ECLI:CZ:US:2022:2.US.1061.22.1
sp. zn. II. ÚS 1061/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany P. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Janou Toušovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Randova 204/I, Klatovy, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 2. 2022 sp. zn. 18 Co 75/2021, 18 Co 210/2021 a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 1. 2021 sp. zn. 13 Nc 13038/2018 ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 30. 7. 2021 sp. zn. 13 Nc 13038/2018 a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 20. 4. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 7, čl. 10, čl. 31, čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně byl upraven styk otce s nezletilou Simonou (jedná se o pseudonym) na každý sudý týden v pondělí od 15:00 hod. do 16:30 hod., a to v organizaci DOMUS - Centrum pro rodinu, z. s., Klatovy s tím, že se jedná o asistovaný styk (výrok I). Matce (stěžovatelce) okresní soud uložil povinnost nezletilou ke styku připravit a dopravit do organizace DOMUS a otci uložil povinnost dostavit se do organizace DOMUS k asistovanému styku (výrok II. a III.). Výrokem IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Plzni ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že stanovil styk otce s nezletilou v každou sudou středu v době od 16:00 hod do 17:00 hod, a to opět v organizaci DOMUS - Centrum pro rodinu (výrok I). Výrokem II. a III. uložil odvolací soud rodičům povinnosti směřující k realizaci styku a výrokem IV. a V. rozhodl o nákladech řízení.
Stěžovatelka nesouhlasí se stykem nezletilé a jejího otce, neboť dle jejího názoru není v zájmu nezletilé. Obecné soudy nepřihlédly k poměrům nezletilé, která je dlouhodobým psychologickým a psychiatrickým pacientem. Stěžovatelka opustila s dcerou společnou domácnost s otcem v situaci, kdy byly oběťmi domácího násilí, což otec nechce a vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ani nemůže přiznat. U nezletilé byl diagnostikován cervikokraniální syndrom, úzkostně depresivní porucha, ADHD. Stěžovatelka dále vytkla obecným soudům, že se nezajímaly o aktuální zdravotní stav otce, který je poživatelem invalidního důchodu III. stupně. K dané situaci není otec schopen zaujmout konstruktivní přístup, o zdravotní stav své dcery se prakticky nezajímá. Obecné soudy podle stěžovatelky pochybily, když si nevyžádaly aktuální zprávu o zdravotním stavu otce a nepřihlédly ani k tomu, že opatrovník s nezletilou nevykonal žádnou schůzku, jak mu bylo soudem uloženo. Stěžovatelka je toho názoru, že ze shora uvedených důvodů bylo zasaženo do jejich základních práv a svobod.
III.
Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení obecných soudů nicméně Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně, a dále rovněž to, že není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech, směřujících proti rozhodnutím obecných soudů, týkajícím se úpravy výchovných poměrů k nezletilým dětem, v žádném případě nenáleží hodnotit důkazy, provedené obecnými soudy v příslušných řízeních, a na základě tohoto "vlastního" hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, jakým způsobem (co do rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku rodičů k nezletilému dítěti, atp. Stěžovatelka staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu ovšem nenáleží.
Stěžovatelka v souvislosti se stykem nezletilé s otcem poukazuje především na dceřin vážný psychický stav, nicméně se jedná o námitku, s níž se vypořádaly již obecné soudy. Ty se zabývaly jak psychickým stavem otce, který označily za dlouhodobě kompenzovaný, tak i samotným průběhem styku s nezletilou. Je pravdou, že dcera reaguje na otce primárně negativně, ovšem v průběhu styku dochází k pozitivní progresi. Z odůvodnění obecných soudů je zřejmé, že tyto si byly vážného zdravotního stavu nezletilé dobře vědomy a z toho důvodu stanovily styk nezletilé s otcem jednou za dva týdny, a to v rozsahu jedné hodiny. Navíc míra negativních dopadů na zdravotní stav nezletilé je eliminována již tím, že se jedná o styk asistovaný, odehrávající se v neutrálním prostředí. V projednávané věci není pochyb o tom, že psychický stav nezletilé si vyžaduje při realizaci styku s otcem zvýšenou pozornost a v jejím zájmu je tak třeba vyzvednout význam přípravy na styk.
Dle náhledu Ústavního soudu lze ústavní stížností napadená rozhodnutí považovat za řádně odůvodněná a ústavně konformní. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl o návrhu stěžovatelky bez zbytečného odkladu, o jejím návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu