ECLI:CZ:US:2022:1.US.861.22.1
sp. zn. I. ÚS 861/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Soni Šikolové, zastoupené JUDr. Dagmar Křesťanovou, advokátkou se sídlem v Brně, Masarykova 31, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 3035/2021-109 ze dne 8. 12. 2021, Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 130/2020-93 ze dne 13. 4. 2021 a Městského soudu v Brně č. j. 26 EXE 2562/2018-53 ze dne 19. 9. 2019, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Kristiny Pszczolkové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným usnesením Městského soudu v Brně (dále jen "exekuční soud") byl zamítnut návrh stěžovatelky (manželky povinného) na částečné zastavení exekuce (prodejem specifikovaných nemovitých věcí), vedené pro vymožení pohledávky vedlejší účastnice. Exekuční soud dospěl ke skutkovému závěru, že stěžovatelka byla přítomna části obchodních jednání souvisejících se vznikem závazku povinného a současně že původní věřitel ani vedlejší účastnice nebyli obeznámeni se zúžením společného jmění manželů. Z uvedeného učinil exekuční soud právní závěr, že stěžovatelka se vůči oprávněné vedlejší účastnici nemůže účinně dovolávat zúžení společného jmění manželů pro nesplnění podmínky §143a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2012. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (dále tak označován) uvedené rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatelky jako nepřípustné.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí zejména pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Stěžovatelčina argumentace spočívá v nespokojenosti se skutkovými zjištěními, která obecné soudy (především exekuční soud) učinily z provedených důkazů; na ně pak podle ní navázaly nepřiléhavé právní závěry. Jde o procesní obranu, kterou stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti uplatnila totožným způsobem již v řízení odvolacím i dovolacím. Jelikož Ústavní soud není další přezkumnou instancí soustavy obecných soudů, je z jeho pohledu podstatná pouze skutečnost, že stěžovatelkou uplatněná obrana byla obecnými soudy beze zbytku vypořádána, pouze jimi nebyla vyslyšena.
5. Ústavní soud proto nesdílí stěžovatelčino přesvědčení, že by obecné soudy hodnocením naříkaných svědeckých výpovědí extrémně vybočily z obecného standardu procesních pravidel, kterými se mají v duchu čl. 36 a násl. Listiny řídit (zejména §132 ve spojení s §157 odst. 2 občanského soudního řádu).
6. Nad rámec odůvodnění napadených rozhodnutí (zejména odvolacího soudu) nemá Ústavní soud, co by dodal. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu