ECLI:CZ:US:2022:2.US.1186.22.1
sp. zn. II. ÚS 1186/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. M., zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou, sídlem Dukelská 891/4, Olomouc, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2021 č. j. 35 Nc 85/2018-1089, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 2. 2. 2022 č. j. 70 Co 212/2021-1459 a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 4. 5. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl okresní soud ve znění ústavní stížností napadeného rozsudku krajského soudu tak, že se nezletilé děti stěžovatele a vedlejší účastnice, J. a M., svěřují pro dobu do rozvodu i po rozvodu do péče matky. Stěžovateli byla stanovena povinnost přispívat na výživné pro nezletilého J. částkou 18 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 7. 2017 a částkou 19 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2020, pro nezletilého M. částkou 16 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 7. 2017. Dlužné výživné za období od 1. 7. 2017 do 28. 2. 2022 pro nezletilého J. ve výši 1 026 000 Kč a nezletilého M. ve výši 896 000 Kč byl stěžovatel zavázán zaplatit k rukám matky do třiceti dnů od doručení rozsudku.
Stěžovatel v řízení před obecnými soudy navrhoval, aby byli nezletilí svěřeni do střídavé péče obou rodičů. Podle stěžovatele některé závěry soudů nemají oporu v dokazování. Soudy přehlédly tvrzení nezletilých, že kontakt se stěžovatelem jednou za 14 dní od pátku do neděle jim přijde málo. Nezletilý J. by byl rád u otce alespoň 4 dny v kuse. Není pravdou, že by jmenovaný prohlásil, že si nedovede představit, jak by u táty vše fungovalo, když mají chodit do školy. Stejně tak obecné soudy nevyhodnotily tvrzení nezletilého M., že ho mamka občas zbije, třeba když měl kruhy pod očima z hraní her na počítači apod. Z uvedeného je zřejmé, že výchovné chyby dělají oba dva rodiče a není důvod, aby byly přičítány k tíži toliko stěžovateli. Soudy se blíže nezabývaly tím, že se nezletilí chtějí s otcem stýkat nad rámec soudem určeného styku. K pochybení došlo též tím, že soud neprovedl řadu stěžovatelem navržených důkazů, které měly zpochybnit schopnost matky být tím "lepším" z rodičů.
Stran výživného obecné soudy podle stěžovatele neodůvodnily, jak dospěly k výši výživného, kterou mu vyměřily. Obecné soudy odmítly vycházet z ustanovení §916 o. z., tedy z právní fikce, že průměrný čistý příjem stěžovatele činí 25 násobek životního minima. Z citovaného ustanovení vyplývá, že pokud neprokáže osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech souvisejících podkladů, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí shora uvedený násobek životního minima. Z odůvodnění podle stěžovatele nevyplývá, která potvrzení o jeho příjmu absentují. Stěžovatel nebyl řádně poučen dle ustanovení §118a o. s. ř., pokud by se tak stalo, chybějící doklady by předložil. Zpětně přiznané výživné považuje stěžovatel spíše za zisk matky, než za výživné pro nezletilé.
III.
Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry obecných soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe Ústavní soud zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na obecných soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a s dalšími pro řízení relevantními osobami. Vztáhne-li pak obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako protiústavní.
Ústavní soud v posuzovaném případě předesílá, že se stěžovatel de facto domáhá u Ústavního soudu dalšího instančního přezkumu, což je role, která mu v zásadě nenáleží. Jsou to především obecné soudy, jímž náleží výklad právních předpisů a jejich následná aplikace na zjištěný skutkový stav.
Namítá-li stěžovatel, že obecné soudy řádně nevysvětlily, z jakého důvodu upřednostnily výlučnou péči matky před střídavou péčí obou rodičů, lze jej odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí. Z nich se např. podává, že pokud styk stěžovatele s nezletilými probíhal v minulosti do pondělí, tento nebyl schopen zajistit jejich včasnou docházku v pondělí ráno do školy. Nezletilí nemají u něj žádný režim, pouze zábavu. Nedělají žádnou přípravu do školy, často ponocují, hrají dlouho do noci hry a sledují filmy. Z pohledu dítěte se může sice jednat o výchovný koncept lákavý, nicméně z hlediska dosažení obecně přijímaných výchovných cílů nevhodný. Z provedeného dokazování je zřejmé, že stěžovatel má vyhrocené vztahy s vedlejší účastnicí, přičemž do těchto sporů vtahuje i nezletilé - za toto jednání mu bylo ostatně obecnými soudy uloženo napomenutí. K rodinné situaci lze ve stručnosti odkázat na odůvodnění nalézacího soudu. V souvislosti s rozsahem styku je třeba uvést, že podle zjištění obecných soudů matka v minulosti nebránila dětem ve styku se stěžovatelem, a není tak vyloučeno, aby se s ním nezletilí stýkali i mimo soudem stanovený rozsah. Zpochybňuje-li stěžovatel, že obecné soudy nesprávně aplikovaly ustanovení §916 o. z., lze jej odkázat na ústavně konformní výklad z pera odvolacího soudu (odst. 14).
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud rozhodl ve věci bez zbytečného odkladu, o návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu