ECLI:CZ:US:2022:1.US.941.22.1
sp. zn. I. ÚS 941/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Vladimíra Sládečka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného advokátem JUDr. Bc. Karlem Rohrem, sídlem Husova 308, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. ledna 2022 č. j. 22 Cdo 3046/2021-296, usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 7. dubna 2021 č. j. 72 Co 73/2021-271 a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 1. února 2021 č. j. 12 C 20/2018-248, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem č. j. 12 C 20/2018-180 ze dne 26. 6. 2020 vyhověl žalobě žalobkyně na určení vlastnického práva k blíže specifikované nemovitosti. Stěžovatel jako žalovaný podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, aniž by zaplatil soudní poplatek. Usnesením č. j. 12 C 20/2018-195 ze dne 18. 8. 2020 okresní soud stěžovatele vyzval k uhrazení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů. Stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku, což okresní soud usnesením č. j. 12 C 20/2018-245 ze dne 3. 12. 2020 zamítl. Toto usnesení nabylo dne 29. 12. 2020 právní moci. Usnesením č. j. 12 C 20/2018-247 ze dne 6. 1. 2021 okresní soud stěžovatele opět vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů zaplatil soudní poplatek. Uvedená lhůta stěžovateli uplynula dne 27. 1. 2021, aniž by poplatek zaplatil nebo soud požádal o prodloužení lhůty jeho splatnosti. Ústavní stížností napadeným usnesením tak okresní soud odvolací řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že již 4 dny před odesláním napadeného usnesení z datové schránky okresního soudu, a to dne 29. 1. 2021, požádal o prodloužení lhůty splatnosti, resp. o možnost úhrady poplatku ve splátkách, což odůvodnil špatným zdravotním stavem. Více než den před odesláním napadeného usnesení, a to dne 1. 2. 2021, pak požádal o prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku. Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě rozhodnutí soudu prvního stupně ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil. Jak krajský soud uvedl, žádost o prominutí zmeškání lhůty, která je lhůtou soudcovskou, je bezpředmětná. Žádost o prodloužení lhůty byla na soud podána až 29. 1. 2021, tedy po uplynutí propadné soudem stanovené lhůty a současně v době, kdy jiný postup než zastavení odvolacího řízení krom výslovně stanovených výjimek nepřicházel v úvahu. Ohledně zdravotního stavu stěžovatel netvrdil žádné konkrétní, zejména časové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že nemohl soudní poplatek zaplatit.
Stěžovatelovo dovolání následně Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl, neboť rozhodnutí krajského soudu shledal souladným s rozhodovací praxí.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že okresní soud postavil napadené usnesení na tvrzení, že stěžovatel neuhradil včas soudní poplatek, resp. "aniž by však žalovaný vyměřený soudní poplatek za odvolání zaplatil nebo soud případně požádal o prodloužení lhůty jeho splatnosti. Soudní poplatek za odvolání [stěžovatel] neuhradil dodnes". Toto tvrzení je dle stěžovatele v rozporu se skutečností, neboť stěžovatel podáním ze dne 29. 1. 2021 požádal o prodloužení lhůty, dne 1. 2. 2021 požádal o prominutí zmeškání lhůty a současně připojil doklad o již uskutečněné úhradě soudního poplatku s vysvětlením, že si musel zařídit půjčku, a obě uvedené žádosti odůvodnil špatným zdravotním stavem.
Krajský soud se podle stěžovatele věcí zabýval jen z formálního hlediska, neřešil však, že odůvodnění usnesení okresního soudu je v rozporu se skutečností. Stěžovatel pak nesouhlasí s tím, že by z doložené lékařské zprávy nevyplývalo nic konkrétního, naopak je v ní potvrzeno, že prodělal koronární příhodu a má nařízen klidový režim. Srdeční slabost přitom stěžovatel prodělal přímo při jednání okresního soudu. Ani krajský soud, ani Nejvyšší soud se nezabývaly tím, že si žalovaný musel na soudní poplatek půjčit, což svědčí o tom, že neobstruoval. Ani jeden ze soudů se nezabýval tím, že okresní soud odeslal své rozhodnutí 26 a půl hodiny poté, co obdržel žádost o prominutí zmeškání lhůty s dokladem o platbě.
Podle stěžovatele tak jsou napadená rozhodnutí důsledkem strohého a přepjatého formalismu, kdy je výsledkem taková tvrdost zákona, která stěžovatele nenávratně poškozuje a porušuje jeho právo na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
V posuzované věci soudy svá rozhodnutí podrobně a přesvědčivě odůvodnily a jejich závěry, vztahující se k výkladu občanského soudního řádu, nevzbuzují žádné ústavněprávní pochybnosti. Ústavní soud považuje za nadbytečné jejich podrobnou argumentaci vztahující se k možnosti prominutí soudcovské lhůty či možnosti jejího prodloužení po jejím marném uplynutí na tomto místě znovu opakovat, a proto na ni pro stručnost odkazuje.
Lze poznamenat, že stěžovatel byl k zaplacení soudního poplatku vyzván již v srpnu roku 2020. Pokud nebyl ani k nové výzvě, doručené mu na začátku roku 2021, schopen soudní poplatek ve stanovené lhůtě uhradit, nelze dle názoru Ústavního soudu vůbec hovořit o "přepjatém formalismu" či jiných tvrzených pochybeních soudů, které měly stěžovateli znemožnit, aby hájil svá práva. Prostoru k hájení svých práv měl stěžovatel dostatek.
Jde-li o stěžovatelův zdravotní stav, odvolací i dovolací soud stěžovateli vysvětlily, že z doložené lékařské zprávy neplyne, že by nebyl schopen včasně uhradit soudní poplatek. Jak navíc Nejvyšší soud upozornil, poplatek mohl uhradit i stěžovatelův právní zástupce. Konečně, ani to, že si stěžovatel na zaplacení poplatku půjčil (kterýmžto tvrzením se snažil prokázat, že neobstruoval), nemění nic na skutečnosti, že soudní poplatek včas nezaplatil.
Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. května 2022
Pavel Šámal v. r.
předseda senátu