ECLI:CZ:US:2022:2.US.1266.22.1
sp. zn. II. ÚS 1266/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. B. F., zastoupeného Mgr. Karolinou Kovácsovou, advokátkou, se sídlem Václavská 2073/20, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2022 č. j. 12 Co 11/2022-377 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. října 2021 č. j. 41 P 67/2018-342, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal s odkazem na tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod zrušení shora uvedených rozsudků. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 10. 2021 č. j. 41 P 67/2018-342 byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu výchovy, spočívající ve svěření nezletilých dětí S. a C. do jeho péče a stanovení styku s nimi, pokud jde o vedlejší účastnici řízení před Ústavním soudem K. F. Dále soud stanovil dohled nad výchovou nezletilých, který by měl vykonávat příslušný orgán sociálně-právní ochrany nezletilých tak, že soudu bude podávat zprávy ke každému 31. 12. a 30. 6. příslušného roku (výrok II.), uložil stěžovateli zaplatit na nákladech řízení státu částku, jejíž výše bude uvedena samostatným usnesením (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.) Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 15. 2. 2022 č. j. 12 Co 11/2022-377 pak potvrdil rozsudek soudu prvého stupně ve všech bodech.
2. Stěžovatel v obsáhlém odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že podle jeho názoru soudy věc posoudily nesprávně. Postup soudů shledává zjednodušujícím a porušujícím jak jeho práva, tak práva nezletilých, zejména právo na spravedlivý proces a právo na výchovu dětí, a to především tím, že rozhodnutí podle něj neobsahují relevantní a silné důvody svědčící proti vyhovění návrhu stěžovatele na svěření dětí do střídavé péče a nedostatečně či vůbec se vypořádávají s argumentací samotného stěžovatele. Odvolací soud (ale ani soud prvého stupně), se prý nevypořádal se skutečnostmi, prokazujícími zásadní změnu poměrů všech účastníků. Změna poměrů v daném případě přitom spočívá v několika aspektech, které stěžovatel vypočítává, např. že na přelomu roku 2018 a 2019 vedlejší účastnice ze dne na den a bez náhrady ukončila docházku nezl. C do školky X a musela kvůli neplacení nájemného ukončit nájem bytu v P. a přestěhovala se v září 2019 ke svým rodičům, kde bydlela s dětmi cca rok. Po roce se nastěhovala do bytu na P., kde bydlí dosud. Jedinou změnu, kterou soudy považovaly za významnou a hodnou zmínky pro odůvodnění napadených rozsudků, bylo narození stěžovatelovy dcery M. Soudy tuto skutečnost vyhodnotily v neprospěch péče stěžovatele (že by ubírala pozornost chlapcům), což stěžovatel považuje za nepochopitelné. Je přeci zcela běžné, že se do rodiny narodí jiné dítě, kterému je pochopitelně věnována pozornost, ale není to důvodem pro to, aby o ostatní děti nebylo pečováno nebo dokonce aby byly z domácnosti vyloučeny.
3. Stěžovatel pokračuje, že v odvolání soudu vyložil, proč navzdory znaleckému posudku i vyjádření znalce je potřeba stávající rozhodnutí změnit. Upozornil na to, že znalci v rámci vypracování svého posudku neměli k dispozici všechny důležité informace týkající se právě zajištění řádné školní docházky dětí. Poukázal pak na to, že tyto okolnosti činí prostředí u matky a její péči méně stabilní, než jakou jim poskytuje stěžovatel. Připomněl, že PhDr. Jiřička při svém výslechu uvedl obecně, že neschopnost zaiištění řádné docházky dětí do školy je okolností, která by měla na znalecký posudek vliv, neboť by nebyly naplňovány důležité potřeby dětí. Stěžovatel doplnil, že rozhodně nezpochybňoval, že by matka neměla základní rodičovské kompetence a toto nijak neopomíjel. Pouze upozorňoval na zcela konkrétní limity zodpovědnosti vedlejší účastnice.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
5. Napadené rozsudky jsou řádně odůvodněny a právní závěry ve věci učiněné jsou výrazem nezávislého rozhodování obecných soudů (čl. 82 Ústavy), přičemž nevykazují žádné znaky protiústavnosti. Soud prvého stupně v daném případě shledal - a to i když připustil jisté limity v péči vedlejší účastnice - že nejlepším zájmem nezletilých je stabilita, a to zejména pro nezletilého S., a rozhodl o ponechání dětí v péči vedlejší účastnice. Svůj závěr opřel o závěry znalce a zároveň konstatoval, že přemístit děti do péče stěžovatele za situace, kdy je zde i nový člen domácnosti (polorodá sestra nezletilých M.) se přinejmenším jeví jako nevhodné. Odvolací soud se pak široce zabýval možností změny dřívějšího rozhodnutí ve věci péče a výživy nezletilých dětí a styku s nimi, přičemž zejména uvedl, že je potřeba se vypořádat s otázkou, zda došlo od poslední úpravy k podstatné změně poměrů, která by odůvodňovala postup podle §475 odst. 1 z. ř. s. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, dle kterých kritéria pro změnu dohody rodičů jsou stanovena přísněji a důvody odůvodňující změnu dřívějšího rozhodnutí musí dosáhnout změny poměrů ve všech jejích aspektech. Podle názoru odvolacího soudu ke změně poměrů zásadnějšího charakteru, která by svým významem a kvalitou převážila nad stabilitou výchovného prostředí, v daném případě nedošlo. Odvolací soud rovněž opakoval soudem prvého stupně konstatované části znaleckého posudku a uvedl, že stěžovatel opomíjí své změněné poměry (založení nové rodiny) a že by střídavá nebo výlučná péče otce nebyla ku prospěchu a zájmu nezletilých, obzvláště vzhledem k věkovému rozdílu oproti polorodé sestře a absenci citového vztahu k partnerce stěžovatele.
6. Žádné zásadní pochybení zasahující do ústavní roviny tak Ústavní soud v dané věci neshledal. Stěžovatel sice zastává jiný právní názor, to však kasaci napadených rozsudků nemůže pochopitelně odůvodňovat.
7. Ústavní stížnost tak byla odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. června 2022
David Uhlíř v. r.
předseda senátu