ECLI:CZ:US:2022:1.US.863.22.1
sp. zn. I. ÚS 863/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Naděždy Včelišové, zastoupené Mgr. Bc. Josefem Zemanem, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 1. 2022 č. j. 47 Co 16/2022-58 a usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 12. 2021 č. j. 15 C 227/2020-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Z obsahu napadených usnesení a ústavní stížnosti se podává, že Okresní soud v Trutnově odmítl odvolání stěžovatelky proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově pro opožděnost. Krajský soud v Hradci Králové pak usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka namítá, že odvoláním napadený rozsudek byl doručen pouze obecnému zmocněnci stěžovatelky, který však stěžovatelku zastupoval na základě plné moci při soudním jednání. Jejím záměrem bylo jej zmocnit pouze pro toto soudní jednání, nikoliv procesní plnou mocí pro celé řízení. Stěžovatelka se s tímto rozsudkem seznámila až později, když si jej osobně převzala u Okresního soudu v Trutnově. Odvolání podané proti tomuto rozsudku tedy bylo podle stěžovatelky včasné. Okresní soud v Trutnově však posoudil plnou moc jako procesní, rozsudek byl tedy podle něj řádně doručen zástupci stěžovatelky a od tohoto dne běžela lhůta k podání odvolání. Ke stejnému závěru došel i soud odvolací. Stěžovatelka s tímto závěrem soudů nesouhlasí, soudy podle stěžovatelky pominuly skutečnost, že na uvedené plné moci bylo ručně vepsáno ,,Plná moc v rámci zastupování u soudu". Tato poznámka omezila obsahově rozsah plné moci pouze pro zastupování u soudního jednání. Nic na tom nemění skutečnost, že tato poznámka byla vepsána pouze ručně. Zastupování u soudu je třeba chápat jako zastupování u soudního jednání. Neuvedení data jednání není vadou prosté plné moci.
Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.
Podle ustanovení §43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů a věcné posouzení předmětu sporu, přísluší nezávislým civilním soudům. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.
Podstatu ústavní stížnosti představuje polemika stěžovatelky se závěry soudů týkajícími se posouzení plné moci předložené zmocněncem stěžovatelky v průběhu řízení jako procesní plné moci. Soud prvního stupně i soud odvolací v odůvodnění rozhodnutí shodně uvedly, že plná moc opravňující zmocněnce zastupovat žalovanou v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 227/2020 byla procesní plnou mocí. Z jejího obsahu bylo zřejmé, že se nejednalo o plnou moc prostou určenou pro konkrétní úkon zmocněnce. Na tom nic nemění ani rukou vepsaná poznámka ,,Plná moc v rámci zastupování u soudu". Pokud by se mělo jednat o plnou moc k zastupování při konkrétním soudním jednání, mělo být u této poznámka uvedeno datum jednání. Odvolací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami stěžovatelky, přičemž z protokolu nevyplynulo, že by zmocněnec při jednání uvedl, že žalovanou zastupuje pouze při jednání. Ústavní soud konstatuje, že pro výklad procesních úkonů nelze aplikovat pravidla určená pro výklad hmotněprávních jednání. Okresní soud tedy správně hodnotil procesní úkon podle obsahu, nikoliv podle vůle jednající. Na procesní úkony se pak aplikuje i §41 odst. 2 o. s. ř. Z ústavní stížnosti přitom ani nevyplývá, že by stěžovatelka rozporovala obsah procesní plné moci, jediné, z čeho dovozuje, že jde o prostou plnou moc je jí uváděný nadpis plné moci.
Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Napadená rozhodnutí soudů byla patřičně odůvodněna, soudy uvedly, z jakých skutečností vycházely, jakými úvahami se při rozhodování řídily a které předpisy aplikovaly. Ústavní soud neshledává, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí byla projevem svévole či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Skutečnost že soudy své rozhodnutí opřely o právní názor, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, sama o sobě opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá.
Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2022
JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.
předseda senátu