZ:US:2022:1.US.728.22.1
sp. zn. I. ÚS 728/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Hovorky, zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021 č. j. 22 Co 230/2021-48, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, vydaného v řízení o náhradu nemajetkové újmy ve výši 12 000,- Kč s příslušenstvím.
Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí se podává, že stěžovatel se jako žalobce proti žalované společnosti Internet Mall, a.s. (dále jen "žalovaná") domáhal přiznání nemajetkové újmy za porušení práva na informační sebeurčení ve výši 12 000,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatel svoji žalobu založil na zjištění, že v roce 2017 došlo k masivnímu úniku osobních údajů zákazníků žalované, mezi něž patřil i stěžovatel. Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 21. 4. 2021 uložil žalované zaplatit stěžovateli částku 10 000,- Kč spolu s příslušným úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu co do částky 2 000,- Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a žalované uložil uhradit stěžovateli na náhradu nákladů řízení 4 039,- Kč (výrok III.).
Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem ze dne 9. 12. 2021 rozsudek obvodního soudu změnil ve výroku I tak, že žalobu o zaplacení 10 000,- Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů uložil žalobci zaplatit žalované částku 22 570,- Kč (výrok II.). Městský soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že obě (v době rozhodování obvodního soudu) pravomocná správní rozhodnutí, jimiž byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání přestupku, byla následně zrušena a tím i odpadl náležitý podklad pro závěr, že žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv stěžovatele. I bez uvedeného závěru však podle názoru městského soudu nemůže být žalobě vyhověno, neboť nejen že se tento případ zásadně liší od případu řešeného v minulosti městským soudem, ale městský soud by nemohl dát stěžovateli za pravdu ani v otázce zvažování závažnosti vzniklé újmy. Důvodem je především skutečnost, že stěžovatel zjevně nevnímá vzniklou újmu jako příliš závažnou, pokud se obrátil na soud se svou žalobou o způsobené újmě s velkým časovým odstupem od seznámení se s relevantními skutečnostmi, aniž by ovšem k takovému postupu měl rozumný, ospravedlnitelný důvod. Takový důvod však v řízení neuvedl.
V ústavní stížnosti stěžovatel jen velmi krátce argumentuje údajným nedostatečným dokazováním k otázce "včasnosti" jím podané žaloby ve vztahu ke vzniku tvrzené újmy, která byla v řízení poprvé zmiňována až v rámci odvolacího řízení, aniž by k ní bylo vedeno jakékoli dokazování. Tím, podle jeho názoru, bylo porušeno ust. §213 odst. 4 o. s. ř., neboť městský soud svým postupem nepřípustným způsobem nahradil dokazování, které mělo být vedeno již v řízení před obvodním soudem k zásadní otázce, z jakého důvodu byla podána žaloba až v určitý okamžik. Stěžovateli byla tak upřena možnost k této skutkové okolnosti navrhovat jakékoli důkazy, přičemž stěžovatel měl být o této nové skutečnosti informován a řádně poučen již v řízení před obvodním soudem.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování civilních soudů. Jeho úkol spočívá "jen" v přezkumu ústavnosti soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Při tom platí, že vedení řízení, zjišťování skutkového stavu a hodnocení provedených důkazů, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ přísluší obecným soudům. Ústavní soud také opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze za situace, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Takové pochybení však Ústavní soud v předmětné věci neshledal.
Stěžovatel spojil svoje tvrzení o porušení práva na spravedlivý (řádný) proces s námitkou, že městský soud částečně změnil rozhodnutí obvodního soudu tím, že zamítl žalobu stěžovatele o zaplacení částky 10 000,- Kč s příslušenstvím, přičemž své zamítavé rozhodnutí založil na skutečnosti, která nebyla předmětem dokazování před obvodním soudem, ale až v řízení odvolacím. Takový postup městského soudu měl stěžovateli znemožnit navrhovat řádné důkazy a k nastolené otázce řádně argumentovat.
Ústavní soud připomíná, že odvolací řízení je založeno na apelačním principu, což se projevuje i tak, že odvolací soud není ve smyslu ust. §213 o. s. ř. vázán skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Postup městského soudu, který v rámci přezkumu skutkového stavu, jak jej zjistil obvodní soud, doplnil dokazování, nebyl v rozporu ani se zásadou přímosti či porušením §213 o. s. ř., neboť toto doplnění nemělo povahu rozsáhlejšího dokazování. Stěžovatel byl v řízení zastoupen advokátem, a jak lze zjistit z odůvodnění napadeného rozsudku, sám byl přítomen jednání před městským soudem, kde se vyjádřil k otázce značného časového odstupu uplatnění svého nároku u žalované. Není tedy důvodné jeho tvrzení, že k této otázce mu postupem městského soudu bylo znemožněno se vyjádřit, resp. řádně argumentovat. Z výše uvedeného je proto zřejmé, že městský soud jeho procesní práva plně respektoval.
Městský soud výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Stěžovatel k otázce náhradově nákladového výroku žádnou argumentaci nepředkládá a Ústavní soud proto nemá důvod se touto otázkou jakkoli zabývat.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu