ECLI:CZ:US:2022:2.US.119.22.1
sp. zn. II. ÚS 119/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Roty, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Hanusem, advokátem, sídlem Žižkova tř. 183/33, 370 01 České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 235/2021-155 ze dne 4. 10. 2021 a rozsudku Okresního soudu v Benešově č. j. 9 Nc 113/2020-87 ze dne 10. 2. 2021, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 14. 1. 2022 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatele směřující proti rubrikovaným rozhodnutím obecných soudů.
Návrh na zahájení řízení však nesplňoval všechny zákonné požadavky na jeho projednání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kdy vady spočívaly především v nedoložení kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku, pokud byl tento mimořádný opravný prostředek odmítnut orgánem, který o něm rozhoduje, jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud proto podáním ze dne 8. 2. 2022 vyzval právního zástupce stěžovatele k odstranění vad podání ve lhůtě 10 dnů od doručení předmětné výzvy, a to včetně poučení o následcích neodstranění uvedené vady. Výzva byla právnímu zástupci doručena dne 14. 2. 2022, přičemž podáním ze dne 22. 2. 2022 právní zástupce stěžovatele požádal Ústavní soud o prodloužení této lhůty, a to z důvodu zdravotních problémů stěžovatele.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří. Ústavní soud se rozhodl žádosti stěžovatele (kvalifikovaně zastoupeného právním zástupcem) o další prodloužení lhůty nevyhovět, neboť má za to, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších soudcovských lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním navrhovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 3759/17 ze dne 20. 12. 2017).
Jelikož uvedená vada nebyla ve stanovené lhůtě odstraněna, Ústavní soud návrh stěžovatele odmítl podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
K výše uvedenému Ústavní soud doplňuje, že s ohledem na tvrzení stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti, že mu byla nesprávným postupem shora označených soudů odňata možnost v daném řízení jednat před soudem, resp. vyjádřit se k věci, měla být ve věci podána nejprve žaloba pro zmatečnost, a to konkrétně z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 3 občanského soudního řádu (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3943/17 ze dne 20. 11. 2018, usnesení sp. zn. II. ÚS 2232/16 ze dne 31. 8. 2016, či usnesení sp. zn. I. ÚS 761/15 ze dne 22. 4. 2015). Vzhledem k tomu, že stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí, že by tento mimořádný opravný prostředek k ochraně svých práv vyčerpal, odmítl soudce zpravodaj ústavní stížnost také podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 28. února 2022
Tomáš Lichovník v. r.
soudce zpravodaj