ECLI:CZ:US:2022:2.US.1079.22.1
sp. zn. II. ÚS 1079/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti CHERISH, s.r.o., se sídlem v Kladně, Gorkého 502, zastoupené Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Kladně, Gorkého 502, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. březen 2022 č. j. 23 Cdo 242/2022-193, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2021 č. j. 12 Co 235/2021-175 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. červen 2021 č. j. 10 C 145/2020-145, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka s odkazem na údajné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021 č. j. 12 Co 235/2021 byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 6. 2021 č.j. 10 C 145/2020, kterým bylo ve sporu stěžovatelky proti žalované České republice, za kterou jedná Státní pozemkový úřad (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem), rozhodnuto o zamítnutí žaloby o určení vlastnického práva stěžovatelky k pozemní komunikaci. Nejvyšší soud poté usnesením č. j. 23 Cdo 242/2022-193 ze dne 17. 3. 2022 dovolání stěžovatelky odmítl s tím, že ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů neplyne závěr, že by hranice či skutečný rozsah předmětné komunikace byly sporné. Podle Nejvyššího soudu stěžovatelka konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém základě než odvolací soud a nemá tedy naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva ke komunikaci.
2. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedla, že v průběhu celého řízení tvrdila, že nedisponuje titulem o vlastnictví v jasných hranicích vymezené pozemní komunikace postavené na části pozemku p.č. 443/1 k.ú. Březiněves, jelikož její skutečné hranice ani výměra nebyly v privatizační smlouvě řádně vyřešeny. Podle ní obstrukční jednání vedlejší účastnice, jehož součástí je nesouhlas s vyhotovením geometrického plánu na geodetické zaměření pozemní komunikace, nemůže požívat právní ochrany. V konečném důsledku prý obecné soudy aprobovaly takový stav, kdy vedlejší účastnice brání určení skutečných hranic komunikace umístěné na pozemku p.č. 443/1 k.ú. Březiněves, které jsou fakticky podstatně odlišné od hranic tohoto pozemku. To vše za situace, kdy v provedeném řízení bylo soudem zjištěno, že se tato komunikace nenachází na celém pozemku, že jsou mezi účastníky sporné její hranice a tedy i její výměra je podstatně jiná, než jak bylo uvedeno v privatizační smlouvě, kde byla specifikována jen číslem pozemku, nikoli hranicemi a výměrou s nyní dovozovanou domněnkou, že se komunikace nachází na celém pozemku, ač tomu tak i podle zjištění soudů v tomto řízení ve skutečnosti není. Stěžovatelka přitom prokazovala důkazy, že má zájem nemovité věci prodat a že jí v tom brání požadavek investora, aby prokázala vlastnictví pozemní komunikace, jehož součástí by bylo mj. uvedení, kde komunikace končí a kde začíná, tj. jaké jsou její konkrétní hranice a výměra, když bylo zjištěno, že není umístěna na celém zmiňovaném pozemku. Stěžovatelka je toho názoru, že nemá jinou možnost, jak konkrétní obsah svého vlastnického práva prokázat, než v rámci řízení o jeho určení.
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Nejvyšší soud v napadeném usnesení ve shodě s odvolacím soudem zejména uvedl, že právní postavení stěžovatelky jako vlastnice komunikace není narušeno takovým způsobem, že by její právo bez požadovaného určení bylo ohroženo nebo se stalo nejistým. Pokud stěžovatelka odůvodňuje svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnictví tím, že hranice dané komunikace jsou sporné, pak takový závěr ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů nevyplývá. Na těchto právních závěrech Nejvyššího soudu nelze shledat nic neústavního. Hlubší ingerence do zkoumaného případu tak Ústavnímu soudu za této situace nepřísluší, i když stěžovatelka je jiného právního názoru.
5. Ústavní stížnost tedy byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu