ECLI:CZ:US:2022:2.US.1011.22.1
sp. zn. II. ÚS 1011/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti P. K., zastoupeného Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou, sídlem v Semilech, Nádražní 24, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 To 21/2022-1239 ze dne 27. 1. 2022 a usnesení Okresního soudu v Semilech č. j. 4 T 108/2015-1224 ze dne 15. 12. 2021, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení §34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Semilech podle §83 odst. 1 trestního zákoníku (dále též "TrZk") rozhodl, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání 3 let, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem téhož soudu č. j. 4 T 108/2015-911 ze dne 17. 8. 2015 původně jako podmíněný s pětiletou zkušební dobou. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel včasnou stížností, již Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že soudy nevyhodnotily předběžnou otázku týkající se zákonné roční lhůty, předvídané ustanovením §83 odst. 3 TrZk, správně. Zkušební doba pro podmíněné odsouzení uplynula dnem 18. 8. 2020. Tímto dnem současně počala běžet jednoroční lhůta k vydání rozhodnutí soudu o tom, zda se stěžovatel ve zkušební době osvědčil. Tato lhůta skončila dnem 18. 8. 2021. Během této doby však soud rozhodnutí o (ne)osvědčení se stěžovatele neučinil, takže nastala zákonná fikce, že se ve zkušební době osvědčil. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že bylo třeba vyčkávat pravomocného skončení trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 25/2021 pro přečin výtržnictví dle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) TrZk, jehož se měl dopustit dne 14. 5. 2020, a pro zločin vydírání podle §175 odst. 1 a 2 TrZk, který měl spáchat dne 27. 6. 2020. Stěžovatel má za to, že důvodem k přeměně trestu byl již pravomocný rozsudek Okresního soudu v Semilech č. j. 4 T 105/2018-330 ze dne 26. 9. 2018. Jeho chování tak mělo být posuzováno bezprostředně, a nikoliv při překročení lhůt. Sankce za protiprávní jednání mají být dle něj ukládány bezprostředně, aby působily výchovně, preventivně a chránily společnost, což v jeho případě splněno nebylo.
Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatel ve své argumentaci pomíjí, že soud, který podle §83 odst. 1 TrZk rozhoduje o tom, zda podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, nemůže přihlédnout k odsouzení, jež bylo zahlazeno, jako ke skutečnosti svědčící o tom, že nevedl řádný život. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 4 T 105/2018-330 ze dne 26. 9. 2018 odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Tento trest stěžovatel dne 29. 9. 2019 vykonal, pročež se naň nadále hledělo, jako kdyby nebyl odsouzen [§65 odst. 4 (po novelizaci trestního zákoníku odst. 5) TrZk]. Trestní soudy správně uzavřely, že zahlazení odsouzení brání tomu, aby bylo k danému odsouzení stěžovatele přihlíženo jako k okolnosti vypovídající o tom, že se stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil, resp. že nevedl řádný život. Stejně tak není z ústavního hlediska rozhodné, proč okresní soud nepřikročil záhy po nabytí právní moci jeho rozsudku ze dne 26. 9. 2018 k přeměně dřívějšího podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný a nenařídil jeho výkon. Ne každé spáchání trestného činu ve zkušební době musí být nevyhnutelně známkou nevedení řádného života a podnětem k automatické přeměně. Okresní soud zmíněné odsouzení rozsudkem č. j. 4 T 105/2018-330 ze dne 26. 9. 2018 za důvod k rozhodnutí o výkonu trestu (či přijetí doplňujících opatření) jednoduše nepovažoval, což mu trestní zákoník umožňuje. Za tento důvod pokládal až odsouzení stěžovatele mj. pro zločin vydírání podle §175 odst. 1 a 2 TrZk, k čemuž došlo rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j. 4 T 25/2021-412 ze dne 16. 8. 2021. Ten však nabyl právní moci až dne 25. 11. 2021, a proto k překročení jednoroční lhůty stanovené §83 odst. 3 TrZk došlo zaviněním stěžovatele, a nikoli lhostejností soudu. Vzpomenutá fikce o osvědčení se stěžovatele tedy nemohla nastat.
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu