ECLI:CZ:US:2022:2.US.1242.22.1
sp. zn. II. ÚS 1242/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, Kamenná 835/13, Brno, zastoupené JUDr. Liborem Němcem, Ph.D., advokátem, se sídlem se sídlem Husova 5, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2022, zn. 2 Afs 259/2021-150, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a argumentace ústavní stížnosti
1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku a zastaveno řízení o kasační stížnosti. Podle stěžovatelky správní soudy porušily její ústavně zaručené právo na přístup k soudu a spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (díle jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z napadeného rozhodnutí a argumentace stěžovatele vyplývá, že stěžovatel podal dne 5. 10. 2021 kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 5 Af 31/2014 - 1064. Poté, co bylo rozhodnuto o stěžovatelem vznesené námitce podjatosti soudců druhého senátu Nejvyššího správního soudu (viz usnesení NSS ze dne 8. 2. 2022, č. j. Nao 243/2021 - 111), vyzval soud stěžovatele usnesením ze dne 22. 2. 2022, č. j. 2 Afs 259/2021 - 118 (dále jen "výzva"), aby ve lhůtě 15 dnů od jeho doručení zaplatil soudní poplatek za podanou kasační stížnost podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, který dle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků činí částku 5 000 Kč. Mezi účastníky řízení je nesporné, že výzva byla zástupci stěžovatele doručena do jeho datové schránky dne 22. 2. 2022. Lhůta 15 dní od jejího doručení tedy uplynula dne 9. 3. 2022 (středa). Soudní poplatek ve výši 5 000 Kč byl na účet Nejvyššího správního soudu připsán až dne 16. 3. 2022.
3. Podáním ze dne 17. 3. 2022 stěžovatel následně požádal podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ("s. ř. s.") o úplné osvobození od soudního poplatku, neboť nemá dostatečné prostředky na to, aby jej mohl uhradit. Dále požádal podle §40 odst. 5 s. ř. s. o prominutí zmeškání lhůty k podání žádosti o osvobození od soudních poplatků nebo zaplacení soudního poplatku dle výzvy. Zástupce stěžovatele uvedl, že mu ve včasném podání žádosti o osvobození od soudních poplatků bránila nemoc a předložil zdravotní záznam obvodní lékařky. Jak již bylo výše uvedeno, napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku a zastaveno řízení o kasační stížnosti s tím, že vyskytnou-li se objektivní okolnosti, pro které stěžovatel nemůže bez své viny a ze závažných důvodů zaplatit soudní poplatek ve lhůtě stanovené soudem, je na něm, aby tuto skutečnost soudu sdělil a doložil, ovšem pouze v průběhu této lhůty. Jedině v takovém případě soud po uplynutí této lhůty řízení nezastaví, nebyl-li poplatek zaplacen [§9 odst. 1 ve spojení s §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích].
4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá porušení práva na instanční přezkum Nejvyšším správním soudem. Domnívá, se, že splnila podmínky pro prominutí zmeškání lhůty. Nejvyšší správní soud podle ní nadto rozhodl nepřezkoumatelným rozhodnutím. Neuvedl jediný argument, proč by k prominutí nemohl přistoupit. Kasační soud dále zcela svévolně hodnotil zdravotní stav právního zástupce stěžovatele a ve zřejmém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, když dospěl k závěru, že právnímu zástupci stěžovatele nebránily závažné důvody v zaplacení soudního poplatku nebo podání žádosti o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku. Podstatou stížnostní argumentace je pak otázka, zda novelizace §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích brání prominutí zmeškání lhůty podle §40 odst. 5 s. ř. s.
II. Hodnocení Ústavním soudem
5. K projednání ústavní stížnosti je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, neboť směřuje proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu. Včas podaná ústavní stížnost je procesně bezvadná a byla podána oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena.
6. Podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát návrh usnesením odmítne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
7. Podle §43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
8. Předně Ústavní soud zdůrazňuje, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.
9. Esenciální součástí práva jednotlivce na soudní ochranu je právo na přístup k soudu, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny. Toto právo podléhá některým omezením, jež jsou vtělena do procesních předpisů v zájmu efektivity řízení; žádné z těchto (legitimních) omezení však nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. K zásadně přípustným omezením patří též povinnost účastníka zaplatit soudní poplatek, i když usnesení, kterým se zastavuje řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku, může být způsobilé bezprostředně zasáhnout do základních práv účastníka řízení [srov. k tomu stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)]. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde i tehdy, vybočuje-li procesní postup soudu ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (stěžovateli negativně) do jeho výsledku. Deficit soudu v oblasti chybného posouzení poplatkové povinnosti je proto způsobilý zasáhnout do ústavně zaručeného práva na přístup k soudu.
10. V nyní posuzované věci je podstatné a mezi účastníky řízení nesporné, že soudní poplatek nebyl zaplacen s podáním kasační stížnosti. Stěžovatelka požádala o osvobození od úhrady soudního poplatku za kasační stížnost až společně s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k jeho zaplacení. Ani v soudem určené lhůtě, odpovídající §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, na účet soudu nedorazila příslušná platba a Nejvyšší správní soud proto nemohl postupovat jinak, než zastavením řízení. Podle §9 odst. 1 věta třetí zákona o soudních poplatcích ve znění zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č. 296/2017 Sb.") totiž platí, že "[k] zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží". Tuto právní úpravu přitom plénum Ústavního soudu shledalo ústavně konformní, když návrh na zrušení této části ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nálezem sp. zn. Pl. ÚS 9/20 ze dne 30. 3. 2021 zamítlo. Ústavní soud zde zejména uvedl, že právo na přístup k soudu je v čl. 36 odst. 1 Listiny formulováno tak, že "[k]aždý se může domáhat stanoveným postupem svého práva. Na této formulaci je podstatná podmínka, že práva se lze domáhat "stanoveným postupem". Ústavní soud považuje "stanovený postup" upravený v napadeném ustanovení za přísný, avšak ústavně konformní. Každý poplatník nese vlastní odpovědnost za to, že se soudní poplatek dostane do dispozice soudu řádně a včas, bez ohledu na to, jaký způsob k jeho úhradě zvolí."
11. Ústavní soud přisvědčil právnímu názoru Nejvyššího správního soudu, že vyskytnou-li se objektivní okolnosti, pro které stěžovatel nemůže bez své viny a ze závažných důvodů zaplatit soudní poplatek ve lhůtě stanovené soudem, je na něm, aby tuto skutečnost soudu sdělil a doložil, ovšem pouze v průběhu této lhůty. Jedině v takovém případě soud po uplynutí této lhůty řízení nezastaví, nebyl-li poplatek zaplacen [§9 odst. 1 ve spojení s §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích]. Ústavní soud k tomu dodává, že argumentace soudu byla plně přezkoumatelná a námitka nedostatečnosti odůvodnění svědčí spíše s neztotožnění s procesním vyústěním.
12. Podle Ústavního soudu stěžovatelce byl poskytnut dostatečný prostor pro splnění poplatkové povinnosti. Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil. O povinnosti hradit soudní poplatek přitom musela v obecné rovně vědět minimálně od podání správní žaloby. Minimální délka trvání soudem určené náhradní lhůty ke splnění poplatkové povinnosti byla v daném případě v souladu se zákonem o soudních poplatcích dodržena. Ústavní soud přitom zdůrazňuje, že tato je stanovena pouze pro případ, že poplatník nesplnil svoji poplatkovou povinnost již s podáním návrhu na zahájení řízení. Nadto měla stěžovatelka vícero způsobů placení soudního poplatku, jehož volba usnadňuje poplatníkovi splnění jeho poplatkové povinnosti. Ústavní soud k tomu dodává, že zastavení řízení z důvodu nezaplacení nebo opožděného zaplacení soudního poplatku pro žalobce (navrhovatele) nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté (rozsouzené), takže mu nic nebrání v tom, aby návrh podal znovu.
13. Pokud stěžovatelka soudní poplatek při podání kasační stížnosti nezaplatila (popř. nepožádala s podáním stížnosti o osvobození od jeho zaplacení), a neučinila tak ani později ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem, nasvědčuje takový postup úvaze o nedbalé ochraně svých práv. Ostatně není bez povšimnutí, že ve světle zastoupení účastníka právním zástupcem z početné advokátní kanceláře, se podstata žádosti o prominutí, tj. že zástupce po dobu své nemoci sám nebyl schopen žádost o osvobození od soudních poplatků vyhotovit ani zajistit své substituční zastoupení, jeví spíše jako mimoběžná. Ústavní soud přitom ve své judikatuře dlouhodobě vychází ze zásady odpovědnosti účastníka za ochranu jeho práv "vigilantibus iura scripta sunt" (bdělým náležejí práva), jež předpokládá odpovědnost účastníků za ochranu jejich práv, která je plně v jejich dispozici.
14. Postup Nejvyššího správního soudu nepředstavuje porušení spravedlivého procesu, odepření spravedlnosti ani porušení práva na přístup k soudu, a proto Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
15. S ohledem na shora uvedené tak Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu, nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky garantovaných čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
16. Ústavní soud odmítl ústavní stížnost směřující proti napadeným rozhodnutím podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu