ECLI:CZ:US:2022:1.US.787.22.1
sp. zn. I. ÚS 787/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 1291/2021-323 ze dne 5. ledna 2022, Krajského soudu v Brně č. j. 8 To 211/2021-293 ze dne 17. srpna 2021 a rozsudku Okresního soudu v Blansku č. j. 1 T 27/2021-264 ze dne 24. května 2021, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Blansku, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Blansku, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Blansku (dále jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 a 3 trestního zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku, za což mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, povinnost zaplatit poškozenému 269 906 Kč a poškozené zdravotní pojišťovně 45 269 Kč; se zbytkem nároku na náhradu škody byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Brně (dále jen "odvolací soud") odvolání stěžovatele zamítl. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá vady v postupu obecných soudů, které svými rozhodnutími porušily jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech vyhlášeného v Chartě OSN (dále jen "Pakt").
3. Stěžovatel především tvrdí, že nalézací soud učinil závěr o jeho vině jen na základě výpovědi poškozeného a jeho tří přátel, aniž by další důkazy dostatečně zohlednil a prokázal skutkový stav bez důvodných pochybností. Nalézací soud měl bagatelizovat závěr přestupkového řízení, v němž byl jeden ze svědků pravomocně potrestán pro útok na stěžovatele. Dále nalézací soud nezohlednil možnost jiné příčiny vzniku zranění, jak ji nastínila znalkyně ve svém posudku, a nevypořádal se ani s odchylnou výpovědí nezúčastněného svědka (číšníka). Odvolacímu soudu stěžovatel vytýká, že převzal závěry nalézacího soudu jako jasné a přesvědčivé, aniž by se důkladně zabýval jeho odvolacími námitkami. Nejvyšší soud se sice zabýval vadami předchozích řízení, které však posoudil nedostatečně. Obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily presumpci neviny a zásadu in dubio pro reo, důkazy hodnotily jednotlivě, ale ne ve vzájemné souvislosti, a z provedených důkazů vyvodily nesprávné závěry.
4. Z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel měl v nočních hodinách vyvolat konflikt v restauraci, obtěžoval přítomné svědkyně, na což reagoval jeden ze svědků a stěžovatele napadl. Vyhrocení konfliktu zabránil číšník a svědek za to byl potrestán v přestupkovém řízení napomenutím. Později došlo při odchodu z restaurace k další strkanici, při níž stěžovatelovým přičiněním poškozený upadl a v důsledku toho utrpěl vážné zranění nohy, stěžovatel následně do ležícího poškozeného kopal. Obecné soudy opakovaně konstatovaly, že příčinou vzniku zranění bylo žduchnutí poškozeného stěžovatelem, nikoliv následné kopy; možnost, že by si zranění způsobil poškozený sám pádem, vyloučila svědectví přítomných svědků. Všichni zúčastnění (stěžovatel, poškozený i svědkové) byli pod vlivem alkoholu, což obecné soudy vzaly v úvahu, přesto považovaly zjištění za dostatečná pro vyslovení závěru o vině stěžovatele.
5. Stěžovatel v průběhu řízení o opravných prostředcích i v ústavní stížnosti opakuje svoji obhajobu v přesvědčení, že se jí obecné soudy nezabývaly dostatečně a dovodily jiné závěry, než očekával. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) ani právo na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy) ale není porušeno jen proto, že závěry vyslovené obecnými soudy neodpovídají očekávání účastníka řízení. Uvedená základní práva zaručují dodržení příslušných procesních pravidel a postupu obecných soudů, nikoliv výsledek řízení.
6. Z napadených rozhodnutí je patrné, že veškeré provedené důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zásadami logiky a rozhodnutí byla řádně a dostatečně odůvodněna. Zásada in dubio pro reo poskytuje záruku, že existují-li důvodné pochybnosti o skutkové situaci, bude věc posouzena ve prospěch obžalovaného. V projednávané věci žádné takové pochybnosti nevznikly - stěžovatel za ně považuje jen svoji alternativní verzi události. Je pochopitelné, že stěžovatel nemusel ve svém stavu věnovat další pozornost poškozenému, kterého úmyslně napadl a srazil na zem, to však neznamená, že existují pochybnosti o tom, co se stalo a jaké důsledky jeho jednání vyvolalo. Spontánní výpovědi svědků a poškozeného, stěžovatelem nezpochybněný fakt předchozího konfliktu, dosvědčeného i výpovědí číšníka, vytváří jednoznačný obraz situace, který obecné soudy vyhodnotily jako naplnění skutkové podstaty trestných činů spáchaných stěžovatelem.
7. Není úkolem Ústavního soudu přehodnocovat závěry obecných soudů a zjišťovat, zda dovodily z důkazů správné závěry, ale posoudit, zda přitom neporušily základní práva účastníků řízení. Ústavní soud zasáhne jen v případě takových pochybení, představujících závažné porušení základních práv, jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo svévolné, což se v tomto případě nestalo.
8. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu