ECLI:CZ:US:2022:2.US.1179.22.1
sp. zn. II. ÚS 1179/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, společnosti X, zastoupené Mgr. Radkem Salajkou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Hlubočepská 1156/38b, proti usnesení Policie ČR - vedoucího 3. oddělení expozitury Hradec Králové, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, ze dne 24. února 2022 č. j. NCOZ-6179-117/TČ- 2020-417503-H, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na tvrzené porušení svých základních práv zrušení shora uvedeného usnesení Policie České republiky. Výše specifikovaným usnesením bylo rozhodnuto o námitce podjatosti v trestním řízení, vznesené stěžovatelkou proti pplk. Ing. Leoši Špačkovi.
2. Usnesením ze dne 2. 2. 2022 č. j. NCOZ-6179-107/TČ-2020-417503-H bylo pplk. Ing. Leošem Špačkem rozhodnuto podle ustanovení §31 trestního řádu tak, že odmítá písemnou námitku podjatosti vznesenou stěžovatelkou (jakožto obviněnou), neboť "nemá poměr k projednávané věci a taktéž nemá poměr k obv. spol. X, obhájci obviněné, poškozeným, svědkům, k předchozím jednatelům obviněné ani obviněným, jejich obhájcům, svědkům či poškozenému v dříve policejním orgánem vedené věci č. j. NCOZ-1042/TČ-2016- 417503". Usnesením Policie ČR - vedoucího 3. oddělení expozitury Hradec Králové, Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV ze dne 24. 2. 2022 č. j. NCOZ-6179-117/TČ- 2020-417503-H bylo poté rozhodnuto podle ustanovení §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu tak, že se stížnost stěžovatelky proti uvedenému usnesení rady pplk. Ing. Leoše Špačka zamítá jako nedůvodná.
3. Podle názoru stěžovatelky ústavní stížností napadené usnesení přebírá způsob, jakým se s námitkou podjatosti vypořádal pplk. Ing. Leoš Špaček, přičemž tento pohled se prý opírá o ryze subjektivní názor pplk. Lng. Leoše Špačka na posouzení jeho podjatosti v předmětné věci. Usnesení údajně deformuje a zužuje námitky stěžovatelky, když uvádí, že samotnou podjatost stěžovatelka dovozuje z jeho účasti na úkonech trestního řízení. Tato námitka je však pouze jednou z mnoha výtek stěžovatelky proti postupu rady pplk. Ing. Leoše Špačka, přičemž jeho postup stěžovatelka shledává závadným i v dalších věcech, např. když obhájci stěžovatelky nebylo umožněno nastudovat trestní spis, přesto byl tento obhájce přinucen k odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Stěžovatelka je přesvědčena, že právě toto bylo důvodem k pozdějšímu zamítnutí této stížnosti, neboť obhájce kvůli postupu rady Špačka nemohl mít dostatečný přehled o obsahu spisu. Podjatost policejního rady pplk. Ing. Leoše Špačka se podle stěžovatelky "táhne předmětným trestním řízením jako červená nit", přičemž stěžovatelka poukazuje dále např. na poznámky Ing. Leoše Špačka v tom smyslu, že ostatním obhájcům v "předchozí věci" stačil jím určený časový prostor k prostudování spisu atd. S ohledem na výše uvedené je stěžovatelka přesvědčena o tom, že by měl být pplk. Ing. Leoš Špaček z řešení dané trestní věci vyloučen pro podjatost, a to minimálně pro nenaplnění kritéria tzv. zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Žádné zásadní pochybení zasahující do ústavní roviny Ústavní soud v dané věci neshledal a argumentace obsažená v ústavní stížnosti je pouze polemikou stěžovatelky s právními závěry rozhodujících orgánů veřejné moci. Napadené usnesení policejního orgánu je řádně, podrobně a srozumitelně odůvodněno. Je v něm reagováno na všechny námitky stěžovatelky a rovněž je tu dostatečně vyloženo, proč nelze pplk. Ing. Leoše Špačka považovat v dané věci za podjatého, tedy že by pro poměr k věci nebo k osobám nemohl v průběhu dalšího řízení nestranně rozhodovat. Usnesení rozhodně nedeformuje a nezužuje námitky stěžovatelky, ani nenaplňuje kritéria tzv. "zdání nezávislosti a nestrannosti pro třetí osoby", jak se domnívá stěžovatelka. Za takové situace nepřísluší Ústavnímu soudu do trestního řízení, které se nachází ve svých prvotních fázích, zásadnějším způsobem vstupovat a napadené usnesení podrobně přezkoumávat. Stěžovatelka sice zastává jiný právní názor, to však k vyhovění ústavní stížnosti samozřejmě nepostačuje.
5. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu