ECLI:CZ:US:2022:1.US.910.22.1
sp. zn. I. ÚS 910/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici České Budějovice, zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 3 To 58/2022-795 ze dne 2. února 2022, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "nalézací soud") usnesením č. j. 6 T 104/2021-776 ze dne 19. ledna 2022 propustil stěžovatele z vazby na svobodu. Ke stížnosti státní zástupkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "stížnostní soud") usnesení nalézacího soudu zrušil a znovu rozhodl tak, že ponechal stěžovatele ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního řádu.
2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tvrdí, že nesprávným postupem nalézacího soudu bylo zasaženo do jeho práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
3. Nalézací soud usnesením č. j. 6 T 104/2021-770 ze dne 19. ledna 2022 zastavil trestní stíhání stěžovatele (pro závažné protiprávní jednání související s neoprávněným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami), neboť trest, k němuž by stíhání vedlo, je zcela bez významu vedle trestu uloženého mu dosud nepravomocným rozsudkem stížnostního soudu č. j. 17 T 30/2019-10072 ze dne 20. října 2021, jímž byl pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. b) a c) trestního zákoníku, ve znění účinném od 1. října 2020, a přečin výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 trestního zákoníku, odsouzen k souhrnnému a nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let ve věznici s ostrahou. Následně nalézací soud vydal shora uvedené usnesení, jímž byl stěžovatel propuštěn z vazby.
4. Obě usnesení nalézacího soudu napadla státní zástupkyně bezprostředně stížnostmi. Protože protokol z hlavního líčení ani stejnopisy stížností nebyly obhájci zaslány, vyžádal si je dne 2. února 2022; dne 3. února 2022 mu byl doručen protokol z hlavního líčení, a teprve k jeho další žádosti (ze dne 10. února 2022, 8:43 hod.) mu byly téhož dne v 15:11 hod. doručeny i stejnopisy stížností. Dne 14. února 2022 nalézací soud doručil obhájci napadené usnesení stížnostního soudu.
5. Podle stěžovatele měl nalézací soud stížnosti zaslat obhájci dříve, neboť to v daném případě bylo "potřebné" ve smyslu §146 odst. 2 písm. d) trestního řádu; odkazuje k tomu i na nález sp. zn. III. ÚS 1056/19 ze dne 28. srpna 2019 (N 151/95 SbNU 312), podle kterého je třeba poskytnout obhajobě možnost vyjádřit se ke konkrétní odůvodněné argumentaci uvedené ve stížnosti. V neposkytnutí možnosti vyjádřit se spatřuje stěžovatel zásah do svých práv a navrhuje Ústavnímu soudu zrušit napadené usnesení stížnostního soudu.
6. Stěžovatel spatřuje porušení svých práv v tom, že mu (jeho obhájci) nalézací soud nezaslal stížnost státní zástupkyně. Podle §146 odst. 2 písm. d) trestního řádu předseda senátu okresního soudu předloží věc k rozhodnutí nadřízenému krajskému soudu a přitom doručí, "je-li to potřebné", opis stížnosti státnímu zástupci a osobě, která by mohla být rozhodnutím o stížnosti přímo dotčena; právě taková situace podle stěžovatele nastala.
7. Povinnost zaslat stížnost protistraně nenastává automaticky; "potřebnost" zaslání musí být posouzena vždy pro každý jednotlivý případ. Obecný soud může přitom vycházet i z judikatury Ústavního soudu [mimo citovaný nález též například z nálezů sp. zn. I. ÚS 2025/10 ze dne 14. října 2010 (N 210/59 SbNU 69), sp. zn. I. ÚS 395/11 ze dne 15. listopadu 2011 (N 196/63 SbNU 283) či sp. zn. IV. ÚS 1463/18 ze dne 31. července 2018 (N 130/90 SbNU 159)], podle které je nezbytné stížnost zaslat protistraně, obsahuje-li nové významné skutečnosti. Právo stěžovatele na obhajobu by bylo porušeno tehdy, byla-li by mu upřena možnost uplatnit námitky proti novým argumentům obsaženým ve stížnosti (viz sp. zn. I. ÚS 2025/10 či sp. zn. I. ÚS 395/11), což se v tomto případě podle Ústavního soudu nestalo.
8. Z napadeného usnesení se podává, že hlavním důvodem pro ponechání stěžovatele ve vazbě bylo předchozí usnesení stížnostního soudu (sp. zn. 3 To 57/2022 ze dne 2. února 2022), jímž bylo zrušeno usnesení nalézacího soudu o zastavení trestního stíhání stěžovatele (č. j. 6 T 104/2021-770), a bylo konstatováno, že vazební důvody nadále trvají. Stížnostní soud vyhověl státní zástupkyni, podle které nalézací soud vyvodil z důkazů provedených v hlavním líčení nesprávné právní závěry - předmětná stížnost však neobsahuje nové skutečnosti ani argumentaci a je jen vyslovením nesouhlasu se zastavením trestního stíhání. Rovněž stížnost proti propuštění stěžovatele z vazby se jen odvolává na provedené důkazy - bez nové argumentace.
9. Za dané situace nespatřuje Ústavní soud v postupu nalézacího soudu pochybení, jehož důsledkem by bylo nesprávné rozhodnutí stížnostního soudu, dokonce s ústavněprávními dopady. Lze současně odkázat i na usnesení sp. zn. II. ÚS 2612/14 ze dne 6. ledna 2015, v němž se Ústavní soud zabýval shodnou problematikou (nedoručení stížnosti státního zástupce) v jiné stěžovatelově věci.
10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, jako návrh zjevně neopodstatněný, protože právo stěžovatele na obhajobu (čl. 40 odst. 3 Listiny) nebylo podle Ústavního soudu nedoručením stejnopisu stížnosti porušeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2022
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu