ECLI:CZ:US:2022:1.US.872.22.1
sp. zn. I. ÚS 872/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Lubomíra Kmocha, zastoupeného Mgr. Janem Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bílkova 132/4, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 3641/2021-334 ze dne 4. 1. 2022, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 70/2021-269 ze dne 15. 4. 2021 a Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. 27 D 12/2020-212 ze dne 11. 11. 2020, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a dále a) Filipa Minaříka, b) Ing. Tomáše Bendy, c) spolku S.O.S. Život pro koně - útulek pro staré a týrané koně, se sídlem v Mířkově, č. p. 23, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V řízení před obecnými soudy je projednávána pozůstalost po Evě Menšíkové, zemřelé 27. 11. 2019. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 byla ukončena účast stěžovatele na uvedeném řízení; tzv. allografní závěť z roku 2010, nesepsanou vlastní rukou zůstavitelky, shledala soudní komisařka neplatnou, neboť postrádala zákonné náležitosti plynoucí z §476 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (chybělo prohlášení zůstavitelky a podpis dvou svědků). Podle výroku II uvedeného usnesení účastníky řízení nadále jako dědicové zůstávají v záhlaví jmenovaní vedlejší účastníci. Městský soud v Praze právě popsané usnesení k odvolání stěžovatele potvrdil. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako nepřípustné.
2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz §30 odst. 1, §72 odst. 3 a §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadených rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Tvrzení stěžovatele, že dokument psaný na počítači je možné (či dokonce nutné) z právního hlediska vyložit jako pořízení psané vlastní rukou (neboť zůstavitelka vždy psala vše na počítači), není ústavněprávní argumentací způsobilou přimět Ústavní soud, aby se stížností podrobněji zabýval. Stěžovatelem naznačený výklad po léta zaužívaných právních norem je tendenční a odporuje jejich smyslu a účelu, kterým je ochrana poslední vůle zůstavitele, a záruka, že tato vůle nebude zneužita s ohledem na to, že zůstavitel sám již správnost jejího obsahu nepotvrdí.
5. Zákonem stanovené předpoklady platnosti pořízení pro případ smrti jsou srozumitelné a předvídatelné. Je současně třeba ctít princip, podle kterého práva náležejí bdělým (vigilantibus iura scripta sunt); některá právní jednání vyžadují pod sankcí neplatnosti určitou zákonem předepsanou formu. Stěžovatelem předložená závěť i mohla obsahovat skutečnou poslední vůli zůstavitelky; jelikož však trpí nedostatkem formálních náležitostí a skutečnou vůli zůstavitelky již není možné ověřit jinak, nemá tato hypotetická možnost vliv na závěr o neplatnosti závěti.
6. Shledala-li proto soudní komisařka neplatnou allografní závěť (text pořízený na počítači skutečně nelze připodobňovat k textu vlastnoručně psanému), která byla pořízena bez přítomnosti svědků (byť obsahující ověřený podpis zůstavitelky), držela se ustáleného (a jedině logického) výkladu soudní praxe, čímž předpoklady čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny zcela respektovala - ne naopak.
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu