ECLI:CZ:US:2022:1.US.774.22.1
sp. zn. I. ÚS 774/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o návrhu D. P., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Pankrác, zastoupeného JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 4, Na Podkovce 281/10, proti příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydanému Městským soudem v Praze pod sp. zn. 10 T 4/2014 dne 28. dubna 2021, a jinému zásahu spočívajícím v zadržení navrhovatele dne 2. června 2021, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 17. března 2022 brojí proti příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody, na jehož základě byl dne 2. 6. 2021 zadržen a umístěn do věznice.
Podle §72 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat, neposkytuje-li zákon procesní prostředek k ochraně práva, ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o zásahu orgánu veřejné moci do svých práv dozvěděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Navrhovatel brojí proti příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody ze dne 28. dubna 2021, který byl realizován jeho zadržením a dodáním do věznice dne 2. června 2021, což je den, od něhož se běh uvedené lhůty počítá; tehdy se navrhovatel nepochybně dozvěděl o zásahu orgánu veřejné moci.
Navrhovatel ve svém podání odkazuje na nález "sp. zn. II. ÚS 1635 ze dne 1. listopadu 2007", jímž měl Ústavní soud judikovat, že byť neexistuje zákonný procesní nástroj, může soud právo "dotvořit" a námitkami se věcně zabývat. Z uvedeného dovozuje, že lhůta k podání ústavní stížnosti nezačne běžet dříve, než od reakce soudu na "nezákonný" opravný prostředek.
Jakkoli Ústavní soud ve zmíněném rozhodnutí neodmítl návrh jako opožděný a ústavní stížnost odmítl usnesením ze dne 1. listopadu 2007 jako zjevně neopodstatněnou, nelze navrhovatelův názor považovat za správný. I kdyby Ústavní soud se značnou mírou tolerance považoval stížnost podle zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, proti příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody za opravný prostředek, na který Městský soud v Praze reagoval přípisem místopředsedy soudu sp. zn. Spr 2695/2021 ze dne 9. listopadu 2021, nelze již za opravný prostředek (ani se značnou mírou tolerance) považovat navrhovatelovo následné vyjádření k vyřízení stížnosti ze dne 29. prosince 2021, na něž Městský soud v Praze reagoval dalším sdělením (ze dne 13. ledna 2022), od jehož doručení navrhovatel nesprávně odvozuje zachování lhůty k podání ústavní stížnosti.
Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, jakož i čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Je-li lhůta k podání ústavní stížnosti stanovena zákonem o Ústavním soudu, aniž by jím byla současně upravena možnost tuto lhůtu prodlužovat, bylo by vyhovění požadavku navrhovatele postupem v rozporu s uvedenými články Ústavy a Listiny. Argumentaci stěžovatele Ústavní soud považuje za účelovou snahu o prodloužení zákonné lhůty pro podání ústavní stížnosti, která začala běžet již dne 2. 6. 2021 a uplynula 2. 8. tohoto roku, tedy více než půl roku před podáním této stížnosti.
Za dané situace soudce zpravodaj návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako podanou po zákonné lhůtě (opožděnou).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. března 2022
Jaromír Jirsa v. r.
soudce zpravodaj